Písecký svět

V diskusním panelu zasedli kromě ředitelky Terezy Dobiášové starosta Ondřej Veselý, místostarosta Josef Knot, písecký architekt Petr Lešek, autor rekonstrukce Sladovny Petr Šíma a produkční Jč. divadla Jiří Grauer.

„Co pro mne osobně znamená Sladovna?“, „Čím je Sladovna nyní?“ a „Čím by mohla být do budoucna?“ - to jsou tři základní otázky, na které hlavní diskutující odpovídali. Odpovědět – a zapojit se jakkoli do debaty – měli ale možnost všichni přítomní, řada z nich jí skutečně využila.

Mnohem, mnohem nižší, než jsme doufali...

Na zásadní otázku, co vlastně město od Sladovny očekávalo a jak se zatím tato očekávání podařilo naplnit, odpověděl Ondřej Veselý. Ze Sladovny podle něj mělo vzniknout centrum kulturního dění ve městě, je ale třeba, aby ji v první řadě vzali „za svou“ Písečáci, a za druhý zásadní cíl považuje, aby se ze Sladovny stal turistický magnet, srovnatelný s kamenným mostem. Ani jeden cíl se zatím příliš naplnit nepodařilo – což samozřejmě nelze vyčítat Tereze Dobiášové, která se tu zatím sotva ohřála. Každopádně návštěvnost Sladovny je podle Veselého „mnohem, ale mnohem nižší, než se očekávalo“. Což je obecně známo a otázka zní: Co s tím dál?!

Podstatným tématem, k němuž se postupně vyjádřila značná část diskutujících, je problém aktuálního architektonického řešení Sladovny, respektive její uzavřenost v prostoru města. Všichni se shodli, že je absolutní nesmysl, aby tak veliká budova s ambiciózními cíli měla pouze jediný, a ještě velmi stísněný vstup. Bylo by třeba otevřít propojení s řekou i zajistit mnohem větší komunikaci s prostorem hlavního náměstí.

K využití Sladovny architekt Petr Lešek zdůraznil: „Budovy žijí tehdy, když nabízejí více aktivit, více funkcí ve vzájemné synergii. A je také důležité, aby byly průchozí, aby se do nich dostávali lidé i mimoděk a neplánovaně.“ - To vše zatím Sladovně schází. Podle Leška je tak zatím Sladovna „trezorem schovaným za rohem“. S tím velmi souhlasil i Jiří Grauer, který dodal: "Mně připadá, že Sladovna je úžasný prostor, se kterým si dlouhodobě nikdo neví moc rady. Pořád je příliš uzavřená, nefunguje jako skutečné kulturní centrum. Je třeba ten problém konečně posunout, udělat krok - ale ne zpátky..."

Multifunkční nezisková komunitní knihovna, nebo komerční centrum?

Významnou část doby vyhrazené besedě se diskutovalo o tom, jak naložit s dosud nerekonstruovanou částí Sladovny. A jak vysvitlo z prezentovaných názorů, bude kolem Sladovny asi i nadále „rušno“, protože vize prezentované starostou Veselým a místostarostou Knotem se poněkud (tedy spíš diametrálně) liší. Josef Knot: "Ten prostor by si na sebe měl - a mohl - vydělat. A to nejlépe svede soukromý investor." Jak se hned ukázalo, přinejmenším mezi přítomným vzorkem odborné i „prosté“ veřejnosti si páně Knotův návrh na předání Sladovny (nezrekonstruované části, nebo snad celého prostoru? – to nebylo zcela jasné) do správy komerčnímu subjektu sympatie nezískal.

Mnohem větší podporu měl návrh přednesený starostou Veselým: využít zbývající prostory pro přesun městské knihovny, spolu se směrováním celé budovy Sladovny k multifunkčnímu kulturně-komunitnímu centru. Místostarosta Josef Knot ovšem argumentoval (pohotově a správně) slovy, že „Město může mít vize, ale taky má rozpočet. A ten je omezený, takže si můžeme dovolit jen to, co tento rozpočet unese.“ A dále Knot zdůraznil, že o budoucím projektu takovéto důležitosti, stejně jako o tom, jak využít existující městské úspory (cca 200 mil., které v kase zbyly z minulých prodejí majetku), by měli politici rozhodnout konsensem (k tomu jen mírně sarkastická poznámka, že si ho ne zcela dovedu vzhledem k aktuálnímu složení zastupitelstva představit). A ideálně ve spolupráci s veřejností. Tak tuhle poslední větu si dovolím velmi významně podtrhnout – dostatečné a transparentní projednání s veřejností by skutečně mělo být základem pro rozhodování o jakýchkoliv větších projektech, týkajících se veřejného prostoru ve městě, a ne narychlo a pozdě doháněnou „třešinkou“, jak jsme toho byli opakovaně v Písku svědky.

Architekt Martin Zborník (z publika) zdůraznil, že Kulturní komise Rady města Písku už se budoucností Sladovny zabývala a že rovněž doporučuje využití pro městskou knihovnu – která je ostatně stejně v nevyhovujících prostorách, a tak bude pro její přesun v každém případě nutné najít v městském rozpočtu potřebné finance. Kulturní komise navrhuje ustanovení zvláštní komise, složené ze zástupců města i architektů, která by se přípravou záměru na přesun knihovny začala seriozně zabývat.

K tomuto požadavku se žádný z přítomných zástupců města nevyjádřil. Josef Knot ale ještě jednou zdůraznil, že vše je třeba posuzovat i z hlediska rozpočtu, a to včetně očekávatelných provozních nákladů jakéhokoliv zvoleného řešení.

Tomáš Poskočil (z publika) opakovaně zdůraznil obrovský potenciál, který by Sladovna mohla a měla mít pro cestovní ruch. Záleží ale na tom, jak jej zpracuje.

Rozhodovat o tom, co znám...

Velmi zajímavými informacemi do besedy přispěl autor projektu rekonstrukce Petr Šíma. Sladovna (přestože původně tu prý měl být okresní státní archiv) by podle něj měla zůstat kulturním prostorem, ačkoli z hlediska navrženého celkového projektu je dimenzována „v podstatě téměř na cokoliv - ale zdůrazňuju to téměř“.

Další jeho připomínka byla pro nezainteresované pozorovatel dosti udivující: Ti, kteří nyní o budoucnosti Sladovny rozhodují, v podstatě celkový komplexně navržený projekt podrobně neznají – Petr Šíma proto navrhl přítomným uspořádání schůzky, během které by se se všemi materiály mohli detailně seznámit; včetně například navrženého propojení s nábřežní promenádou. Zajímavá „maličkost“, na niž upozornil, je fakt, že prostory infocentra v současnosti fungují v místech, kde by z požárně bezpečnostního hlediska „neměl být ani papír“... Infocentrum se ovšem v současné době opět připravuje na přesun (tentokráte jen v rámci Sladovny), takže tento problém snad bude brzy vyřešen.

Co konkrétně v roce 2013?

Druhá, kratší část diskuse byla věnována aktuálním plánům pro rok 2013. Ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová nejdřív stručně shrnula svou koncepci, s níž zvítězila ve výběrovém řízení. Zadáním města bylo vytvořit regionální kulturní centrum. Její představou je směrovat program více k interaktivním expozicím, snažit se o živější a intenzivnější využití zrekonstruovaných prostor. Přitom je třeba brát ohled na tradici, tedy původní zasvěcení Sladovny knižní ilustraci. Základní cílovou skupinou zůstanou rodiny s dětmi.

Poté Tereza Dobiášová bohužel jen velmi stroze (čas besedy se chýlil ke konci) představila základní čtyři výstavy, které ve Sladovně najdou místo: v lednu by měla začít výstava Cesta do neznáma, což je vlastní autorský počin Sladovny. Představí příběh bájného hrdiny Odyssea a jeho odraz v dalších kulturách i v součanosti. Následovat (květen-červen) by měla hravá výstava Petra Nikla – PLAY. Další výstavou bude Dějiny Evropy (podzim) – výstavu tvoří komiksy ilustrátorky Renáty Fučíkové, a na závěr roku Tvůrčí hnízdo Baobabu (http://www.baobab-books.net/), připravovaná ve spolupráci se stejnojmenným alternativním nakladatelstvím ilustrovaných knih pro děti a mládež.

Nebyli bychom v Písku, aby se hned neozvaly kritické hlasy – a bylo tomu tak i na této besedě. Jeden z účastníků celý plán předem zavrhl se slovy: „Takže když nejsem rodič s malými dětmi, tak se do Sladovny příští rok ani nemám vydávat, co?“ Naopak se hned ozvaly hlasy kvitující s povděkem především plánovanou výstavu Petra Nikla, která je skutečně něčím unikátním v evropském měřítku. Malou ochutnávku můžete okusit na Youtube:

 

Rozhovor s Renatou Fučíkovou: Práce na knize Historie Evropy trvala tři dlouhé roky.

Ukázky jejích ilustrací zde.

A celkový dosavadní pocit?

Uspořádat besedu byl skvělý nápad. Osobně oceňuji profesionální výkon moderátorky Olgy Škochové, která celou besedu konstruktivně ovlivňovala a posouvala dopředu. V průběhu debaty byl pořizován stručný zápis hlavních tezí, námětů a nápadů; na stránkách Sladovny jsem ho zatím nedohledala, takže nevím, zda bude zveřejněn.

Škoda, že vymezený čas poměrně rychle uplynul, spousta témat zůstala určitě nevyřčených nebo nedořešených – ale jako dobrá zpráva na závěr zaznělo, že Sladovna hodlá v takových veřejných debatách pokračovat. Určitě to bude pro její budoucnost velmi přínosné – zvlášť, pokud si nové vedení všechny konstruktivní (ne že by nepadaly i ty ze zcela jiného soudku :-) ) připomínky a nápady dobře poznamená a bude s nimi dále pracovat.

Bohužel jsem už neměla čas zůstat na bod nazvaný „volná diskuse v kuloárech a občerstvení“, tudíž nemohu přispět nějakými vítanými zákulisními drby :-). Nicméně z kusých zpráv, které se ke mně dostávají, si zatím nová ředitelka získává v Písku vcelku respekt a je reflektována jako vstřícná a naslouchající každému, kdo do Sladovny v dobrém úmyslu přichází. Teprve čas ukáže více...

 

Adventní dílny ve Sladovně