Strašák jménem brownfield – 8. díl: Písek, REMAR a čas

8. 10. 2015 | Ladislav Beran ml. | Diskuze (0) | Životní prostor

Když se hovoří o významném píseckém rodákovi nebo osobnosti, jedná se většinou o umělce. Málokdy se mluví o podnikatelích a lidech, kteří byli ve své době nadčasoví a lámali pomyslné bariéry. Rodina Remarových se zasadila o průmyslový rozvoj města Písku a právě jí je věnován dnešní díl o brownfieldech. Pojďme se zatoulat do doby, kdy bylo město ještě zaměřeno pouze na zemědělskou a řemeslnou výrobu a celá oblast výrazně zaostávala za všeobecným rozvojem v Rakousku-Uhersku.

ÚPnSÚ Písek prostor definuje jako plochu pro výrobu, sklady a technickou vybavenost.

O firmě Remar jsem nevěděl nic. Nebýt toho, že jsem chodil vedle do školky, tak bych asi ani nevěděl o samotné fabrice. Pamatuju si to špatně od mala jako „rourovnu“, přestože tady nebyla. Snad proto, že jediné, co z ní bylo vždy vidět, byly jenom ty ROURY (komíny nad pecemi). Konečně jsem je uviděl zblízka.

S Jiřím Remarem jsem se zde potkal a velice jsem uvítal materiál, který mi poskytl k napsání tohoto článku. S velkým respektem tak uvádím, že jsem při toulkách historií vycházel z časopisu OTAVÍN z roku 2001.

Slavné C. K. začátky

V roce 1887 založil rodák v z Březnice, František Remar, první průmyslový podnik ve městě Písek, který se zaměřoval na slévárenskou a strojírenskou výrobu. Firma REMAR postupně získávala věhlas nejenom v tuzemsku, ale i v zahraničí. Na parcele čp.145 na Pražské ulici vybudoval František Remar moderní podnik, ve kterém zaměstnával najaté dělníky a ti zde vyráběli stroje a nářadí především pro zemědělskou výrobu. Při výrobě bylo užíváno hned několik Remarových patentů. Prvním velkým úspěchem firmy František Remar – Písek bylo udělení bronzové medaile C. K. Ministersvem orby na Všeobecné zemské výstavě v Praze v roce 1891, a to souboru hospodářských strojů. Neštěstí však nechodí po horách…

Po nešťastném a náhlém úmrtí Františka Remara se vedení firmy ujal jeho mladší bratr Karel. Stejně jako František, byl i on vyučen strojním zámečníkem a zkušenosti získával ve strojírenských podnicích v Praze a ve Vídni. Nakonec vše zúročil v rodinné firmě.

Karel Remar úspěšně rozvíjel bratrův odkaz až do první světové vláky. Mnoho odborných dělníků muselo tehdy z továrny narukovat a výroba zaznamenala oslabení. Po válce se však opět výroba rozběhla, zvýšil se stav zaměstnanců a až do meziválečné krize se podniku dařilo. Karel Remar se aktivně snažil v zahraničí získávat v době krize nová odbytiště pro své výrobky. Získal i významnou zakázku od firmy Františka Křižíka ČEZ Praha. Byl nejen odborníkem, ale i zdatným ob

Sám Karel Remar se tohoto uznání však nedožil. Zemřel v únoru téhož roku. Po něm převzal žezlo v továrně syn Františka Remara, ing. C. Jaroslav Remar. Přestože převzal podnik v dobré formě, ekonomické a politické změny po první světové válce rozvoji nepomáhaly. Začalo se opět dařit až během druhé konjunktury, firma vlastnila nákladní automobil značky Chevrolet a zaměstnávala kolem 60 zaměstnanců, podnik získal ocenění na dalších výstavách v letech 1927, 1928 a 1930. Ing.J.Remar patřil v významným píseckým mecenášům a podporovatelům sportu, zvláště pak kanadského hokeje, který sám za Písek i hrál.

V průběhu druhé světové války se firma ubránila válečné výrobě a dál pokračovala ve výrobě strojů pro zemědělství. Ing. Remar přijímal nové dělníky, aby je uchránil před prací v „Říši“.

Přestože v roce 1945 firma znárodněna nebyla, o tři roky později už byla převedena pod Krajský podnik služeb. Od padesátých let se podnik zmítal mezi několika provozovateli a žádný z nich k celkovému rozvoji nijak nepřispěl. Od roku 1981 byl Remar převeden do správy Vodohospodářských opraven a strojíren v Písku (bývalá Rourovna) a vyráběly se zde odlitky ze strojní litiny pro ZVVZ. Oficiálně byla výroba v podniku Remar ukončena poslední tavbou v roce 1990.

Návštěva areálu mi potvrdila, jak se dříve vše dělalo poctivě. Budovy sice chátrají, dřevo hnije, ale nosné železobetonové konstrukce nás asi ještě přežijí všechny. V době své největší slávy to muselo být úžasné místo. Tedy, ono to místo je úžasné i teď a přestože se zde žádná výroba asi už neplánuje, lokace je krásná.

Když jsem fabriku viděl, první, co mne napadlo, bylo uchování areálu pro příští generace a vytvoření třeba jen malé technické expozice. Svým způsobem to technická památka je.

VŠECHNY ČÁSTI SERIÁLU: