Písecký svět

Odevzdal jsem rozpis procedur. Posadil se… a čekal, až mě zavolají. A z otevřených dveří, na kterých bylo napsáno INHALACE, jsem začal vnímat laskavý, sametový a přitom hluboce upřímný a jistý hlas – hlas řádové sestry Lucie. A to, co jsem slyšel, byl pro mě koncert lidskosti. – Manželé Bukurovi do 1. třídy … je to tu pro vás… Pane Nečas – už je čas,… máte to připraveno… Je to jako v autě… Nastartovat, ták, a zařadit rychlost a dvě minutky dýcháme ústy a dvě minutky nosem… Výborně! – Pane Kadlec, jdeme na věc, pojďte, posaďte se, tady máte náústek… Nasadíme na hadici, zapneme start, tak, držíme tak centimetr od úst a vdechujme 5 minut ústy a 5 minut nosem, výborně. – Sestři, máte někde volno? – Já se podívám do druhého vagónku… Je tam ještě pořád obsazeno. Počkejte chviličku… – Sestřičko, tak já se loučím, dneska naposledy, už odjíždím, tak děkuji za všechno, a kdyby Pán Bůh dal, tak se příště sejdeme… – Pán Bůh dá, teď jde o to, aby pojišťovna dala… Mějte se moc, moc hezky, paní Novotná. – Rosťo, než pojedeš do Skotska (skotský střik – moje následující procedura), tak se u nás posaď, ty už to znáš, viď? – Lucinko, ty nás znáš všechny jménem? – No, já se vás učím zpaměti. To je lepší a užitečnější než křížovky a osmisměrky…– No, ty jsi úžasná, cítíme se tady jako doma… Myslím, že jsi na správném místě… i se správným jménem. – Jak ze správným jménem? – No, myslím, že většina z nás tady přichází a má obavy a mnohdy tmu na duši a ty jako Lucie, vším tím, co a jak děláš, té noční tmy upiješ a přidáš světla do života mnoha lidí… A za to ti moc děkuji, sestřičko. – Každý sloužíme tam, kde nás Pán Bůh postavil a lidem sloužíme, jako bychom sloužili našemu dobrému Bohu. Utíkej, ať stihneš Skotsko!

Přijeli jsme trochu později. Všichni už sedí v kruhu. Nechceme rušit, omlouváme se a rychle si sedáme. – „Tak u koho jsme skončili,“ ozývá se muž na vozíku s tím krásným hlubokým hlasem, možná s tím nejkrásnějším, který znám… U mě. – Tak zkus to, Bolku… – Nena–olejuje–li to Julie, naolejuji to já. Uf. –Výborně, další. No, ještě jednou… Teď už je to lepší, další… Další kolo už jsem se trochu chytal, ale musel jsem si to napřed zapsat. Přece jenom ostatní mají za sebou už několik rétorických kurzů s Alfredem Strejčkem a já jsem poprvé. – Tak ještě zkusíme další. Třeba… Chrt vtrh v tvrz, několikrát za sebou… – Tak a teď zase po jednom dokola. – Polil mě pot. Když jsem přišel na řadu, tak jsem se zmohl jen na to, že v běžném hovoru takové věty vůbec nepoužívám… Byl neskutečně laskavý a ještě se usmíval. Tak si všichni napište ještě další a můžete doma cvičit… Klotyldo kloktej koktejl, neklej a kloktej… A pak už se kurz rozběhl a já jsem se pomalinku našel a začal jsem objevovat novou dimenzi jazyka, projevu, dialogů, veřejného vystoupení, význam pomlk a pauz v mluvené řeči a vůbec naší krásné češtiny.

To je krása. Tedy když to někdo umí. Alfred Strejček to umí. A jeho učitel Radovan Lukavský to také uměl. Večer jsme ještě prožili nádherný koncert Štěpána Raka, slyšeli básně Františka Novotného a samozřejmě Freda s několika vstupy. Hoši od Bobří řeky v jeho podání jsou naprosto autentičtí a pan Foglar by měl určitě radost… Celý kurs pak končil našimi životními motty – a Fred se s námi loučil modlitbou. Modlitbou Jana Husa. „Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda i život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce.“

To byla dvě krásná setkání s lidmi, kteří se osobně neznají, ale kteří jsou pro mě vůní k životu, protože své křesťanství čestně, pokorně a naplno žijí. Sestra Lucie a bratr Fred.

A já jsem na těch dvou trochu pochopil biblický text, který zní: „Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu.“ (2 Kor 2,15–16)

ROSŤA HOMOLA, Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek

VYŠLO V TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ 19/2019