CEROK a ctihodní spoluobčané písečtí…
O novém píseckém zapsaném spolku CEROK (Centrum romské kultury) jsme v Píseckém světě už psali. V minulých týdnech se naprosto neuvěřitelně vystupňovala agrese okolí a nenávist proti jejich aktivitám v Rokycanově ulici. Romské maminky tu v dlouhodobě opuštěném městském domě, který získaly do bezplatné výpůjčky, od ledna zprovoznily klub pro romské děti, které tu mají možnost navštěvovat doučování, připravovat si úkoly do školy, malují, čtou, ve vedlejším tanečním sálku nacvičují před zrcadlovou stěnou vystoupení a zpívají u kláves.
Členky spolku celý silně zanedbaný objekt uklidily, ve spolupráci se svými manžely a dalšími dobrovolníky vymalovaly a zařídily vlastním nebo darovaným nábytkem. „Velký problém máme s tím, jak získat finance na provoz, hlavně na elektřinu, kterou se tady bohužel i vytápí, a to je drahé. Zatím se na to skládáme, žádné dotace od nikoho nemáme a po rodičích dětí můžeme chtít jen minimální platby,“ vysvětluje Martina Červeňáková, která je hlavní duší celého projektu: „Mnohem horší věc ale je, že nás tady okolní obyvatelé nenávidí, sepsali různé dopisy a protestní petici, a když se stížnostmi na městě a u policie neuspěli, protože tady se opravdu nic špatného neděje, tak se odpor proti nám a našim dětem neskutečně stupňuje. Rozbíjejí nám láhve o vstupní vchod, našli jsme tu rozbité zkažené čalamády a různé odpadky. A stále se to vyhrocuje, naposled jsme měli poničené dveře a pomazané kliky a vchod lidskými exkrementy!“
V tomto případě už si celou záležitost převzala policie a pátrá po pachateli. Na dveřích se také objevila monitorovací kamera.
Starostka Eva Vanžurová v romském klubu
Centrum navštívila na konci února starostka města Eva Vanžurová, která projekt pro romské děti podpořila: „Je důležité, že ten podnět vychází od vás samotných, to je mnohem cennější, než když to pro vás dělají nějaké sociální organizace,“ řekla starostka Vanžurová romským maminkám. Potom zatleskala dětem, které předvedly improvizované taneční a hudební vystoupení, a prohlédla si upravenou a vymalovanou učebnu.
Po návštěvě Eva Vanžurová pro Písecký svět shrnula: „Musím říct, že to tam na mne zapůsobilo moc dobře, byla jsem překvapená, kolik práce tam už udělali, a moc hezké bylo i vystoupení, které nám ta děcka ukázala. Jako bývalý kantor velmi oceňuju, že si tam děti píšou úkoly a mohou se připravovat do školy, že jim s tím někdo pomůže, to je pro ně moc důležité. Pokud jim to vydrží, budu jim určitě držet palce.“ A co si Eva Vanžurová myslí o útocích na CEROK? „Ten odpor okolí je neuvěřitelný, tam ale bohužel někteří spojují CEROK s nedalekou soukromou ubytovnou, kde jsou nějaké problémy… Aktivita těch maminek by se ale měla jednoznačně podporovat! My jako město jim nemůžeme platit energie, ale ze záštity starostky jsem připravená jim nějakou zajímavou akci nebo vystoupení podpořit.”
Do střediska chodí pravidelně až několik desítek dětí najednou, zakladatelky spolku se střídají ve službách, otevřeno mají každé odpoledne po škole. „Pravda je, že teď, po tom, co se tu děje, jsme tady spíš vždycky všechny najednou, protože jsme se začaly bát – a bojí se i děti, rodiče na ně vždycky čekají, když odcházejí,“ vysvětluje Martina Červeňáková.
Paní Troi: Snažit se musí sami!
Doučování dětí se v CEROKu dobrovolnicky věnuje i Jiřina Pospíšilová (Paní Troi), která vyhrocené vztahy komentuje: „To je naprostá hrůza, jak se někteří naši takzvaní ctihodní spoluobčané dokážou chovat! Netuším, co je za tím, možná „jen“ obyčejná nenávist a rasismus, ale možná si taky někdo ten barák vyhlídnul pro své aktivity, o peníze jde vždycky až v první řadě, je to pěkná nemovitost na zajímavém místě…“ A jak hodnotí dosavadní provoz klubu? „Tyhle děti jsou zlaté, několik se jich chce začít učit francouzštinu a ruštinu. Snaží se – a já jim říkám, že je můžu naučit učit se, ale ostatní už musí sami! Je pravda, že potřebují všechno dobře vysvětlit. Obecně se mi líbí, že děti jsou tu dobře vychované, pomůžou mi s taškou, slušně pozdraví a poděkujou – to dnes už není úplně běžné!”
Vedení spolku CEROK se každopádně zastrašit nedá a ve svých aktivitách pokračuje. Ve středisku by uvítali nové dobrovolníky na vyučování a také samozřejmě jakékoliv sponzorské dary, například lavice, židle, tužky, pastelky, papíry, výtvarné a sportovní potřeby, odložené hudební nástroje a podobně.
„My to děláme všechno zadarmo, a chtěla bych, abyste tam napsala, že by nás neměli bílí házet do jednoho pytle, my to tak s vámi taky neděláme – i když nám tady někteří z vás mažou tentononc na kliky! A nevěřte, že bereme desítky tisíc dávek, to je úplná pitomost, zákony jsou pro nás stejné jako pro vás. A my taky umíme pracovat,“ vysvětluje Zdeňka Bledá: „Chceme, aby se naše děti měly dobře, aby se něco naučily a našly pak práci.“
ČLÁNEK VYŠEL V BŘEZNOVÉM ČÍSLE TIŠTĚNÉHO PÍSECKÉHO SVĚTA.
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!