Tragická událost na Městském ostrově otevřela diskusi o bezpečnosti a odpovědnosti
Nedělní tragická událost na píseckém Městském ostrově, při které řeka Otava vzala život malému dítěti, otřásla Pískem. Každý rodič se přitom sám zamýšlí nad tím, zda dokáže stoprocentně uhlídat své děti, a všichni současně víme, že nic není absolutně bezpečné a každý z nás může někdy ztratit pozornost. V tak smutnou chvíli nezbývá než vyslovit rodině soucit.
Policie ČR vydala k tragické události 9. května tiskovou zprávu: Krátce po půl čtvrté hodině odpolední neděle dne 8. května 2016 zahájili policisté ve spolupráci s ostatními složkami IZS rozsáhlou pátrací akci po tříletém chlapci. Ten se okolo třetí hodiny odpolední ztratil své matce v prostoru Městského ostrova na řece Otavě v Písku. Do akce byly nasazeny všechny dostupné síly a prostředky Policie ČR, Městské policie Písek a profesionálních i dobrovolných píseckých hasičů. Vzhledem k místu události byli povoláni policejní a hasičští potápěči, do pátrání byl nasazen i policejní vrtulník. I přes veškerou snahu všech zúčastněných měla pátrací akce krátce před půl osmou hodinou večerní tragický konec. Tělo chlapce nalezli policejní potápěči v řece Otavě. Rodině utonulého poskytli svou pomoc policejní a hasičští psychologové a krizoví interventi. Okolnosti případu jsou nyní předmětem šetření píseckých kriminalistů. K objasnění všech skutečností byla nařízena soudní pitva.
Přesnější místo a okolnosti tragické nehody nebyly oficiálně potvrzeny. Na veřejnosti se spekuluje o tom, jestli je na vině dětské hřiště na ostrově a jestli je, nebo není dostatečně bezpečnostně zajištěné. Mluvčí Policie ČR se k přesnému místu odmítl vyjádřit, podle neveřejných informací ale městské dětské hřiště ve východní části ostrova nemá s událostí nic společného, neboť k ní došlo na opačné straně. I kdyby tomu tak ale nebylo, každý z nás na jakémkoli dětském hřišti nese vždy plnou odpovědnost za dohled nad svými dětmi. Podle návštěvního řádu na tabulích malé děti ani nesmí bez dospělého doprovodu hřiště užívat. Městské služby jako správce hřiště pak nesou odpovědnost za jeho řádný technický stav, každoročně hřiště opravují a přezkušují.
Když pracovní skupina Za hřiště uspořádala v roce 2006 veřejnou anketu o dětských hřištích v Písku, ukázalo se, že právě hřiště na Městském ostrově je hned po Palackého sadech druhým nejoblíbenějším v celém městě. Proto také bylo zařazeno mezi první obnovená hřiště už v roce 2007. Možnost jeho bezpečnostního zajištění oplocením jsme v pracovní skupině Za hřiště navrhovali. Jelikož ale oplocení neumožňují protipovodňové předpisy, byly podél hřiště osazeny alespoň částečné zábrany – dřevěné sloupky s lany. Vždy ale zůstává na rodičích, aby sami zhodnotili a rozhodli, jestli je jejich dítě právě v „uhlídatelném věku a na vývojovém stupni“ tak, že si na ostrov mohou troufnout jít, nebo raději zvolí „bezpečnější“ hřiště někde v parku. Tisíce rodičů a dětí hřiště na ostrově po dlouhé roky spokojeně užívají a doufejme, že i v budoucnu budou.
O vyjádření jsme požádali starostku města Evu Vanžurovou:
Je mi moc líto, co se stalo. I já jsem rodič, přesto si jen těžko dokážu představit bolest nejbližších členů rodiny, kterou tato tragická událost postihla.
V současné době probíhá vyšetřování a já mám k dispozici pouze kusé informace. Před 16. hodinou byla kontaktována policie spolu s hasiči ČB s tím, že se ztratilo malé dítě. Byli povoláni i potápěči, ale bohužel byl chlapeček nalezen v Otavě utonulý.
