Písecký svět

Je tomu pár dní, kdy slunečné počasí i mě vyhnalo na zahradu dělat jarní údržbu, jak si tak sedím na kamenném terasu, který jsem právě vytvářel, koukám že v nedaleké kůlně se to nějak hemží, bzučí a prostě jak by jeden řekl, je tam ruch jako na Václaváku. „Á už je tu jaro!“ říkám si v duchu a jdu se tedy kouknout, co tak zajímavého se to děje ve staré kůlně. Pomalu otevírám vrátka a prozkoumávám, jaké nevšednosti se zde dějí. Najednou vidím, jak asi tak tucet včel poletuje okolo cihlové zdi a zalézá mezi spáry ve zdivu. „No sakra, že by za zdí byl včelí roj a dělal si tam úl?“ nechce se mě tomu moc věřit a v duchu mě běží hlavou myšlenky, kde teď budu sakra hledat včelaře, který bude palicí rozebírat zeď a vytahovat chudinky včely i s královnou ven. Jak tak dumám, zjišťuji, že do množství děr vlétávají pouze ty stejné včely, nejde mě to na rozum a začínám pátrat co se to tu vlastně děje. Ještě, že existuje internet a po chvilce pátrání nacházím odpověď na své otázky. Včelky samotářky, stejné včely jako ty normální, jen každá z nich je trubcem, matkou, i dělnicí zároveň. Velice mírumilovné, se žihadlem, které používají jen v případě absolutního ohrožení. Pro přírodu ale stejně tak užitečné jako jsou jejich sestry v úlech, které známe. Koukám na ně, jak se snaží vybudovat skrýš pro své potomky a říkám si, jak je ta příroda fascinující.

Co vám budu říkat, neměl jsem srdce je vyhánět, nebo jim brát jejich domov ba naopak, dnes jsem se rozhodl, že jim ještě pomůžu a vybuduji jim hotel Hilton dle rad internetu, řepkový med z nich sice nebude a ani žádný jiný, ale za hřejivý pocit u srdce, že i já mohu udělat něco málo pro přírodu kolem nás, to stojí. A kdo ví, třeba i na vašem kousku zahrady se může ukrývat stejné tajemství jako u mě v kůlně a když ne, stačí málo: https://www.vcelkysamotarky.cz/