Strašák jménem brownfield – 3. DÍL: Bývalá Billa a vlečka

10. 3. 2015 | Ladislav Beran ml. | Diskuze (0) | Životní prostor

Dnes se podíváme na dvě místa: na nevzhledné prostranství u bývalé prodejny Billa a navštívíme pozemek s nevyužívanou železniční vlečkou u Jitexu.

Bývalá Billa

ÚPnSÚ (Územní plán sídelního útvaru) Písek prostor definuje jako stávající i návrhovou plochu zařízení vybavenosti komerčního charakteru.

Díky tomuto seriálu jsem se snažil (skoro marně) vzpomenout, jak to tu vlastně vypadalo dříve, než se vybudoval silniční obchvat. Ten toto území nikoho rozparceloval na „nudle a klíny“ a jediné, co zůstalo zachováno v celku, je právě prostor naproti zahradnictví. Skleníky ale tehdy stály až k viaduktu u Jitexu.

V devadesátých letech jsme zažili „BOOM“ všeho, co tu chybělo. Kromě jiného to byly i hypermarkety. Zatímco Česká republika se může v rámci Evropy „pyšnit“ 4. nejvyšším počtem hypermarketů v přepočtu na jednoho obyvatele, v západní Evropě už několik let přemýšlejí, co s hypermarkety bude, až přestanou být jaksi „trendy“. Vznikají studie na možné využití těchto obřích nákupních center a není to zrovna jednoduchý úkol. Obří plochy resp. kubíky a energetická náročnost těchto center je hlavním oříškem. Jejich nové využití je navíc podmíněno tím, že se do nich prostě jezdí jen autem. Budova, kde byla kdysi Billa, naštěstí až takový problém ve srovnání s jinými řetězci není. Náhradní využití si sice našla, ale upřímně řečeno, samotný „barák“ a hlavně jeho okolí by se určitě vylepšit dalo.

Ve vegetačním období je tu přerostlá „džungle“ všech možných travin, křovin, plevele a náletů. Mezi nimi se vine podél Mehelnického potoka úzká cestička, kterou tu za ta léta poctivě vyšlapali ti, kteří se potřebují dostat pěšky třeba na autobusové či vlakové nádraží. Z autobusáku jsem tudy často chodil do Jitexu a stačí, když trošku zaprší. Ta asfaltová cesta, která vede z autobusového nádraží podél obchvatu (směr Praha) končí prostě pod viaduktem. Zde se chodec může rozhodnout, jestli bude přebíhat čtyři silniční pruhy (…to je žert…) nebo bude pokračovat právě touto chytře vyšlapanou cestičkou. Nedořešeno. V rámci regenerace Mehelnického potoka však má město rozpracovanou studii, která vedení turistické trasy u břehových hran potoka doporučuje. Pozemek je přeci jenom díky potoku poměrně vlhký, takže se domnívám, že nějaké velké a vysoké stavění zde asi moc nepřipadá v úvahu. Extrémní počasí a bleskové povodně se týkají i Mehelnického potoka. Řekl bych, že kdyby to místo bylo nějak extra lukrativní, tak už by tam určitě stálo „něco“ jiného nebo dalšího.

VŠECHNY ČÁSTI SERIÁLU:

Až jednou dojde k nějakému smysluplnému napojení a propojení zdejších cest a cestiček pro pěší (komunikační uzel ze směrů Václavské předměstí, U Smetáka, Na Rozhledně, nákupní zóna, vlakové a autobusové nádraží, Hradištská – starý pivovar), možná se začne přemýšlet i o pozemcích, které jsou kolem stávající budovy a přilehlého parkoviště. Když se v rámci projektu „hřiště pro náctileté“ debatovalo na radnici o vhodných lokalitách pro umístění budoucího městského sk8parku, padlo i toto místo. Je pravda, že zde by to nikoho nerušilo. V každém případě si myslím, že by nebylo marné osázet „oblouk“ podél obchvatu (od viaduktu k Bille) vzrostlými stromy, které by hluk z komunikace určitě částečně pohltily. Podobně je tomu např. pod Amerikou, kde jsou topoly. Už pohledově je to pak jinak. I betonové vertikální „zahrady“ by toto řešily. V úseku od autobusáku to myslím funguje dobře.

