Písecký svět

SLOVNÍK: Brownfield (angl. hnědé pole) je urbanistický termín označující nevyužívaná území. Může se jednat o jednotlivé budovy, komplexy budov, areály s budovami nebo jen plochy bez budov. Patří sem nevyužívané zemědělské a průmyslové stavby a areály, nevyužité dopravní stavby a komunikace, skladové prostory (haly i deponie), prázdné administrativní budovy a kulturní centra, nevyužitá nákupní centra, ale i nevyužité obytné budovy – vše, co není užíváno.

 

Slovem brownfield bývají označovány také opuštěné či zdevastované komerční a vojenské areály, bývalá logistická centra, zanedbané či zpustlé menší části areálů i budov jinak prosperujících podniků, jejich neupravené okolní pozemky patřící obci či jiným vlastníkům, okolí čerpacích stanic a parkovišť bez stálé zeleně a nevzhledné, zanedbané veřejně přístupné plochy na sídlištích. Velice často bývají tato území spojena s ekologickou zátěží a nevyjasněnými majetkovými vztahy. S pojmem brownfield je často spojováno slovo konverze (z angl. conversion = změna, přeměna, přestavba).

Poprvé ve 30. letech

 

První brownfieldy začaly vlastně vznikat díky světové hospodářské krizi už ve 30. letech minulého století. Tato krize uzavřela četné továrny i v tehdejším kapitalistickém Československu.

 

Ekonomika bývalého Československa a později i Československé socialistické republiky byla zaměřena především na zpracovatelský průmysl. Textilky, strojírenské podniky, sklárny, ocelárny, papírny, cukrovary, pivovary, lihovary… Téměř v každém větším městečku byla nějaká menší či větší manufaktura či „fabrika“. S jejich nastávajícím úpadkem se objevil problém vznikajících brownfieldů.

 

Stejně jako u mnohých jiných věcí v nové době neexistoval žádný zaručený návod na řešení. Žádná příručka přechodu ze socialistického ekonomického systému na kapitalistický nebyla. Společnost musela řešit mnoho jiných a podstatnějších problémů souvisejících s přechodem na tržní ekonomiku, než postupně chátrající továrny a opuštěné areály.

 

To však určitě neomlouvá tehdejší vlády a úředníky, že nechali mnoho objektů, často i architektonických skvostů, raději zbourat. Dělo se tak bez jakékoliv koncepce a vyhrávaly argumenty typu „je potřeba zbourat, aby se mohlo postavit něco nového“ – třeba hypermarket, kanceláře, benzínová pumpa nebo luxusní byty. Protesty památkářů, odborníků, historiků, architektů i veřejnosti nezabíraly a developerská mašinerie společně s politikou navždy smetly s povrchu zemského kus naší historie a kulturního dědictví. Jsou nenávratně pryč, zůstaly jen fotky a vzpomínky.

 

Přesto všechno – nebo vlastně právě proto – se začali odborníci sdružovat do profesních sdružení, ochránci a nadšenci do občanských aktivit. Od roku 2002 se problematice brownfieldů věnuje v České republice Výzkumné centrum průmyslového dědictví při ČVUT (VCPD). Zaměřuje se na historicky a technicky cenné stavby a areály. Jejich odborná a konzultantská činnost napomohla při revitalizaci nejednoho chátrajícího objektu či celého komplexu. Pořádají odborné přednášky, vydávají publikace, mapují stávající průmyslovou architekturu a technické stavby jednotlivých krajů České republiky. Spolupracují s obdobnými odbornými subjekty v zahraničí. VCPD je členem mezinárodní organizace pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH (The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage).

 

VŠECHNY ČÁSTI SERIÁLU:

• STRAŠÁK jménem brownfield – 1. DÍL
• 2. DÍL: Jak jsme na tom v Písku
• 3. DÍL: Bývalá Billa a vlečka
• 4. DÍL: Písecká nároží
•  5. díl: Břehy řeky Otavy
• 6. díl: z Bakalářů až na Jih
• 7. díl: Lyžařský svah Hradiště

V roce 1993 vznikla Evropská unie. Pokud by jejím jediným přínosem mělo jednou být to, že se začala starat o problematiku brownfieldů a ve svých fondech soustřeďuje prostředky i na jejich revitalizaci v členských státech, tak fajn. Záslužné! O to víc, že se často jedná o areály či budovy, které mají svojí historickou či technickou hodnotu, jsou jedinečné a patří k tzv. průmyslovému a kulturnímu dědictví.

Zastavit jejich umírání…

Cílem seriálu je přiblížit složitou a myslím zajímavou problematiku, způsob jejího řešení v zahraničí i u nás, seznámit vás s těmi, kteří se revitalizacím a konverzím brownfieldů věnují, ukázat příklady dobré i špatné. Čeká nás spousta obrázků, koncepty, vizualizace, realizace, rozhovory i mapování brownfieldů v našem městě. Dozvíte se něco z historie, architektury i techniky.

 

Pokud tento seriál aspoň trošku pozmění váš pohled na staré a nevzhledné areály a budovy, které dříve sloužily a dnes pomalu umírají, tak budu rád. Brownfieldy totiž za svůj stav a osud nemohou. Jsme to zase jen my, lidé, kteří v tom mohou něco udělat a zasadit se o nové, smysluplné využití „strašáků“ moderní průmyslové doby. Jde to.

 

Budeme se věnovat i brownfieldům ve městě Písku a jeho okolí. Hned v příštím, lednovém dílu vám po konzultaci s pracovníky Městského úřadu Písek nabídnu seznam nevyužívaných nemovitostí, lokalit či ploch. A možná budete překvapeni, kolik těch brownfieldů v našem třicetitisícovém městě je!

VYŠLO V PROSINCOVÉM TIŠTĚNÉM ČÍSLE PÍSECKÉHO SVĚTA.

 

Fotogalerie k článku