JANA PUTNOVÁ: Hraní na automatech – opravdu svobodná volba?

9. 2. 2015 | Redakce PS | Diskuze (0) | Životní prostor

(článek písecké socioložky a adiktoložky Jany Putnové) Téma hracích automatů se v Písku, tak jako v mnoha jiných městech, řeší několik let. Písek patřil mezi města, kde byly výherní automaty povoleny, a to až do konce minulého roku. Od nového roku 2015 již vyhláška provoz těchto heren neumožňuje. Považuji to ze strany města za pokrok po letech, kdy bylo město k automatům podle mne příliš benevolentní.

Využívání příjmů z výherních automatů na činnosti týkající se dětí a mládeže pro mne bylo vždy jen utišováním černého svědomí za případné tragédie, které závislost na automatech v rodinách závislých způsobuje. Dalším důležitým aspektem je, že náklady na léčbu gamblera a na řešení všech dalších problémů s gamblingem spojených několikanásobně převyšují zisky, které stát nebo jednotlivá města z hracích automatů mohou mít.

V článku „Městský úředník = náš opatrovatel” se mluví o tom, že lidé zákazem automatů přicházejí o svobodné právo si jít nebo nejít zahrát, že je jim upírána svoboda o sobě rozhodnout a také je tímto rozhodnutím zasahováno do svobodného podnikání.

Co vše takové svobodné právo si zahrát nebo nezahrát přináší?

Hraní nabízí uvolnění, chvilkové vypuštění starostí běžného života (o nic se nestarat a jen sledovat pravidla hry).
Hraní může zaplašit nudu, pokud v baru nevíte, čím se zabavit, nebo nemáte partnera na konverzaci.
Hraní nabízí znovu a znovu pocit napětí a naději, že přijde zlom a štěstí v podobě výhry.
Hraní nabízí zábavu, kdy jediným partnerem ke komunikaci je stroj, který vás svou reakcí nepřekvapí; buď vás nechá vyhrát nebo prohrát, nic mezi tím. To může být pro člověka řešícího problematické vztahy uvolňující a uklidňující.
Hraním testuje hráč šanci získat na hře závislost. Kdo je k ní náchylný, je dopředu těžké určit; ukáže to vždy až praxe. Šanci na vznik závislosti podporují výhry v situaci, kdy má hráč pocit, že v jiných oblastech života se mu nedaří. Dalším faktorem je četnost hraní.
Hra na automatech s sebou nese jistotu, že bude pro hráče ztrátová. Stroje jsou tak softwarově naprogramované! Přesto hráči věří, že dokáží automat obelstít, že ví, kdy mají k automatu jít, kdy zrovna „dává“.
Hra na automatech je přímou cestou, jak v případné závislosti přijít o vztahy a peníze, jak se zamotat do spirály nekonečných půjček a dluhů, kdy spousty peněz na hraní zaplatí nejen samotný hráč, ale naprosto nedobrovolně i jeho blízcí.

Hernu je samozřejmě možné navštěvovat náhodně a nepravidelně. Ale výhodnější jsou pro hernu hráči, kteří jsou ochotni strávit hraním delší čas, více investují a do herny se vracejí pravidelně – to je dobrý zákazník herny. Samozřejmě, čím víc hráč hraje, tím víc přechází od pouhé zábavy k problémovému hraní a postupně k závislosti na hraní. A v tu chvíli se stane tím nejlepším zákazníkem herny.

Počet lidí, kteří jsou v ČR na hraní závislí, se odhaduje na 80 000 až 100 000. Což je srovnatelné s počtem závislých na nelegálních drogách (podle Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky). Předpokládá se, že zhruba 300 000 lidí má zatím jen problémy s hraním, hraní jim ztěžuje život, ale ještě nejsou úplně závislí.

Hráči nejsou nutně lidé, kteří jsou na sociálním dně; typické je, že většina gamblerů je normálně pracujících. Nejvíce problémová závislost v hraní je závislost právě na hracích automatech, kde hráči také utratí nejvíce peněz. Bohužel závislí i problémoví hráči své problémy do poslední chvíle tají a dělají vše pro to, aby se okolí nic nedozvědělo. Snadno vzniká dojem, že hráči žádné problémy nemají; alespoň ne tak velké jako alkoholici nebo drogově závislí. Závislost na hraní automatů je těžká závislost, k její léčbě je potřeba silná motivace a velká sebekázeň. Důsledky této závislosti jsou pro okolí závislého často stejné jako při závislosti na alkoholu a na drogách.

