Spalovna odpadů by negativně ovlivnila na mnoho let zdraví obyvatel v Písku a okolí

13. 11. 2022 | Pavel Šebelle | Diskuze (0) | Věci veřejné

Protože bylo zahájeno řízení, na jehož konci bude stavební povolení pro spalovnu odpadů v Písku ve Smrkovicích, a někteří politici začali lobovat za spalovnu odpadů zavádějícími a nepravdivými informacemi, rozhodl jsem tímto článkem zprostředkovat píseckým občanům pravdivé informace o negativních dopadech spaloven od skutečných odborníků na životní prostředí a odborníků na technická zařízení spaloven a výtopen. Přílohou k článku bude i evropská norma na emise, ze které je vidět, že spalovny odpadů produkují proti klasickým teplárnám na uhlí a dřevo navíc plno velmi jedovatých látek a „Vyjádření k oznámení záměru „Rekonstrukce spalovny odpadů Rumpold s.r.o. Strakonice“ v rámci řízení EIA od ekologické společnosti Arnika, na jehož základě bylo rozšíření spalovny odpadů ve Strakonicích zastaveno.

Spalovna odpadů je podle mne velmi špatný nápad, který na dlouhé roky a možná trvale negativně ovlivní zdraví obyvatel a životní prostředí v Písku. Budeme nejen dýchat jedovaté a karcinogenní látky z ovzduší, ale jedovaté imise ze spalovny, tedy to, co ze vzduchu následně padá v okolí spalovny na zem, na ovoce a zeleninu, do půdy našich zahrádek, do okolních polí a do vody, budeme také jíst a pít. Nejmenovaný politik v Písku straší lidi tím, že když nebude spalovna odpadů, budeme prý platit astronomické částky za odpad, i za teplo z teplárny. Tvrdí, že spalovna dopadů je ekologičtější než teplárna na uhlí. Není to pravda. Spalovny odpadů jsou nejen neekologické, ale také neefektivní a neekonomické. Odpady likvidují mnohem dráž než recyklace, kompostování a skládkování. Palivem ve spalovně není odpad, ale zemní plyn, který je dnes extrémně drahý, odpad se do pece rozpálené až na 1600 stupňů jen přidává. Brzy budou spalovny muset také platit za emisní povolenky z CO2, ejichž cena je také dnes vysoká. Likvidace odpadů přes spalovnu tak bude pro občany dražší a produkované teplo rozhodně nebude levnější než teplo vyrobené ze štěpky, uhlí nebo plynu, protože náklady na technologii spalovny a její obhospodařování jsou extrémně vysoké, aby se dosáhlo povolených emisních limitů a i přes všechna možná opatření spalovna odpadů produkuje značné množství jedů a její provoz vytváří značné množství toxických odpadů.

Co tedy ke spalování odpadů říkají nezaujatí skuteční odborníci na životní prostředí ze společnosti Arnika, citace z webu https://www.arnika.org/odpady/nase-temata/spalovani-odpadu:

Spalovny odpadů jsou stále prezentovány jako zázračné stroje na zpracování odpadů. Lidé postavení před rozhodnutí, co dělat s odpady (politici či úředníci), často po spalovně sáhnou jako po jednoduchém řešení pro ně složitého problému. Odpad na jedné straně do spalovny vjede a po spálení zbyde, považte, jen třetina jeho původní hmotnosti. Často už ale nevidíme, kam se poděje ten zbytek. Ani ve spalovně přece nepřestávají platit základní fyzikální a chemické zákony, tudíž ani zákon o zachování hmoty.

Spalovna pracuje v podstatě jako chemický reaktor při teplotách od 600 do 1600 stupňů Celsia. Odpad v ní nemizí, jenom se mění jeho chemické složení a toxicita spalovaných látek. Vzniká nový, většinou nebezpečnější (toxický) odpad, který rozptylujeme na skládky, do vody a do vzduchu.

Energie, kterou získáme spálením odpadů, je navíc pouze zlomkem původní energie, vložené do výroby toho, co nyní pálíme. Ve spalovně se zhodnotí 17 – 22 % energie uložené v odpadech. Účinnost moderních elektráren je 40 – 70 %. Kvalitní recyklací odpadů můžeme získat (či chcete-li ušetřit) více energie. "Mluvit o pálení směsného odpadu jako o jeho termickém využití je návratem do 19. století," říká Paul Connett, profesor chemie ze St. Lawrence University v New Yorku.

Spalovny jsou stroje produkující toxické látky. Spalovny odpadů zatěžují životní prostředí celou řadou škodlivin. K nejčastěji skloňovaným patří dioxiny. Pokud je zachytí filtr, jsou pak v popílku z čištění spalin, který například spalovna v Liberci míchá s popelem a prodává ho jako stavební materiál. Dioxiny vznikají mimo jiné při spalování chlorovaných látek (např. PVC, halogenovaných rozpouštědel atd.). Poškozují imunitní a hormonální systém člověka, nejtoxičtější z nich je dokonce karcinogenní.

