Písecký svět

Na Bakalářích

Územní plán sídelního útvaru (ÚPnSÚ) Písek prostor definuje plochou obytnou (zástavba nad 2NP)

V pomyslné hitparádě píseckých „Strašáků“ u mně vítězí vybydlený dům v památkové zóně Na Bakalářích. A tuto hitparádu vede už přes deset let. Je to klasický příklad nedokonalosti naší legislativy, která to umožňuje a vlastník objektu se proto i přes opakované výzvy města a památkářů chová tak, jak se chová.

Když jsem sem šel pořídit fotografii a z dálky viděl oplocení s cedulemi, myslel jsem si, že se „něco“ konečně stalo a začíná se opravovat. Na ceduli však nebyla informace STAVBA POVOLENA, nýbrž SOUKROMÝ POZEMEK – VSTUP ZAKÁZÁN! Možná, že kdyby průčelí tohoto domu směřovalo přímo na zrekonstruované prostranství u kostela, bylo by už vše jinak? Tahle „známka punku“ je však ukryta za rohem a návštěvník města si jí všimne, jen když zaparkuje přímo před ní. Naštěstí…

Roháčova ulice

ÚPnSÚ Písek prostor definuje jako plochu obytnou (nízkopodlažní zástavba)

Vnitroblok u pošty ze všech možných úhlů pohledu. Tentokrát z Roháčovy ulice, kde je jakýsi „oficiální vjezd“. Selský rozum mi velí, že ani s touto prolukou se asi nic nestane do té doby, než bude vyřešen roh u pošty s eventuálním novým vjezdem, který je určitě nutný. Řekl bych, že tato lokace bude muset být řešena komplexně tzv. kolem dokola a to nebude určitě jednoduché vzhledem k pozemkům různých vlastníků. Jinak malebná ulička v kopci má ještě jeden „zub“ pod „Jiříkem z Poděbrad“ a hezky nepůsobí ani nezastavěný roh do Harantovy ulice naproti zmíněné hospůdce. Plot s přízemní garáží, kde se průběžně vystřídaly dílna, opravna a sběrna. Tento nezastavěný roh na hlavním tahu na Tábor mě osobně straší víc než zmiňovaná proluka nad Žižkovou ulicí. ÚPnSÚ Písek prostor definuje jako plochu vybavenosti komerčního charakteru.

Společenské centrum Družba

ÚPnSÚ Písek prostor definuje plochou vybavenosti komerčního charakteru

V druhé polovině 80. let vyrostlo u sídliště Jih monstrum jménem Družba. Betonový sarkofág s obrovskými vnitřními prostory, jejichž provoz musel spolykat spoustu energie a peněz. Tehdy se to však ještě neřešilo. Město získalo další prostor, kde se daly pořádat kulturní a společenské akce a prvních deset let to tu opravdu žilo. Plesy, koncerty, diskotéky, podnikové akce. Kulturák na nábřeží už to prostě sám nestíhal. Velký BOOM zažila Družba jako DISKOKOMPLEX, do kterého se svého času sjížděli lidé až z Plzně. Bylo to jedno z prvních takových center v kraji. Vše je však pomíjivé, mění se doba i lidé. Poslední akce pro veřejnost se zde konala na Silvestra 2013 a od té doby je tento barák obestřen tajemstvím. Je dobře, že alespoň konečně zmizela původní zastávka MHD a neudržovaný „hrobeček“ se zelení před hlavním vchodem. Toto prostranství teď působí výrazně pozitivněji. Co se ale děje uvnitř?

VŠECHNY ČÁSTI SERIÁLU:

• STRAŠÁK jménem brownfield – 1. DÍL
• 2. DÍL: Jak jsme na tom v Písku
• 3. DÍL: Bývalá Billa a vlečka
• 4. DÍL: Písecká nároží
•  5. díl: Břehy řeky Otavy
• 6. díl: z Bakalářů až na Jih
• 7. díl: Lyžařský svah Hradiště

Hřiště Jih

ÚPnSÚ prostor definuje pro sport a rekreaci

Za „mého“ gymplu (1981–84) jsme sem s klukama jezdili na kolech přes celé město hrát nohejbálek. Sympatické místo na úplném okraji města. Dál už jenom pole a lesy. To vlastně platí i dnes. Tohle místo jsem po téměř třiceti letech navštívil před dvěma roky, když se uvažovalo o vybudování hřišť pro náctileté a tohle byla jedna z možných lokací. Čas se tu zastavil, jen ty stromky vyrostly a vytvořily tu příjemný uzavřený prostor. Je tu ale jedna velká změna. Původní asfaltové hřiště zeje prázdnotou, a když se náhodou někdo rozhodne, že si tady zajezdí na sk8boardu nebo zakope s míčem, je to problém. Těch pár mlaďochů, které neuchvátil virtuální svět, odsud vyženou místní, kterým vadí, že jsou u toho hluční. Stala se tak z toho spíše taková „zašívárna“, kde se schází takzvaná problémová mládež.

S partičkou píseckých příznivců parkuru jsme tehdy společně s aktivitou „Za hřiště“ nabídli městu, že by zde vznikl areál nejenom pro ně. Kluci dokonce vytvořili vizualizaci, jak by to mohlo celé vypadat, a měl jsem z toho opravdu radost. Respektovali přírodní ráz místa a celý návrh působil jako takový netradiční park s herními prvky a oploceným hřištěm (klec) pro různé sporty. Koncept ale tehdejší radnici evidentnně zaskočil, protože se neuvažovalo o nějakých standardních a unifikovaných prolézačkách, které vidíme po celé republice. Kameny, kmeny, betonové prvky z městského mobiliáře apod. Škoda, mohlo to být celé rychlé a levné… To se ale u nás nenosí! Navíc (stejně jako na jiných radnicích) se potvrdilo to, že co neznáme, tak vlastně neexistuje..

VYŠLO V KVĚTNOVÉM ČÍSLE PÍSECKÉHO SVĚTA.