Písecký svět

Marek Anděl v úvodním slově zdůraznil, že výstava nehájí nějaké jednoznačné „řešení“ složitých sporů o Národní park Šumava, ale měla by sloužit spíš jako pozvánka. Výstavu můžete navštívit do 1. března, národní park pak kdykoliv :-).

„Myslím, že nejlepší obrázek si udělá každý člověk jedině tak, že na Šumavu pojede a uvidí vše na vlastní oči. Když půjdete do toho takzvaně mrtvého lesa a přesvědčíte se sami, jestli tam něco roste, nebo ne. Nevěřte tomu, co vám kdo plamenně povídá – ať už z jedné či druhé strany,“ řekl pro Písecký svět Marek Anděl. Situaci v parku by podle něj nejvíce prospělo, kdyby se konečně začaly „zahrnovat zákopy“. Není podle něj možné, aby proti sobě pořád stáli militantní odpůrci a možná někdy stejně horliví zastánci bezzásahovosti a místo komunikace a hledání řešení na sebe navzájem házeli hromady špíny.

Na závěr slavnostního zahájení výstavy o přírodě na Šumavě jsme pro čtenáře Píseckého světa zaznamenali rozhovor se senátorem Miroslavem Krejčou (ČSSD):

PS: Pane senátore, jak hodnotíte dnešní akci? Dlouze a z mnoha stran se tu probíralo, jak dál s národním parkem – můžete nějak shrnout váš současný názor?

M. Krejča: Jestli chcete, abych to vyjádřil na rovinu, tak tady je pár mých glos:

Za prvé: Čekal jsem tady při zahájení výstavy mnohem bouřlivější diskuse, vzhledem k tomu, že Písek je mekkou lesáků, kteří inklinují pochopitelně spíš k lesnickému hospodářskému udržování lesa a krajiny, než k ponechání přírody samovolnému vývoji.

Druhá glosa: Roste moje naštvanost na správu národního parku, protože neskutečně podceňuje vnější prezentaci, a myslím si, že dělá hrubé chyby v oblasti komunikace s veřejností, ať už laickou či odbornou, stejně jako s obcemi. Nerozumím tomu, jestli je to diletantismus nebo snad dokonce úmysl... Za pár měsíců budou volby, které rozhodnou o tom, jaká bude exekutiva a možná i jestli park vůbec dál bude, nebo nebude. Zkrátka mám pocit, že Národní park Šumava je v téhle chvíli loď, do které jeho vlastní zaměstnanci vysekávají díru pod čarou ponoru, aby co nejrychleji šel ke dnu. Nerozumím tomu. Když ředitel parku například na tuhle akci, do města lesáků, vyšle jediného člověka a celou koncepci parku tady musíme hájit my, kteří de facto nemáme s parkem co do činění (dívá se na Marka Anděla, který přikyvuje), věnujeme tomu spoustu času na přípravu, a diskusi s odpůrci pak musíme absolvovat sami, k čemuž nám navíc od správy parku chybí relevantní informace, tak to nepokládám za normální.

Třetí glosa: Celkový problém šumavského parku není v tom, kolik tam je nebo není kůrovce, jaká je či není rozloha bezzásahových ploch, nebo při kolika centimetrech se smí splouvat Vltava, ale v dlouhodobé neschopnosti a možná i neochotě komunikovat. Je to celé o dilaogu hluchých a slepých – což ale platí o obou stranách tohohle sporu. A pak je největší problém v tom, že spousta těch, kteří dění na Šumavě ovlivňují, má především své vlastní partikulární zájmy – podnikatelské, vlastnické, politické či jiné, a skrývají je pod pláštíkem boje, ať už proti parku, či za park. A tohle všechno platí i pro ministerské úředníky, i pro správu, pro kraj, pro starosty i nejrůznější skupiny a spolky, které do toho mluví.

PS: Vidíte ale nějaké konkrétní řešení? Ta rozhádanost na Šumavě a politizování celého problému trvá již příliš mnoho let...
MK: Řešením je především přijmout zákon o národním parku. Protože park byl zřízen pouhým nařízením tehdejší vlády, což je podle mne absolutně nedostatečné. Nebál bych se přitom do toho jít radikálně a změnit hranice parku tak, aby uvnitř něj nebyla žádná z obcí. Jiné řešení už nevidím, protože není možné, aby se pořád říkalo ze strany obcí: „Ano, my chceme park, ale chceme ho řídit a o všem rozhodovat.“ Ne, obce ať si řídí své věci, a národní park ať řídí správa a ministerstvo. Protože domluvit se nedokážou – a hlavně nechtějí, jak je dlouhodobě vidět. Dneska tam komunikace nefunguje vůbec. Jenže lidi v obcích vyměnit nemůžeme a všechny zaměstnance parku taky ne – a oni rozhodně všichni za park nekopou! I řada z nich si jen hřeje své místečko a vlastní zájmy. Takže i tam by bylo na místě radikální zeštíhlení a stanovení, a hlavně držení jasné koncepce péče o přírodu.

PS: Pokud jde o lesy v národním parku, pokud vím, tak vy osobně dost jasně podporujete bezzásahovost?
MK: Ano, samozřejmě. Ale musí tam být dostatečné pufrační, neboli ochranné pásmo, které oddělí přírodní území a hospodářské lesy. Já jsem zastánce relativně velmi rozsáhlého, souvislého území, které bude ponecháno samovolnému vývoji. My jsme se za poslední minimálně století začali systematicky obklopovat umělým prostředím, které je strašně zranitelné. A teď jsme vyděšeni, že se nám mění klima... A ono se změní, nezávisle na naší vůli. Jedině zbytky přírodních ekosystémů nám můžou včas napovědět, jak reagovat. Tam jsou genetické informace, nastřádané za miliony let, které my už v sobě nemáme.

PS: Ochrana posledních zachovalých ekosystémů nás může zachránit?
MK: My jsme jako živočišný druh stejně odepsaní, ale pokud se obklopíme výhradně umělým prostředím, bude ten neodvratný konec ještě rychlejší. Pořád si dál podřezáváme větev, na které sedíme. Jen rozsáhlé přírodní celky nám mohou dát odpovědi na otázky, o kterých možná ani nevíme, že je budeme v budoucnu řešit. Na obilném poli nebo v hospodářském lese tohle prostě nenajdeme. A je fakt, že tyhle širší souvislosti spousta lidí vůbec nechápe, nejen na Šumavě... Ale pokud se některým obyvatelům šumavských obcí národní park a ochrana bezzásahových přírodních území nelíbí, tak ať se odstěhujou jinam, do civilizace, nikdo je tam přece nedrží! Přírodu ale přestěhovat nemůžeme.