Další důležitou skutečností je to, že automaty a hraní na nich je povoleno až od osmnácti let. Přesto se při výzkumu před několika lety odhalilo, že skoro sedmnáct procent šestnáctiletých českých chlapců a sedm procent stejně starých dívek se během jednoho roku alespoň jedenkrát dostalo k hraní automatů. Tato zjištění ukazují, že dosavadní regulace nebyla účinná.

Důsledky svobodného rozhodnutí, zda bude člověk hrát nebo nehrát, často nesou lidé okolo. Typickým rysem problémového nebo závislého hráče je to, že do hraní investuje vyšší částku, než mu dovoluje jeho rozpočet. Nedostatek financí pak může řešit půjčkami, kdy postupně zadluží celou rodinu, dluhy jsou vymáhány exekučně a jeho svobodné rozhodnutí má pak velký vliv nejen na něj, ale i na jeho rodiče, kteří dluhy doplácejí, nebo na manželku a děti. Někteří závislí hráči mohou řešit nedostatek financí trestnou činností, a to je pak nákladné nejen pro hráče a případně jeho rodinu, ale i pro celou společnost.

Závislí hráči častěji omlouvají svou nepřítomnost v práci, hledají různé výmluvy a stále méně uvěřitelná vysvětlení. Závislost na automatech se projeví vždy ve vztazích, kdy hráč na kontakt s lidmi postupně nemá čas, protože dává přednost hraní, zanedbává rodinu i přátele a postupně je ztrácí. Dalším jevem, který souvisí se závislostí na hraní automatů, je vyšší míra výskytu depresí a problémů se spánkem u hráčů a s tím související rizika sebevraždy. Hraní se také dotýká dětí, které mohou trpět rozvodem nebo chudobou v důsledku gamblerství jednoho z rodičů.

Z těchto skutečností vyplývá, že hraní na hracích automatech je aktivitou velmi rizikovou, která má mnoho celospolečenských důsledků. Je pochopitelné, že se společnost snaží těmto negativním jevům bránit. Jsem ráda, že k těm, kteří k tomuto nejsou lhostejní, se přiřadili i zastupitelé Písku, již o zákazu výherních automatů v našem městě od letošního roku rozhodli.

Provoz výherních automatů nelze nazvat běžným podnikáním, jak se snaží někteří místní politici naznačit. V české společnosti byly bohužel herny dostupné v míře, jaká v jiných západních společnostech neměla obdoby. Jsem ráda, že se nyní konečně snažíme o regulaci. Jaká míra regulace je nejlepší, se teprve postupně ukáže. Hraní automatů je pro mne hazardem se svobodou, protože každý závislý, kterého jsem potkala, mi potvrdil, že závislost mu veškeré svobody sebrala.

Léčbě závislostí a pomoci lidem v dluhové pasti se věnuji již od roku 2001. Situace je pro každého, kdo spadl do závislosti, těžká a pro jeho okolí snad ještě více. Pokud mluvíme v souvislostí s regulací výherních automatů o omezování svobody občana a svobody podnikání, je otázkou, zda na právu podnikat nejsou omezeni všichni ti, co by chtěli realizovat podnikatelský záměr ve volném prodeji kokainu, pervitinu nebo heroinu. Potkávám se s klienty, kteří řeší obě závislosti a nelze říct, že jedna z nich je lehčí či méně závažná. Důsledky závislosti na drogách a na hraní jsou v rodinách postižených stejně tragické.

Z povídání gamblera

Jedu v tom taky. Hraju jen občasně automaty, dvakrát, třikrát za měsíc, ale třeba dva dny v kuse. Dřív jsem si říkal, že to mám pod kontrolou, protože vydržím dlouho nehrát. Ale není to tak. Pokaždý prohraju několik tisíc až desítek, takže za pět let se to už také nastřádalo. Naštěstí jako rodina jsme měli rezervy, ale ztráty bolí a nejsou malé. V jednu chvíli nám hrozily i exekuce, skoro jsme přišli o bydlení, ale rodina mě podržela a pomohla vše splatit. Sliboval jsem, že už hrát nebudu, nikdy. To bylo před dvěma roky, hraju dál. Vždycky, když po morální kocovině vystřízlivím, nechápu, jak jsem to mohl udělat. Ale když hraju, nemůžu přestat, a když prohrávám, mám pocit, že se přece už blížím k tomu, že vše zase zpátky vyhraju. Manželku tím strašně trápím, děti okrádám, sám sebe psychicky ničím. Je to nekontrolovatelná časovaná bomba. Jednou jsem vydržel i přes tři měsíce, ale stejně jsem věděl, že to zase přijde. Mimo rodinu zatím nikdo nic neví. Teď už zase mám dluhy, asi se to zase provalí, mám strach, že mě žena opustí….