Písecký svět

Podniky jako Kovosvit Elektropřístroj, Jitex, Hikor či Vajax se staly ikonami socialistické ekonomiky a zaměstnávaly tisíce obyvatel z města i širokého okolí. Po roce 1989 nastaly změny, které nakonec vedly k tomu, že většina továren již nefunguje tak jako dříve. Došlo buďto k revitalizaci výroby nebo k jejímu ukončení.

Nemysleme si však nesprávně, že brownfieldy vznikají jen tam, kde skončila průmyslová výroba. Jedná se i o nevyužívaná veřejná prostranství, dlouhodobé proluky v zástavbě, sportovní areály, vojenské prostory, dopravní stavby, lomy, doly, bývalé zemědělské statky apod. Shrnuto: zanedbaná, neudržovaná a nevyužívaná místa, která člověk předtím upravil k obrazu svému. Ano, i Písek má své „Strašáky“ a společně se zástupci odboru RIMM (Rozvoj a investice městského majetku) se na některé z nich podíváme, abychom vás informovali o jejich současném stavu a především budoucnosti.

Nejvýznamnější lokace je třeba rozdělit do dvou skupin. Na skutečné brownfieldy a dále na místa, která by si zasloužila tzv. urbánní oživení.

Brownfieldy

Lyžařský svah

Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let skutečná písecká atrakce, za kterou sem jezdili i „Pražáci“. Ve své době svah s umělým povrchem s nejlepšími parametry. To už je ale historie. Od té doby svah dosluhuje a potřebuje zásadní investici do nového rozvoje, který bude splňovat požadavky dvacátého prvního století a umožní pokud možno celoroční využití areálu.

Železniční vlečka Jitex

Pro mě osobně neskutečně zajímavé místo a je to hodně dáno tím, že jsem tudy chodil deset let do Jitexu. Ty zarostlé koleje v klínovité louce pod tratí mají něco do sebe. V rámci projektu v Jitexu vznikl i nápad „co s ním“ a bylo to celé založené právě na těch kolejích.

Žižkova kasárna

V kasárnách jsem byl jednou jedinkrát a to ještě jako jiskra. Skládali jsme tu slib a to je jediné, co si pamatuji. Od roku 1984 jezdím kolem kasáren do Prahy, takže samozřejmě vnímám ty „změny“ které se tu za ta dlouhá léta dějí.

Remar

Tohle místo mi učarovalo už v dětství, kdy jsem chodil do vedlejšího baráku do školky. Bylo to neznámé a tajemné. Nikdy jsem uvnitř nebyl a asi proto je toto místo pro mě tajemné dodnes.

Městský areál – dvorní část (bývalý Elektropřístroj)

Elektropřístroj se mi jako dítěti moc líbil a líbí dodnes. A myslím, že to hodně dělá i ten plot a stromy, které v téhle fabrice rostou už pěkně dlouho. Je to celé jako nakreslené. Po ukončení výroby si zde našly sídlo různé firmy a společnosti.

Vybydlený dům na Bakalářích

Všechno kolem opravené a udržované, jenom tahle ruina to tu hyzdí. Ještě, že není úplně „na ráně“, ale tak trošku za rohem. Jak je vlastně tohle možné? A je to dlouhodobý stav, ne otázka jednoho roku.

Společenské centrum Družba

Když se otevřela Družba, všichni chodili jen tam a starý kulturák byl rázem na vedlejší koleji. Plesy, diskotéky a koncerty tehdy plnily tento „megabarák“. Další boom zažila Družba jako jeden prvních z Discokomplexů v regionu. Potenciál tohoto dítěte komunismu je stále obrovský. A to jste neviděli to obrovské zázemí a všechny prostory, které normální návštěvník nikdy nevidí.

Židovská synagoga

Do synagogy jsem nahlédnul pouze jednou a krátce a bylo to vlastně náhodou, když jsem šel kolem a bylo otevřeno. Byl jsem hodně překvapen tím prostorem a o to víc jsem už „tenkrát“ nechápal, proč je to tu vlastně celá léta zavřené? Osobitá architektura uprostřed města ukrývající jedinečné komorní a duchovní místo…

Místa vhodná k urbánnímu oživení

Skládka Hradiště

Každé rekultivované místo má smysl.

