Písecký svět

V praktické metodice Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče promlouváte na stránkách knihy v prvé řadě k vlastníkům – obyvatelům sídlišť, kteří jsou podle vás spoluzodpovědní za jejich dnešní i budoucí podobu, neboť vlastnictví zavazuje. Doslova píšete, že původní autoritářský socialistický stát zaplavil zemi sídlišti – ten ale už neexistuje, a jeho demokratický nástupce přijímá odpovědnost za sídliště jen částečně prostřednictvím neprovázaných a pouze dílčích dotačních programů. Jaká základní doporučení obyvatelé sídlišť, vlastníci bytových jednotek v metodice najdou?
Metodika upozorňuje na souvislost mezi statickými zásahy do panelových domů a jejich životností. Mezi množstvím a rozsahem takových zásahů a životností domů panuje nepřímá úměra – čím více a větších zásahů, tím nižší životnost domů. Významné riziko představuje nedostatečná informovanost, jaké zásahy jsou bezpečné a jaké už ne. Panelové domy jsou mnohdy vnímány jako stavebnice, jež je možné libovolně dotvářet. Zkušenost ze zděných domů může být zavádějící. Nosná zeď v panelovém domě je štíhlá jako příčka v domě zděném, záměna může vážně ohrozit stabilitu domu.

Zasekání elektrických kabelů do cihelné zdi nelze bez následků zopakovat v panelovém domě. Kabely nebyly v lištách vedeny pouze z pohodlnosti. Narušení výztuže panelu při vyfrézování drážky zásadně sníží jeho únosnost. Dalším rizikem je nedostatečná informovanost správce budovy o skutečném stavu a rozsahu všech zásahů do nosných konstrukcí. Jak a proč tyto informace získat, radí a objasňuje metodika. Na příkladech z praxe ukazuje, jak zajistit kvalitu a soulad řešení fasád obytné skupiny při rozdrobeném vlastnictví. Přibližuje, jak efektivněji zadržovat v sídlišti vodu nebo jak přistupovat k úbytku zeleně při rozšiřování parkovacích míst.

Doporučení přinášíte ovšem také zástupcům státní správy a samosprávy. Jaké to jsou a z jakých zákonných norem či opatření vycházejí?
Klíčový je Stavební zákon. V dobách mé práce ve státní správě a samosprávě (1997-2007) jsem regulaci vzhledu sídlišť odvíjela od ustanovení stavebního zákona, že stavebnímu povolení podléhá změna funkce, změna vzhledu a zásah do statiky. Pozdější novelou bylo toto ustanovení přetvořeno tak, že stavebnímu povolení nepodléhá, pokud se výše uvedené nemění. Ustanovení o změně vzhledu bylo od počátků zateplování překvapivě málo využíváno, přestože je nezpochybnitelné, že různobarevné pojednání domů změnilo vzhled sídlišť výrazně. Stavební zákon je důležitým nástrojem státní správy, metodika vybízí k jeho důslednějšímu využívání. Regulační plán a územní studie jsou nástroji samosprávy, i ji metodika vybízí k jejich častějšímu, efektivnějšímu a důslednějšímu využívání.

V metodice se obracíte i na ústřední orgány státu. V jakých ohledech může být stát užitečný?
Státem udělované dotace by měly zohledňovat historické a architektonické hodnoty, jak připomíná například koncepční materiál Ministerstva pro místní rozvoj Politika architektury a stavební kultury. Udělení dotací by měla ministerstva podmiňovat i splněním podmínek estetických. Není to neměřitelná subjektivní kvalita, jak se dlouhodobě brání státní správa na různých úrovních. Jestliže obdivujeme architekturu první republiky, vraťme se k regulačním plánům. Jestliže obdivujeme architekturu ve vyspělých demokraciích, využívejme jako ony důsledně regulativy pro novou výstavbu i stavební úpravy existujících staveb. Dotace ze státního rozpočtu by tedy měly být podmíněny architektonickou a stavební kulturou předkládaných projektů. Mělo by přestat nadřazování práva jednotlivce nad veřejný zájem celku, tedy města a všech jeho obyvatel. Naším problémem je přeceňování vlastnických práv, které vyvolala léta direktivního zasahování komunistického státu do všech oblastí života. Po 35 letech od sametové revoluce bychom si to už mohli přestat kompenzovat a chovat se dospěle. Naučit se žít s tím, že má práva končí tam, kde začínají práva druhého. 
 
V neposlední řadě najdeme v publikaci doporučení pro projektanty domů a památkáře…
Projektantům připomíná Rostislav Švácha, že by měli na sídlištích rozvíjet to dobré a vyhýbat se tomu, co bylo špatné. Od 90. let jsme v situaci, kdy nástavby, dostavby a barevnost zateplovaných domů nepodléhá žádné koncepci a nikdo neposuzuje vzájemný soulad řešení. Architekti by měli umět pracovat i s celkem, nejen s jednotlivými domy, měli by umět stavebníkům vysvětlit, jaké řešení domu i celku prospívá a jaké ne. Povinností autorizovaného architekta je dbát o veřejný zájem, ne pouze o zájem klienta.

Jedním z módních nešvarů je umisťování sušáků na fasádách. Architektům metodika připomíná, že prádelny a sušárny byly u hromadné bytové výstavby samozřejmostí, doloženou přinejmenším od 19. století. Od 30. do 90. let 20. století, tedy po celou dobu výstavby tuzemských sídlišť, byly povinnou součástí domů (a norem pro bytové domy). Od té doby přibyl další pomocník – sušička. Metodika upozorňuje, že sušení prádla na fasádách není znakem kulturnosti. Tuzemská praxe v tomto ohledu pokulhává za světovými trendy a je v přímém protikladu ke kultivaci sídlišť. 

