Písecký svět

     Adventní doba bývala a i dnes zůstává protkána množstvím lidových tradic a zvyklostí, předávaných z generace na generaci. Tradice nezůstávají neměnné, nýbrž jsou v každé době upravovány a doplňovány o nové prvky. Některé upadají zcela v zapomnění, zatímco jiné přežívají, často se však pozvolna vytrácí jejich obsah. Na druhé straně se také objevují zvyklosti nové. Například adventní věnec, dnes považovaný za nezbytnou součást vánočních zvyků, je velice novodobý prvek. Tento původně německý zvyk přinesli do Čech okupanti za 2. sv. války, česká společnosti jej však v této době nepřijala za svůj. Ujal se zde až v 80. letech a získal si rychle na oblibě.
     Podle lidových pranostik přinášel v dřívějších dobách první sníh tradičně sv. Martin, když kolem data 11. listopadu přišlo první sněžení. Ve městě Písku se s prvními většími mrazy otevíralo na řece Otavě kluziště velikosti menšího fotbalového hřiště, které bylo opatřeno mantinely a udržováno klubovým sluhou. Již na konci 19. století zde byl založen klub píseckých bruslařů, kde si členství platila především bohatší smetánka. Na břehu byla pro ně postavena klubovna, kde se bylo možno ohřát a nechat si nazout šlajfky. Bruslařům vyhrávala živá kapela a prodávalo se teplé občerstvení. Ledaři byli v zimě zaměstnáni přepravou ledu do pivovarů i jiných potravinářských podniků, kde led ve sklepích vydržel až do příštího roku. Velké mrazy a prudká obleva s sebou často přinášely dřenice, kdy ledové kry mohly zahradit říční koryto a způsobit povodeň.
     Adventní doba byla vždy časem sebereflexe, vnitřní očisty a přípravy na příchod spasitele. Proto nebyly v tuto dobu konány žádné zábavy. Poslední zábavy byly povoleny na sv. Kateřinu (25. listopadu) nebo sv. Cecílii (22. listopadu). Ve městě však byla tato tradice již od 19. století porušována. Adventní dobu provázela celá řada svátků podle tradičního lidového cyklu. V Čechách byla většina z nich slavena v předvečer svátku příslušného svatého.
     V předvečer svátku sv. Ondřeje 30. listopadu se scházela děvčata, která pomýšlela na vdávání. Sv. Ondřej byl považován za patrona nevěst. Dívky třásly bezem a přeříkávaly přitom pořekadlo, aby se dozvěděly, odkud přijde jejich ženich. Jindy dívky klepaly o půlnoci na kurník, a pokud se první ozval kohout, dívka se měla v následujícím roce vdát. K věštění osudu sloužily čtyři hrnky, pod které se schovaly předměty – prsten (svatba), hřeben (nemoc), chléb (bohatství) a země (smrt). Z promíchaných hrnků si dívka jeden vybrala a po otočení se dozvěděla svůj osud. Osud se věštil také litím olova.
     V předvečer svátku sv. Barbory 4. prosince obcházely po vsi Barborky. Dvanácti- až čtrnáctileté dívky se oblékaly do bílých šatů, rozpuštěné vlasy měly někdy zahaleny závojem, nosily košíček s dárky a metličku. Po domech se ptaly, zda byly malé děti hodné a umějí se modlit. Zlobivým dětem pohrozily metličkou a hodné děti obdarovaly drobnými dárky. Obcházení provázel zpěv písničky o Barborce. Lidový zvyk obcházení Barborek se bez přerušení až dnešních dnů dochoval v Borovanech u Bernartic.
     V předvečer svátku sv. Mikuláše 6. prosince obcházel vesnici mikulášský průvod. Tento zvyk je v Čechách doložen již od 14. století a dochoval se dodnes jako nejmasovější výroční průvod. Svátek byl spojen s pořádáním mikulášských trhů, kde se nakupovaly suroviny a zboží pro vánoční přípravy.
     V den svaté Lucie 13. prosince obcházely vesnice bíle oblečené Lucky. V tento den bylo zakázáno příst i drát peří a Lucky takové přestupky trestaly. Do domácností Lucky přicházely hlavně proto, aby udělaly nepořádek, zašpinily podlahu sazemi a přiměly tak hospodyni k velkému předvánočnímu úklidu. Na Písecku se tento zvyk bez přerušení dochoval dodnes pouze v Pechově Lhotě. Dívky chodí ve čtveřici, kdy každá má jiný úkol (rachtání měchačkou, konejšení plačícího miminka, kropení svěcenou vodou, rozsýpání popela nebo papírků).
     Zdobení vánočního stromečku není přes všeobecné přesvědčení zvyk starobylý, staročeský ani staroslovanský. Jedná se o zvyk německý a první vánoční stromeček byl postaven roku 1570 v jednom z cechovních domů v Brémách. V Praze se vánoční stromeček objevil až roku 1812. V Písku je vánoční stromek poprvé zmiňován od roku 1858. Na písecký venkov rozšířili vánoční stromky studenti píseckých škol v 70. letech 19. století a tento zvyk se rychle ujal. Stromky se však v chalupách původně věšely na trámy.
     Podstatně starší je tradice stavění jesliček, kterou do Čech přinesli jezuité. Jesličky v kostelích byly později zakázány Josefem II. Velká lidová obliba tohoto zvyku však vedla ke stavění jesliček v domácnostech. Od konce 18. století již byly jesličky běžné i na venkově a zhotovovaly se z nejrůznějších materiálů. Na Štědrý večer a následující svátek se u jesliček svítilo a dávaly se k nim dárky. Na svátek Tří králů se k jesličkám přidal tříkrálový průvod a jesličky stály na místě až do Hromnic 2. února. Na tradičním Alšově Betlému, který se prodával od roku 1904, jsou postavičky oblečené do píseckých krojů. Ve sbírkách Prácheňského muzea v Písku je uložena řada velice zajímavých betlémů. Jeden z nich byl zhotoven Josefem Kaplickým (otcem architekta Jana Kaplického) v roce 1916 a od roku 1918 se prodával jako jihočeský Betlém. Svatá rodina je na něm umístěna do vjezdu jihočeského selského statku a v horní části je znázorněna veduta města Písku ze svatojánské kaple píseckého děkanského kostela.
 

zapsala Magdalena Myslivcová, dne 22.12.2009