Komunikační propojení Výstaviště a Spartaku

(pod železniční tratí)

Když jsem chodil do školy na „Jarošovku“, tak jsme o poledních přestávkách chodili někdy hrát na Spartak na škvárové hřiště fotbálek. Už tenkrát jsme si zkracovali cestu přes trať. No, to propojení by tady bylo opravdu užitečné.

Areál Spartak, Burketova ulice

Kopec dobrý tak akorát k sáňkování – a nebo že by se tu nakonec realizoval ten slavný písecký nový bazén? Sluníčko se sem příjemně opírá skoro celý den. Umím si ho tu představit, jen doufejme, že pokud se to tady stane, tak vznikne důstojný architektonický soused lesnické škole.

Garážový dvůr armády (Václavské předměstí)

Tohle místo jsem „objevil“ až díky obchvatu kolem Písku, ze kterého je vidět. Člověk si jenom zpětně uvědomí, kolik techniky a lidí tady asi kdysi bylo. Takový skoro památník.

Pozemek po bývalé „fezovce“

Téhle fabriky je myslím hrozná škoda. Jednou jsem se po cestách vrátil do Písku a ona už nestála. Úplně klasický příklad ztraceného průmyslového a kulturního dědictví.

Nezastavěné nároží, Čechova ul., u kina Portyč

Jako dítě jsem v Čechovce bydlel asi do pěti let. Bylo to pár baráků od „Plechandy“ u starého mostu. Ta ulice mělo opravdu své kouzlo, a i když jí půlku časem zbourali a postavili místo ní náplavku jako je naproti před kulturákem, stále měla i ta zbývající půlka něco do sebe.

Mezimostí (pravý břeh pod starým mostem)

Nábřeží mě nikdy nebavilo. Trošku takový „Prospekt Lenina“. Pokud se tu něco změní a návrhy se mi líbí, tak určitě lepší. Díky regulacím řeky jsme se úplně odřízli od řeky a díváme se na ni shůry. Zůstalo jen málo míst, kde si můžete u řeky sednout a strčit nohy do vody.

Prostor u bývalé Billy (vedle benzínky shell)

Kdysi dávno v době „prvního boomu“ hypermarketů v České republice to bylo frekventované místo. Dnes je zde v největší části objektu vietnamská tržnice. Své klienty si našla a dlouhodobě udržuje i zdejší jídelna. V zimě (pokud napadne sníh) se jinak opuštěné parkoviště stává neoficiálním trenažérem školy smyku. Parkoviště využívají hojně řidiči kamiónů jako odpočivné místo.

Proluka v Roháčově ulici

Ta díra mezi baráčky je tu tak dlouho, že mi přijde už vlastně samozřejmá. Pohled do vnitrobloku ale není nic moc. Takové neučesané a zmatené.

Nezastavěné nároží a vnitroblok u hlavní pošty

Ani zde si nemůžu vybavit, jak dlouho už tady vlastně „ta ďoura stojí“. Díky ní se nám nabízí pohled do téhož neučesaného vnitrobloku, ale z jiného úhlu. Další pohled se nabízí, půjdete-li „myší dírou“.

Nezastavěné nároží ul. Harantova a Budějovická

Ne ale každý vnímá toto prázdné místo s trávníkem a stromy jako něco, co by tu vlastně nemělo být...

Hřiště Jih

Když jsem byl na gymplu, jezdívali jsme sem hrát nohejbal. Bylo to tu prima, na samotném okraji města a hrávali jsme tu až „do nevidím“. Po předlouhých letech jsem toto místo navštívil asi před dvěma roky, když se zde uvažovalo o vytvoření multihřiště pro náctileté „a la parkur“. Je to stále parádní místo na okraji města, dnes bohužel opuštěné. Dnešní mlaďoši moc nesportují a ti, kteří chtějí, jsou odsud stejně vyhnáni obyvateli nejbližších paneláků, protože u toho dělají hluk.

Úvodní díl:

STRAŠÁK jménem brownfield – 1. DÍL

VYŠLO V LEDNOVÉM MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT 2015