Památkáři by měli zkoumat a dokumentovat i stavby a soubory hromadné bytové výstavby, poznané hodnoty dokumentovat a chránit. Výjimečné soubory formou plošné ochrany, výjimečné objekty jako kulturní památky. Hodnotné „běžné“ objekty s uměleckými díly, osobitými architektonickými prvky (portály, římsy, markýzy, balkony, květníky, střešní terasy, průchody…) nebo „jen“ s kvalitními původními fasádami (mosaikový obklad, vícebarevný či výrazně strukturovaný břízolit, šalírované hrany portálů, ostění, soklů…) by měly být uchráněny od „povinnosti“ zateplování a tepelných úspor by měly dosahovat způsoby, jež hodnotné fasády dochovají i dalším generacím.

V závěru se chci zeptat, co může a zmůže samotná veřejnost, obyvatelé měst?
Zajímat se o sídliště, jejich historii a možnosti, jak z nich udělat co nejlepší místo k bydlení. Podpořit takové politiky, kteří mají vizi, orientují se v Politice architektury a stavební kultury a zavazují se k jejímu plnění, nepodléhají developerskému lobbingu a otevřeně komunikují se svými občany. Ty, kteří respektují zákony a vedou k tomu i své občany. Ty, kteří se nebojí stěžovatelů, ale jsou tu hlavně pro slušnou a mlčící většinu. Nepodporovat ty politiky, kteří zbavili stát břemene sídlišť, vložili je na bedra obyvatel a teď chtějí tatáž sídliště vykořisťovat dostavbami proti vůli občanů. Nepodporovat ty, jimž nejde o skutečnou kvalitu společně obývaného prostředí, která stojí za dočasné nepohodlí, ale jen o snadné politické body.

Ochranu si zaslouží i některá sídliště či objekty v nich. Jedním z projevů nedostatečného respektu k zákonům je štvaní obyvatel proti památkové péči. Památky patří mezi cenné obnovitelné zdroje národního bohatství, zvyšování jejich počtu je pro společnost výhodné. Zajímavé je, že ochranu leckdy blokují a sídlištím tak nevědomky škodí sami politici. Informovaná veřejnost si to nemusí nechat líbit. 

Ing. arch. Hana Řepková je autorkou praktické metodiky nazvané Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče. Metodika vznikla s podporou Ministerstva kultury v rámci výzkumu IP DKRVO. Využívá dlouholetých zkušeností autorky s tuzemskými i zahraničními sídlišti a možnostmi jejich regulace z pozice státní správy a samosprávy. Novou knihou autorky je titul Skryté půvaby českých sídlišť zabývající se nejcennějšími objekty a soubory budov aspirujících na památkovou ochranu.

Metodika k volnému stažení zde:

Na tento seriál bychom rádi navázali volným pokračováním – seriálem, který by se věnoval jednotlivým píseckým sídlištím. Chceme se zaměřit na jejich přednosti, možnosti regenerace, veřejný prostor, občanskou vybavenost a skryté půvaby sídlišť, která v sobě ukrývají.

Rozhovor byl připraven pro dubnové vydání časopisu PRO MĚSTA A OBCE, měsíčník s inspirativními informacemi pro zastupitele a úředníky. Zveřejňujeme jej s laskavým svolením redakce.

Text a foto:
Zbyněk Konvička

Na fotografiích najdete několik příkladů regenerace panelových domů z Písku s odborným komentářem Ing. arch. Hany Řepkové.

Titulní fotografie:
Lipová alej. Kvalitní obklad soklu svislými pásky kabřince, velkorysá markýza nad vstupem, vyzděné meziokenní vložky v líci fasády ruší efekt pásových oken.

1. Sídliště Dr. Horákové. Zachováno plné prosklení schodiště i zapuštěné pásy oken. Elegantní šedé okenní rámy efekt pásových oken podporují.

2. Lipová alej. Atypicky předsazené štíty a omítané fasády s ušlechtilou tvrdou omítkou v kombinaci šedé a béžové – ve výborném stavu, povrch mnohonásobně trvanlivější než zateplení. Nové zavěšené balkony ladí s architekturou domu.

3. Lipová alej. Škoda zániku pásových oken, dobrá barevná kombinace.

4. Sídliště Za Kapličkou. Plné prosklení schodiště, pásová sklepní okna opticky nadnáší dům. Fasádám nesluší svislé pásy ani prádlo na fasádách, barevné odlišení úseků oddělených prosklením schodišť je elegantní, vytváří efekt štíhlých domů.

5. Sídliště Hradiště. Boční panely imitují obklad pískovcovými pásky, u sklepů patrné původní černé rámy oken, hnědočervené boletické panely meziokenních vložek skleněným povrchem posilují efekt pásových oken. Panelovým domům více sluší rovné stříšky a čiré sklo.

6. Lipová alej. V markýze otvor pro zaniklý čtvercový záhon. Při zateplování zachovat průběžné parapety, obnovit zapuštěné meziokenní vložky.

7.Sídlištní škola, dvě v jednom areálu (Šobrova, Svobodná). Kultivovaná vstupní hala s barevnými sloupy – ideální míra barevných doplňků. Oběma školám by slušelo méně barevných ploch a teplý odstín žluté (sloup = tmavá žlutá= chromová žluť, Waldorfská škola = citronová žluť).

8. Sídliště Dr. Horákové: Ve štítu okna se sníženým parapetem a zábradlím, nevyužit efekt vystupujících parapetů, barvou naopak potlačen.

 

předchozí díly:

Panelová sídliště: součást našich měst I. část

Panelová sídliště: součást našich měst II. část

Panelová sídliště: součást našich měst III. část

Fotogalerie k článku