Dioxiny jsou však jen špičkou ledovce. Američtí vědci K. Jay a L. Stieglitz identifikovali ve studii publikované v roce 1995 v odborném časopise Chemosphere v emisích ze spaloven odpadů 192 škodlivých organických látek. Řada z nich je přitom rakovinotvorná, patří mezi ně třeba dimetylftalát, bromdichlorfenol, benzen, hexachlorbenzen a celá řada dalších. Čím chemicky složitější je odpad na vstupu do spalovny, tím větší škálu škodlivin můžeme očekávat na jejích výstupech. V současnosti obohacenou například o složité bromované a fluorované sloučeniny.

Toxické látky se ze spaloven do životního prostředí dostávají nejen v emisích do ovzduší, ale obsahují je i odpadní vody anebo odpad produkovaný spalovnou. Popílek zachycený na filtrech kouřových plynů je většinou toxickým odpadem a představuje zhruba tři procenta z původní hmotnosti tuhých odpadů, které projdou pecí spalovny. Dohromady s popelem je to pak zhruba třetina původní hmotnosti odpadů zpracovaných spalovnou. Ani popel ze spalovnové pece není prostý toxických látek – především těžkých kovů.

Spalovny a jejich tzv. "výroba" energie.

Dnešní spalovny jsou označovány termínem "zařízení na energetické využívání odpadů" ("ZEVO") nebo anglicky "waste to energy". To však musíme brát s rezervou. Ačkoliv je určitá část energie uvolněná při spalování dále využita, jde o poměrně neefektivní cestu jak nakládání s materiálem, tak výroby energie. Spálením materiálu se definitivně zbavujeme možnosti ho znovu využít, recyklovat či kompostovat. A pokud bychom chtěli spálený materiál nahradit, tak spotřebujeme větší množství energie, než které získáme ze spalovny jeho spálením. Do procesu spalování vstupují kromě odpadu navíc další materiály, jejichž spotřeba musí být brána v potaz. V první řadě mezi ně patří fosilní paliva napomáhající udržování potřebné (bezpečné) teploty pecí (600 – 1600 stupňů Celsia) při spouštění, vypínání či problémovém provozu spalovny. Dále je nutno zmínit vodu používanou ve filtrech, čistírnách a chladičích a chemická činidla sloužící ke snižování emisí.

Jeffrey Morris ve studii "Comparative LCAs for Curbside Recycling Versus Either Landfilling or Incineration with Energy Recovery" založenou na hodnocení životního cyklu výrobků a zveřejněnou v roce 2005 porovnal energetické úspory dosažené spalováním odpadů ve srovnání s jejich recyklací. Výsledky ukázaly, že v případě různých odpadů z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. V případě plastů je rozdíl ještě markantnější. Recyklace plastů ušetří 10krát až 26krát více energie než spalovny. Je to dáno především tím, že recyklace šetří energii nutnou pro výrobu surovin, které se recyklací nezničí, zatímco spálením ano. Jinými slovy, na odpad je vždy nutno nahlížet jako na surovinu.

Spalování jako nejdražší způsob likvidace odpadů

Jsou tedy spalovny alespoň ekonomicky výhodné? Pravdou se zdá být spíš opak. Na špatný ekonomický propočet projektů často doplácejí majitelé spaloven i obyvatelé měst, která se za jejich stavbu zaručila. Například spalovna zdravotnických odpadů, která vyrostla v roce 1992 v Plzni Na Slovanech, vytvořila osmdesátimilionový dluh. Spalování odpadů se projevuje ve vyšších poplatcích obyvatel za odpady i v částkách, které na jejich provoz doplácejí města ze svých rozpočtů. Minimálně 50 – 70 % z produkovaného množství odpadu města velikosti Liberce je snadné a ekonomicky výhodnější recyklovat. Je jen složitější takový systém vymyslet. K recyklaci různých odpadů neslouží jeden velký provoz, což se zdá být v očích těch, kdo rozhodují o nakládání s odpady, jako nepřekonatelný problém.

Aby se drahá spalovna odpadů zaplatila, musí ji vlastník neustále zásobovat odpady, čím méně odpadů totiž pálí, tím je jejich likvidace dražší. Touto cestou spalovna brání recyklaci odpadů, která je ekonomicky i ekologicky šetrnější. Ve většině měst, kde stojí předimenzované spalovny komunálních odpadů, existuje ekonomická vazba mezi městem a spalovnou – například Hlavní město Praha je majoritním akcionářem Pražských služeb provozujících malešickou spalovnu. Jinými slovy, společnost provozující spalovnu ekonomicky ovládá město a v něm rozhodující politiky – diktuje ceny za odpad, protože pro město není tak snadné najít za spalovnu náhradu. Daleko snadnější je však předejít její výstavbě. Jde většinou pouze o politické rozhodnutí.

