Jak lehce se dá dětem z mateřské školy pokazit hezká vycházka
To, co předvedli dva chlapci před očima čtyřletých dětí, nás všechny doslova šokovalo…
S dětmi v mateřské škole podnikáme vycházky s různým zaměřením. Jednu takovou jsme si naplánovali k řece. Vybaveni zásobou suchého pečiva jsme se vydali na cestu. Cestou k řece jsme pozorovali okolí a hodně jsme si povídali. Cesta nám tak rychle utekla a už jsme byli u řeky. Dovedete si asi představit, jakou měly děti radost, když na řece viděly plavat spoustu kachen a labutí. A když začalo krmení, byla jejich radost ještě větší.
Děti jsou velice šikovné a vědí, že o zvířátka je nutné se starat. Bylo příjemné dopoledne, i sluníčko mezi mraky po nás vesele pokukovalo a šimralo nás svými paprsky. Když krmení skončilo, pomalu jsme se vraceli zpět do mateřské školy. Cestou jsme ještě pozorovali starý most, park, jednotlivé ulice a domy – pozorovali jsme krásy našeho města. Provázela nás opravdu dobrá a radostná nálada, která však, bohužel, nevydržela až do školky.
A co se stalo? Co nám náladu tak pokazilo? Cestou jsme potkali dva chlapce ve věku asi 12-15 let. To, co předvedli před očima čtyřletých dětí, nás všechny doslova šokovalo. Při jejich rušné cestě narazili na popelnici. Bušili a kopali do ní, až ji povalili. Samozřejmě se vysypala. My, učitelky, jsme to nevydržely a na chlapce se obrátily s tím, aby popelnici dali do pořádku. Bohužel, nestalo se tak. Chlapci po nás jen hodili pohledem a s rámusem pokračovali v cestě. Děti zděšeně koukaly, ani nemukaly. A tak jsme popelnici daly do pořádku my, učitelky. Zároveň jsme samozřejmě dětem vysvětlily, že toto není správné chování, že takto se chovají jenom chuligáni a vandalové, kteří by za takové chování měli být potrestáni a měli by se polepšit. Zbylý kousek cesty do školky už nás doprovázela posmutnělá nálada.
S kolegyní jsme zvažovaly, zda tento příspěvek zveřejnit nebo ne, ale protože nám není lhostejné, co se kolem nás děje, rozhody jsme se, že ano. Velice nám záleží na výchově a vzdělání budoucí generace. Snažíme se, v rámci našich možností, děti ovlivňovat správným směrem a dát jim dobrý základ do života. A proto nás v této souvislosti napadají následující otázky. „Copak je tohle možné? Copak je tohle normální? Copak si u nás může opravdu každý dělat, co chce? Copak může takhle někdo škodit ostatním? ….“ V otázkách bychom mohly asi ještě hezkou chvilku pokračovat.
A vůbec – neměli být oba hoši ve škole (prázdniny v té době opravdu žádné nebyly)?!
Učitelky mateřské školy v Erbenově ulici
Diskuze k článku 
"Bušili a kopali do ní, až ji povalili."
V matičce Praze nějací dva týpci obdobným způsobem mlátí lidi. Je možné, že také začínali kopáním do popelnic.
Řešení?
Občan: mobil, vyfotit, zavolat strážníky.
Město: borečky zajistit, předat rodičům, nahlásit do školy, na sociálku, nepořádek nechat uklidit, rodičům vystavit kompletní účet za nadstandardní služby a péči o nezletilé občánky a veřejný pořádek.