Myslím si, že spojovat celou věc s dětským hřištěm je poněkud nešťastná spekulace. Stalo se hrozné neštěstí a já chci apelovat na rodiče, aby byli maximálně obezřetní a své děti nespouštěli z očí především na těch místech, kde hrozí určité riziko. Nemůžeme oplotit každý chodník kolem řeky, v případě ostrova nám to ani neumožňuje povodňový řád.
V současné době je již připravena základní studie na celkovou rekonstrukci ostrova. Myslím, že si ostrov zaslouží naši pozornost. Studii předložíme veřejnosti k diskusi, poté necháme zpracovat projektovou dokumentaci. Ráda bych v příštím roce úpravu ostrova realizovala. Snad se to podaří.
K tragické události se pro Písecký svět vyjádřili i oba místostarostové
Jiří Hořánek: O celé události vím pouze to, co bylo již uvedeno ve sdělovacích prostředcích – nebyl jsem tomu neštěstí přítomen a informaci o pohřešování dítěte jsem obdržel až večer od městské policie, kdy již probíhalo pátrání. Četl jsem, že k utonutí došlo na opačné straně ostrova, než je dětské hřiště.
Jak již bylo publikováno, město plánovalo a i nadále plánuje rekonstrukci tohoto hřiště na příští rok. S oplocením celého pozemku ostrova se nepočítá s odůvodněním nevhodnosti plotu v záplavové oblasti, ale je možné zvážit přímo u hřiště výsadbu zeleně (nižší keře), které by tvořily mechanickou i optickou zábranu.
V obecné rovině mohu jen konstatovat, že je mi líto každého zmařeného života, zejména dětského. Nelze ale oplotit všechna místa, odkud je přístup k řece (například náplavku u řeky, kde jsou nyní sochy z Písku) a nezbývá než požádat rodiče, aby na své děti dávali pozor.
Josef Knot: Stejně jako velká část obyvatel Písku jsem i já s napětím sledoval pátrání po malém chlapci, který se ztratil na Ostrově, a do poslední chvíle jsem věřil, že se chlapec najde živý a zdravý. Velmi mě proto zarmoutil tragický konec pátrání. Z pozice otce stejně starého syna si ani nedokážu představit bolest, kterou musí rodiče prožívat. Rodině bych chtěl touto cestou kondolovat a popřát co nejvíce sil v těchto nejtěžších životních okamžicích.
Město Písek má zpracovanou studii – analýzu provozního a prostorového uspořádání. S rekonstrukcí se počítá v roce 2017 a oplocení zde není z důvodu znění vodního zákona. Ten totiž mimo jiné jasně hovoří o tom, že je v záplavových územích zakázáno zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky.
Diskuze k článku
Předně chci říct, že se stalo obrovské neštěstí, které se muselo nutně dotknout i těch největších cyniků. Upřímnou soustrast, nikdo si nedokaže představit, jaké to je přijít o blízkého a navíc malé bezbranné dítě, pokud něco takového sám nezažije.
Je nicméně třeba si uvědomit, že nešťastné události se děly, dějí a dít budou, bez ohledu na naše přání a není ani teoreticky možné všem zabránit. Je naprosto iluzorní se domnívat, že nešťastným událostem lze zabránit nějakým fyzickým zabezpečením a už vůbec není myslitelné se domnívat, že za nešťastnou událost může město.
Děti ani občané nepatří městu, město není zodpovědné za děti. Za děti jsou zodpovědni výhradně jejich rodiče. A i při nejlepší možné péči se každému rodiči stane, že se dítě bouchne, zraní, anebo bohužel jako v tomto případě se může stát, že dojde k tragické události. Je to extrémně smutné, ale prostě se takové věci dějí.
Pokud bychom začali na základě nešťastných událostí provádět chaotické bezpečnostní a restriktivní kroky, dosáhneme nesmyslného stavu, kdy se naše děti budou pohybovat jenom v polstrovaných celách a k neštěstím bude paradoxně docházet mnohem častěji. Stejně tak odpovědnost nelze přenášet na stát, nebo město. Stát ani město tu není od toho, aby opatrovalo naše životy v každodenním konání a my to po něm ani nesmíme chtít.
Na zamyšlenou doporučuji tento krásný článek blogera s nickem Cover72, který se zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdybychom chtěli zabránit tomu, aby se topili děti … http://cover72.net/zasadni/clanek.php?c=43