Citace z webu tzb-info: Negativa využití termického využití odpadu

Velkou slabinou spaloven je jejich cena. Jak je již uvedeno výše, je odpad jako palivo velice různorodý a na to musí být celá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Všechna tato opatření jak pro regulaci, tak (a to zejména) pro čištění spalin, technologii velice prodražují, že se dostává za hranici rentabilnosti. K najíždění kotle a stabilizaci hoření je navíc třeba podpůrného paliva, aby byla zajištěna ekologie provozu. Jako palivo se používá drahý zemní plyn.

Další nevýhodou spalovenských provozů je samotná manipulace s odpady, tedy jejich svoz a skládkování na jednom místě před samotným spálením. Vzhledem k velkému podílu biologického (rozložitelného) odpadu není zejména v letních měsících v okolí spaloven úplně příjemné ovzduší, a to i přes to, že technologie je na toto připravena.

Jedním z negativních důsledků je zvýšený pohyb nákladních automobilů v okolí spalovny. Tomu je třeba přizpůsobit infrastrukturu a především spalovnu citlivě umístit do stávající nebo plánované zástavby. Tato problematika se dá vyřešit i integrací železničních cest do logistiky spalovny, jak je tomu např. u některých spaloven v zahraničí.

Nespornou zátěží pro životní prostředí jsou plynné emise. Jsou sice přísně regulovány, ale i minimální množství těžkých kovů či dioxinů a furanů má na živočichy výrazné dopady – těžké kovy i PCDD a PCDF jsou toxické, karcinogenní a některé mají i mutagenní účinky. Zde se právě dostáváme k technologiím, které jsou energeticky a finančně nejnáročnější na celé spalovně. Právě čištění spalin od těchto nebezpečných látek celý provoz velice prodražuje.

Provozování spalovny odpadů s sebou nese ještě jedno velké riziko, a tím je snížení množství tříděného odpadu pro recyklaci. Je třeba si uvědomit, že separací je odpad ochuzován o složky s nejvyšší výhřevností (PET, igelit, papír) či hořlavé složky vůbec (bioodpad). Navíc, čím více má provozovatel odpadu, tím více tepla či elektřiny vyrobí (a tím více prodá), a to jej nikterak nemotivuje k provozování třídicí linky a další separaci odpadů. Z ekologického hlediska je tedy třeba, aby byly spalovny stavěny nikoli jako samostatné teplárny využívající odpad jako palivo, ale aby byly součástí integrovaného zařízení, které odpady především třídí pro jejich další využití a kde je spálení pouze jedna z alternativ, nikoli s nejvyšší prioritou. Konec citace.

Protože článek je už hodně dlouhý, svůj podrobnější komentář přidám spíše v jiném článku, kde napíši o tom, proč se spalovna nestaví ve Strakonicích, když je to tak „výhodné“. Oni tam totiž už jednu malou spalovnu nebezpečných odpadů na 1500 t mají a dělá jim velké problémy. Protože výše uvedená fakta hovoří jednoznačně proti spalování odpadů, měli by písečtí občané udělat všechno pro to, aby se spalovna na 50 000 t odpadu ročně u nás nepostavila. Jde o zdraví naše, našich dětí a životní prostředí i budoucích generací v Písku, protože jedy ze spalovny, která tady pak pojede možná 30-50 let se budou postupně ukládat a kumulovat do půdy a vody v našem městě, a samozřejmě i do našich těl, i těl našich dětí.

Politici by si neměli práci zjednodušovat a měli by dát přednost mnohem šetrnějším způsobům likvidace odpadu, kterým je předcházení vzniku odpadů, jejich recyklace, třídění, kompostování a skládkování.

Chci dodat, že můj komentář není typu „jedna paní povídala“. Mám na rozdíl od většiny píseckých politiků a úředníků vysokoškolské technické vzdělání a mnoho let jsem pracoval jako podnikový ekolog, energetik a vodohospodář ve velkém průmyslovém závodě, kde jsem měl na starost, velkou kotelnu, likvidaci odpadů a kalů a hospodaření s chemickými látkami. Každoročně jsem absolvoval řadu školení v oblasti ochrany ovzduší, vody, likvidace odpadů a škodlivosti chemických látek. Vím tedy co jsou to emise a jak se počítají. Přikládám evropskou normu ohledně emisí, z ní je patrné, že spalovna odpadů proti zdrojům spalující uhlí a štěpku produkuje mnohem více jedovatých emisí a řada z nich se kontinuálně neměří a řada z jedů produkovaných spalovnou se ani nesleduje. Z dokumentu v příloze, kde se Arnika vyjadřuje ke spalovně ve Strakonicích také vyplývá, jak nekvalitní bývají dokumentace k EIA a jak "odborné" je posuzování takových projektů ze strany úřadů, bohužel úředníci co o tom rozhodují, těmto věcem sami dost dobře nerozumí.

Související články k tématu:

Spalovna ve Smrkovicích, záměr ZEVO Písek

Spalovna odpadů – fakta od budoucího provozovatele