Pozemek u Billy by tak mohl získat úplně jiný charakter. Komunikace, auta a kamiony by „zmizely“ a vzniklo by zde velké uzavřené prostranství. Je mi jasné, že určujícím důvodem k možným budoucím změnám celé lokality bude samozřejmě využití „baráku“ popř. jeho bytí či nebytí. Parkoviště slouží aspoň řidičům kamiónů jako odpočívadlo a sem tam se tu někdo učí jezdit autem. Když nic jiného, mohla by zde vzniknout zpátky alespoň krajina. Lepší než tenhle „úhor“.

DOPLNĚNÍ REDAKCE PS: Nově vznikajícímu záměru na využití lokality bývalé Billy se věnuje Petr Brůha na webu Můj Písek: Vývoj záměru „Obchodní galerie Písek“

Vlečka Jitex

ÚPnSÚ Písek definuje sousedící prostor železniční stavby vlečky jako stávající plochu doprovodné a izolační zeleně.

Klínovitý pozemek pod tratí s železniční vlečkou mi přišel vždy zajímavý. V dobách, kdy jsme s kolegy přemýšleli, jak areál Jitexu využít i pro volnočasové účely, vznikla myšlenka umístit zde na kolejích jakýsi netradiční „Fastfood Terminal“, který by posloužil nejenom řidičům, kteří používají silniční obchvat, ale i návštěvníkům budoucího centra v Jitexu. Upravený vagón zaparkovaný na zelené louce. To však bylo před deseti lety.

Dnes už tudy žádné koleje nevedou. Obří hromady uhlí, které trčely vysoko nad betonovou zdí a parádní buldozer, který je tu rovnal. Zaparkované vagóny s uhlím. Ty však vystřídaly kamiony se štěpkami. Je to vývoj a není se čemu divit, že koleje zmizely. Minimálně se tahle louka za tratí bude dál lépe udržovat. Viadukt u Jitexu je vůbec takovou vstupní branou do trošku jiného světa. Projdete a rázem je tu fabrika, louka, les. A přitom jste ještě stále ve městě. Co by jinde za taková místa dali.

Inspirace odjinud: Co s kolejišti…

Inspirace z Duisburgu… Pro toto místo sice už pozdě, ale rád bych se zmínil o tzv. projektech na kolejích. Opuštěná kolejiště se stávají i místem pro bydlení. Ano, v upravených vagónech se bydlelo už přece kdy. Tento způsob bydlení si ale i dnes nachází stále více příznivců. V jednom čísle časopisu Dolce Vita jsem kdysi četl o soutěži studentů architektury ve Skandinávii a šlo o opuštěné kolejiště resp. seřadiště někde uprostřed lesů. Na železničních podvozcích zde vznikly úžasné dřevostavby. Vzdálenost mezi jednotlivými domy byla standardní jako u baráčku s pozemkem. Obklopeni z obou stran lesy. Nádhera.

Jiný příklad, co s kolejemi, najdeme v německém Porúří (Ruhrgebiet). Odstavné kolejiště ve městě Frintrop sloužilo pro potřeby těžkého průmyslu. S jeho ústupem v 60. letech minulého století to však znamenal konec! Přes 20 hektarů se koncem let devadesátých změnilo na Gleispark Frintrop (Gleis = kolej). Velkorysé a krásné řešení, které respektuje již několik desítek let zde fungující biotopy. Celý areál byl zpřístupněn veřejnosti jako obrovský park, který se jen udržuje a dál rozvíjí. Rozsáhlá paralelní síť bývalých kolejišť je oddělená vzrostlými stromy a další vegetací. Najdete zde několik druhů lesa, stepi, odpočívadla, vyhlídky. Uklidňující expedice do nikam.

Posledním příkladem, který myslím stojí za zmínku, jsou kontroverzní projekty revitalizace brownfieldu vlakového nádraží Žižkov v Praze, vybudovaného v letech 1931-1936. Areál o rozloze asi 33 hektarů obsahuje objekty, které jsou kulturní památkou. Z vlakového nádraží by měla vzniknout nová bytová městská čtvrť. Přístupy jednotlivých autorů jsou však odlišné a ne všechny ctí historii a hodnotu celého místa. I zde se střetávají zájmy veřejnosti a architektů se zájmy investorů a developerů. Já osobně jsem pro to podobná nenahraditelná a jedinečná místa už konečně nebourat a začít je zachraňovat. Patří to přece ke kultuře každého vyspělého národa.

VYŠLO V ÚNOROVÉM TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ.