Písecký svět

Lidem nedostatek míst pro auta zkrátka vadí, a tak radnice znovu a znovu přichází s návrhy, kde postavit onen vytoužený parkovací dům. Jednou se uvažovalo o vydlabání prostoru pod Velkým náměstím (díky bohu za odmítnutí tohoto barbarského nápadu), podruhé o zastavení nevyužitého rohového prostranství naproti poště, potřetí o zřízení parkovacích míst při rekonstrukci plaveckého stadionu. Nejnověji přišli zastupitelé s návrhem postavit garáže na kraji parku, vedle městského divadla. Trochu mi vadí, že se celá debata točí pouze kolem toho, kde stánek pro auta postavit, a že zcela v pozadí zůstávají úvahy nad smysluplností akce jako takové. To bych rád tímto příspěvkem napravil a celý garážový projekt odmítl.

Hlavní argument pro výstavbu, tedy údajný nedostatek parkovacích míst v centru města, příliš neobstojí. Důvod je prostý – na Výstavišti, mezi hokejovým stadionem a letním kinem, pět až deset minut chůze od všech důležitých úřadů, bylo nedávno postaveno obrovské parkoviště, které neustále zeje prázdnotou. Víme o něm vůbec? Proč ho nevyužíváme? Že by lenost? Je sice pochopitelné, že by každý chtěl zaparkovat nejraději přímo před úřadem či obchodem, který chce navštívit, ale má být tato lidská pohodlnost impulsem k necitlivému zásahu do organismu centra města?

Pokud garáže budou postaveny, je třeba si uvědomit, čím za naší touhu po pohodlí zaplatíme. Nebudou to peníze, ale prostředí našeho města. Prvním, velice snadno viditelným, negativním důsledkem, bude vyšší provoz v okolí parkovacího domu. Mohou však přijít další, hůře předpovídatelné, ale o to závažnější a dalekosáhlejší dopady. Obecně totiž platí, že čím lépe se ve městě žije automobilům, tím hůře se v něm žije lidem. Navyšování kapacity parkovacích míst zpříjemňuje používání auta a tím narůstá objem dopravy. Větší hluk a znečištění pak následně vyhání obyvatele z města, centrum se vyprazdňuje a stává se z něj místo obchodů, úřadů a pracovišť, v němž se nežije, ale do něhož se dojíždí. To není teorie. V USA to přesně tak dopadlo. Bezbřehá orientace na auta tam přinesla naprosto katastrofální dopady na život ve většině měst, která postupně jaksi vyhnila zevnitř a současně došlo k nekontrolovanému bujení satelitních měst v okolí.

Písek je malý a katastrofa podobných rozměrů nehrozí, ale není od věci o hrozbě vědět a snažit se jí přecházet. Vlastně by jen stačilo pokračovat v nastoupeném trendu spočívajícím jednak ve vytěsňování aut z centra a jednak ve stavění obytných domů na nevyužitých prostranstvích uvnitř města (jako příklady uveďme tzv. Titanik či Gregorovu ulici). S každým novým, pěkným domem či ulicí v širším centru se totiž město oživuje a přirozeně zaplňuje lidmi, kteří auto pro pohyb ve městě nepotřebují. Každý nový garážový dům či parkoviště naopak městský prostor odlidšťuje a vyhání lidi ven, na okraj, kde se na autě stávají závislými. Navštivte Los Angeles, Atlantu nebo Minneapolis a můžete konečné stadium této postupné eroze lidských sídel a bobtnání automobilové dopravy spatřit v celé své kráse.

Považuji za nesmírně důležité, abychom se nastoupení podobného procesu v Písku pokud možno vyvarovali. Pokračujme v posilování kompaktnosti městské zástavby, pokračujme v osazování ulic stromy, v rozšiřování pěších zón a v budování cyklostezek. Zatímco nejvíce prosperující města v západní Evropě tento trend dávno podporují, v Česku si stále ještě stavíme svoje Blanky či velkokapacitní parkovací domy. Přál bych si, abychom u nás v Písku touto cestou nešli a zachovali městu jeho výjimečně příjemnou atmosféru. Výstavba několikapatrového, ohyzdného svatostánku pro automobily přímo v centru by však pro tuto snahu byla nepochybně tvrdým políčkem.