Zasaď strom, zploď dítě, postav akvapark?
Každý člověk si přeje, aby po něm na světě něco zůstalo. Výjimkou nejsou ani politici, protože – věřte nevěřte – politici jsou také lidé! Jenže na rozdíl od "obyčejných lidí" nemají politici na výrobu svého pomníku celý život, ale pouze jedno nebo – mají-li štěstí a přízeň voličů – dvě až tři volební období. Proto je zřejmě v průběhu jejich mandátu periodicky přepadá panická otázka: "Co zde zbude po mně?" Jinak si nelze vysvětlit, proč písečtí zastupitelé tak zarputile trvají na realizaci projektu akvaparku na místě současného bazénu v extrémně exponované a nevhodné lokalitě pod hradbami.
Proti tomuto záměru se v petici postavilo nejen dvacet zástupců odborné veřejnosti, ale i téměř 1600 Písečanů, které neuspokojil fakt, že ve městem vypsané veřejné anketě zcela chyběla varianta přemístění akvaparku do jiné lokality. Je vskutku smutné, že současní zastupitelé, kteří až dosud převyšovali v ochotě komunikovat s občany o svých záměrech všechny předchozí radniční garnitury o několik koňských délek, se v tomto neuralgickém bodě nepochopitelně zasekli a ignorují výsledky obou anket; jejich lavírování mezi různými variantami (ovšem pořád na stejném místě pod hradbami) navíc budí dojem, že sami nevědí, co přesně chtějí. Jejich nejčastějším argumentem pro zachování stávající lokace jsou ekonomické důvody: projekt je hotový, je vydáno stavební povolení, nejlevnější tedy bude realizovat současný projekt. Toto silně zavání alibismem: pokud chtějí opravdu ušetřit, ať tedy nestavějí nový akvapark s nesmyslným podzemním parkovištěm (které parkovací problémy v centru stejně nevyřeší), ale zrekonstruují stávající plavecký bazén. A kdo si troufá vyčíslit, jaké vícenáklady vzniknou při budování podzemního parkoviště pod úrovní řeky v její bezprostřední blízkosti? Matně si vzpomínám, že před rekonstrukcí Kulturního domu také nikdo nezahrnul do předpokládaných nákladů odstřel skály... Jestli se chtějí současní obyvatelé radnice skutečně zapsat zlatým písmem do dějin královského města Písku, mají historickou šanci, která se neopakuje jen jednou za volební období, ale možná ani jednou za sto let: mohou napravit zvěrstvo, které spáchali komunisté tím, že naprosto necitlivě prskli plavečák pod Putimskou bránu, po nás potopa! Nikdo už není schopen zrekonstruovat například malebné rybářské uličky; oba břehy Otavy jsou oholeny na kost a zbaveny historického kouzla (ani socrealistický kulturák na jednom břehu, ani rádoby modernistický "Titanik" na břehu druhém Písku velkou parádu nedělají). Historické jádro města je to nejcennější, co nám po předchozích generacích zbylo: pokud ho lze zkrášlit přesunutím ohyzdné stavby na jiné místo (umím si představit krásný akvapark vedle zimního stadionu, kde je navíc nové, prázdnotou zející parkoviště), nejde mi na rozum, proč se tomu zastupitelé zuby nehty brání. Šlapou si tím navíc po svém politickém štěstí; pokud dnes projeví dostatek prozíravosti a rezignují na krátkodobé cíle (a přestanou se zaštiťovat falešnou snahou ušetřit), v dlouhodobém měřítku tím jenom získají. A možná se jim i poštěstí poklepat na základní kámen nového akvaparku v jiné lokalitě v příštím volebním období, protože voliči rádi dají znova důvěru někomu, kdo naslouchá jejich názorům. Jestli ovšem budou chtít dotáhnout do konce nápad s akvaparkem pod hradbami, který bez předchozí konzultace s veřejností přivedla v roce 2009 na svět tehdejší radniční koalice, vystavují se riziku, že zasadí křivý strom a zplodí kulhavé dítě.
Diskuze k článku 
Ano marně se snažím všem kdo pečují o veřejné finance vysvětlit, že pokud chtějí uvažovat striktně ekonomicky tak musejí vždy zvažovat cenu celé akce, což znamená cenu projektu, cenu stavby a cenu provozu dohromady. Bohužel naprostá většina myslí odděleně. Nejprve chtějí nejlevnější projekt, pak chtějí nejlevnější stavbu a pak se diví, že mají budovu s drahým provozem. Pokud bychom podobně uvažovali o koupi auta tak všichni jezdíme v hnusných tata autech s ohromnou spotřebou a špatnou bezpečností. Ale museli bychom se tvářit spokojeně, protože jsme vždy vybrali to nejlevnější.
Přitom ale vybírat jen podle ekonomických parametrů by bylo hodně velké ochuzení v kvalitě. Tu nelze vždy popsat ekonomickými nástroji (ekonomové také říkají, že kvalitu neurčí oni ale naprosto volný trh) a přitom je velmi důležité jak jsou nové domy uspořádány provozně, jak je jejich prostředí příjemné a inspirativní a jak přispívají ke svému okolí.
Bohužel kromě ignorování "mimoekonomických" parametrů jde v tomto případě i o ignorování těch ekonomických. Rozhodování je tak vskutku iracionální. Nevadilo by to v pravěku, kde by byl spor o to zda opravit a jak díru na koupání. Dnes ale vládneme takovou mocí, že výrazně a nevratně (pochybuji, že někdy někdo bude financovat návrat k původnímu stavu a ani by to díky posunu v čase němalo cenu) proměníme prostředí. Znamená to ale sakra velkou odpovědnost.
Přijde mi, že ve věci píseckého bazénu je jakákoliv debata marná. Kompetentní lidé na ní neslyší a stále si melou svou. Je to jen další důkaz toho, že mezi celostátní a lokální politikou velký rozdíl není, pokud se politik rozhodne, že bude názory občanů ignorovat.
Lpění na stávající lokalitě mi připadá paličaté. Nic se tím nezíská a jen si plavci zvyknou jezdit jinam, protože rekonstrukce nebude během na krátkou trať. Naopak, včas zahájenou stavbou na zelené louce lze výpadek služeb omezit na nezbytně nutnou dobu.
Je mi smutno z rozhodnutí, že pod hradbami bude opravdu stát aquapark. Tato lokalita je POSLEDNÍM místem v centru města, kde lze dojít až přímo k řece. Všude je regulace toku. Ještě jako dítě si pamatuji na obrovské zahradnictví, na pramičky rybářů u břehu. Je to krásný kout, který si myslím zaslouží respekt. Je velká škoda (možná varování), že selský rozum, vkus a smysl pro krásu v naší zemi prohrává čím dál tím více. Chyby minulého režimu by šly napravit. Místo toho se děje to, co se děje. Umím si představit, že by místo bazénu či aquaparku byla krásná zelená louka s parkovou úpravou, hřiště, občanská plovárna s nejhezčím výhledem na starý most. Na park by navazovala hospůdka Pod skálou, jez, elektrárna. Tuto lokalitu mám velice rád, chodím tudy denně a denně mám na očích architektonický počin a odkaz minulého režimu. Opravdu jsem věřil, že zmizí a že místo pod hradbami získá zpátky své kouzlo. Smutek. Ladislav Beran ml.
Jsem úplně stejně smutná a zklamaná, jak tupá síla válcuje hlasy odborníků a hlavně lidí, kteří mají rádi svoje město. Zabedněná neochota dělat věci pořádně je pro mě nepochopitelná. Fandím všem těm, kteří se nebojí veřejně vyslovit proti prznění Písku.