Písecký svět

Reakce na tento článek  poradce v energetice Milana Kajtmana.

Jedním z důvodů, proč se ZEVO jeví jako vhodné řešení je skutečnost, že toto zařízení řeší zároveň hned dva základní problémy. Jedním je způsob likvidace odpadu po zákazu skládkování a druhým je zdroj tepla pro město. V minulém čísle bylo pojednáno o řešení pouze poloviny problému. Existuje více možností, kterým směrem se po ukončení spalování uhlí vydat, a zapojení ZEVO do systému centrálního zdroje vytápění je příkladem synergického efektu – likvidace odpadů, využití vzniklého tepla a výroba elektrické energie. Při hledání nejlepšího řešení je nutné odpovědět na zásadní otázku, jak se to promítne do ceny tepla. Pro zajímavost lze uvést příklad z Plzně, která má mimo jiné právě díky zařízení ZEVO nejlevnější teplo v České republice.

Referenční zařízení k projektovému záměru ZEVO Písek, které bylo zmíněno v článku, je švýcarské KVA Horgen, které je v provozu mnoho desítek let. Tento fakt jasně dokládá stálou potřebu tohoto zařízení. Je umístěno na kraji města doslova několik desítek metrů od obytné zástavby či sportovního areálu. Stavba stojí necelý kilometr od malebného výjimečně čistého Curyšského jezera. V roce 2016 proběhla poslední velká rekonstrukce původního systému čištění spalin za nový, koncepčně i provozně takřka systém, který je v projektovém záměru ZEVO Písek (zde je předpokládán ještě modernější systém). Tato rekonstrukce proběhla zcela plánovaně, a to z důvodu konce životnosti dříve provozovaného systému čištění spalin, jelikož každá technologie, zejména v energetice, má svoji životnost. Po spuštění modernizovaného provozu jsou produkované emise na zlomku již tak velmi nízkých emisních limitů, což lze snadno ověřit na oficiálním webu provozu KVA Horgen.

V článku dále autor uvádí eventuální využití tepla z ČOV v objemu 120 000 GJ. Tento údaj není pravdivý, autorem článku uváděná studie toto množství vyčíslila na 14 400 GJ. Investiční náklady na získání tohoto množství tepla jsou tak vysoké, že projekt postrádá smysl.

Dále autor mylně porovnává hodnotu prodeje tepla jako hodnotu potřebného tepla, do bilance je vždy nutné započítat ztráty sítě, takže potřebné množství tepla, tzv. dodávka do sítě, je vždy vyšší než prodej.

Při doporučení stavby druhého kotle na biomasu si autor článku zjevně neověřil množství roční produkce štěpky z Lesů města Písek. Ta je na úrovni 1/3 spotřeby současného kotle a již nyní je dodávána do teplárny. Pokud by mělo uhlí být nahrazeno štěpkou, pak je třeba počítat s tím, že spotřeba štěpky pro tento kotel by byla 40–45 tisíc tun ročně (cca 8x plocha městských lesů). To by s ohledem na výstavbu dalších velkých biomasových kotlů v Česku představovalo značné riziko nedostatku paliva nebo jeho nákup za přemrštěné ceny. Na štěpku se využívá zbytkové dřevo, např. špičky stromů, dřevo kazové, sukové atd. Pokud bychom se rozhodli kácet lesy Píseckých hor výlučně pro účely výroby štěpky, pak samozřejmě dřevo postačí, ovšem za cenu vykácení mnoha hektarů zdravého lesa.

Pokud jde o teplo z firmy AISIN – jednání probíhalo mezi teplárnou a firmou AISIN a k dohodě nedošlo, protože vedení firmy AISIN se rozhodlo v projektu dále nepokračovat, zejména z důvodu požadavku dlouhodobého závazku.

Další teplo z průmyslové zóny – tady je potřeba si uvědomit, že odpadní teplo z průmyslových procesů je teplo více méně konstantní v průběhu celého roku. Teplo navíc v létě může způsobit maření výroby tepla na základním zdroji, jelikož kotel má stanovenou minimální hranici výkonu, při kterém lze provozovat. Letní dodávky tepla navíc nepokryjí celkovou potřebu tepla tak, aby základní zdroj nemusel být vůbec provozován. Teplárna nemá informace, že by bylo nějaké využitelné odpadní teplo z průmyslové zóny k dispozici. Uváděné údaje o množství tepla jsou tedy skutečně jen spekulativním odhadem. Především je však nebezpečné, aby město Písek bylo ve strategické komoditě (tepelná energie) zcela závislé na soukromých subjektech. Klíčové zdroje by mělo město mít vlastní.

Teplo z bioplynové stanice je již dodáváno a může dojít k navýšení. Bioplynové stanice jsou však ekologicky zvrácená zařízení, ve kterých jsou zfermentovány zemědělské plodiny pro výrobu (a nemalý zisk) elektřiny. Hektary zemědělské půdy jsou užívány pro pěstování kukuřice, která je následně v reaktoru rozkládána. V České republice vyčerpáváme půdu pro zisk majitelů bioplynových stanic, abychom následně dovážely zemědělské produkty ze zahraničí. Pro informaci můžeme zmínit, že autor je spolumajitelem bioplynové stanice. Kdo tedy bude mít prospěch z toho, že by bylo město závislé na bioplynové stanici?

V současné době teplárna disponuje zdroji na zemní plyn s celkovým instalovaným výkonem 24,5 MW, proto není potřeba plynofikovat výměníky. Lze souhlasit s názorem, že po odeznění krize a rozšíření zdrojů plynu bude tento znovu používán. Proto teplárna směřuje své úvahy k vybudování kogenerační jednotky, jakož i náhradního zdroje výroby elektrické energie, protože s odstavením uhelného kotle bude ukončena výroba elektřiny na parních turbínách. Není však v zájmu města, být závislý na komoditě, jejíž cena je značně proměnlivá a záleží na celosvětových globálních událostech a rozmarů států jako je např. Rusko či arabské totalitní země. Být závislý na plynu znamená ztratit jakoukoliv možnost regulovat cenu tepla. To se stalo např. v Břeclavi, kde cena skočila na 3000 Kč za GJ (tedy trojnásobek ceny v Písku).

Záměr dovést teplo z Temelína do Českých Budějovic se kolísavě připravoval již od roku 1988. Deset let trvalo vypořádat majetkově pozemky pro trasu horkovodu a 3 roky trvala projektová příprava. Investorem této akce za 3,3 mld. korun je firma ČEZ, kterou vedení města oslovilo s dotazem, za jakých podmínek by dovedení tepla z JETE bylo možné i do Písku.

O ZEVU není rozhodnuto, je mnoho proměnných (stanovisko EIA, názor občanů, dotační prostředky aj.) na kterých záleží, zda toto zařízení bude či nebude. Nelze však sedět a čekat s rukama v klíně a čekat co bude po roce 2030. Nemyslíme si, že je vhodné, aby město Písek bylo v oblasti energetiky a odpadového hospodářství rukojmím závislým na vůli třetích subjektů.

Michal Čapek, starosta města Písku a Andrea Žáková, ředitelka Teplárny Písek, a.s.