Líbí se vám papoušci? Mně ano, ale ne v naší přírodě!
Psal jsem již o ptácích, kteří u nás ubývají, a je to špatně. O ptácích, kteří se šíří a přibývají i u nás, a je to dobře. V tomto článku píšu o jednom druhu, který se šíří Evropou a blíží se i k našim hranicím, a je to špatně. A to přesto, že se jedná o krásného barevného papouška. Nebo možná právě proto.
Jakýkoli nepůvodní druh, který se nově objeví, přináší sebou jen problémy. Může přinést do naší přírody exotické, dosud neznámé, nemoci. Může potravně konkurovat našim druhům a škodit na pěstovaných plodinách. Kvůli agresivitě může konkurovat našim druhům, třeba tím, že je vytlačuje z míst hnízdění a obsazuje jejich hnízdní dutiny. Protože nemá u nás přirozeného nepřítele, může se mnohem rychleji množit a tím vytlačovat původní druhy.
To vše se týká papouška, o kterém je tento příspěvek. Jedná se o alexandra malého. Jeho původní domovinou jsou savany centrální Afriky a celý indický subkontinent. Je hezký, uhlazený, jemně barevný pták. To se stalo zřejmě důvodem, proč byl často chován v klecích a posléze i vypuštěn do volné přírody na mnoha místech, kde původně nežil a to včetně Evropy. Přitom nikdo tenkrát nepomyslel na rizika, která to může přinést.
V Evropě byl alexandr malý poprvé pozorován v roce 1962 v belgickém městském parku Tervuren nedaleko od Bruselu. První hnízdění v Belgii bylo zaznamenáno v roce 1966. Invaze pokračovala a v současnosti se v Belgii vyskytuje cca 7000 exemplářů, ve Velké Británii cca 9000, v Holandsku asi 5400 a v sousedním Německu asi 6000. Vysoké počty v uvedených zemích jsou důvodem postupného šíření i do zemí v našem okolí. V Rakousku alexandrové hnízdí v menších koloniích ve Vídni a v Insbruku. V Polsku byli v letech 2008 – 2011 zatím zjišťováni jen jednotliví ptáci. K prvnímu úspěšnému vyhnízdění v Polsku došlo letos v květnu jen 20 kilometrů od našich hranic. Z jejich populační dynamiky je jisté, že dojde k jejich dalšímu šíření a to i na naše území. V Evropě je v současnosti na 25.000 alexandrů malých.
U nás došlo k prvnímu pozorování 27. července 2001. Byl zjištěn přelet dvou exemplářů u rybníka Zrcadlo nedaleko Kopidlna. Občasná jednotlivá pozorování pokračovala až do současnosti. Letos už byli na našem území zjištěni šestkrát, ale vždy se jednalo jednotlivé ptáky.
Poslední letošní záznam pochází z 18. dubna, kdy byl jeden alexandr malý pozorován v parkové zeleni v Praze Libni.
Alexandr malý je jistě hezký papoušek. Ale já si přeju, aby zůstal buď v klecích nebo tam, kde je doma. Pokud se rozšíří z okolí i k nám, postihne to mnohé naše domácí ptáky. Je to cizí druh, který se velmi rychle množí a tak vytlačuje původní druhy. Čím víc bude u nás papoušků, tím méně bude vrabců polních, sýkor, lejsků, holubů doupňáků nebo dudků. A jak se ukázalo, odnesou to i netopýři. Ve Španělsku už alexandrové ničí i netopýří dutiny. I když tvoří kolonie převážně ve městě, kde mají větší nabídku potravy, nezůstává před jejich negativním vlivem ochráněna ani okolní krajina Hejna papoušků nalétávají na zahrady a do polí, kde ničí úrodu podobně jako kobylky. Při růstu kolonií se projevuje nedostatek dutin a tak se papoušci snaží hnízdit i ve stavbách, kde obsazují například štěrbiny u oken a pukliny ve fasádách.
Pokud tedy uvidíte někde u nás alexandra malého, neradujte se, Je to možná vyslanec našich budoucích problémů. Nepůvodní druhy do naší přírody nepatří. A udivuje mne, že Evropa šíření tohoto druhu aktivně neřeší.
Já jsem se s alexandrem malým poprvé setkal při expedici v Singapuru při expedici zoologů Zoogeos do Asie. Jeden zvědavec nám přilétl na zábradlí balkonu. Ale dlouho se nezdržel, takže lepší fotografii mi nedovolil. Takže za poskytnutí detailní fotky pro tento článek děkuji píseckému cestovateli a kamarádovi, Vláďovi Vlasákovi.
KAREL PECL, ornitolog a vedoucí fotografické sekce PUB
VYŠLO V TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ č. 13/2018.
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!