Písecký svět

Smutek z toho, že odešel člověk, který nás k folkloru přivedl, bez něhož bychom nepoznali tak skvělou partu lidí a jehož životní cesta vedla souběžně s tou naší po pěknou řádku let. Poznali jsme ho jako náročného, tvrdého a nesmlouvavého učitele, který nepřipouštěl odlišný názor, ale i jako citlivého a laskavého člověka, plného elánu a životního optimismu. Ať už jsme ho my nebo vy znali v jakékoli podobě, jedno je jisté: odešla osobnost. Osobnost, která cokoli dělala, dělala naplno a se vší energií a podobný přístup očekávala i od ostatních.                  

Je tomu dlouhých deset let, co jsem o panu doktorovi psal naposledy. V článku do souborové kroniky u příležitosti jednoho z mnoha zájezdů, které jsem se souborem Píseč absolvoval. Článek vtipný a humorný nevynechal svým vtipem nikoho, ani „Pana doktora“. Leč, ten se tomu moc nezasmál a uplynuly dva dlouhé roky, než se mnou opět promluvil. Nedorozumění. Teď se tedy tohoto obávat nemusím, a přesto píši tento článek s obavou a respektem. Protože je o člověku, kterého jsem si vážil a který veškerou svou životní energii věnoval tomu, aby ostatním předal to, co považoval za důležité znát.                  

Měl rád kolem sebe mladé lidi a po celý svůj život pracoval s dětmi a mládeží. Dvě generace Písečáků ho poznaly jako dětského zubaře a ortodontistu. Zde se naše cesty poprvé protnuly a musím upřímně přiznat, že mé vzpomínky desetiletého kluka na toto období nejsou nijak radostné, což ale bude nejspíš smutný úděl všech zubařů. Při svém náročném povolání si našel čas i na svou celoživotní zálibu –  společenský tanec, kdy se svou taneční partnerkou Zdenou Pavlovcovou působil v Písku dlouhých patnáct let (v letech 1960 až 1975) jako taneční mistr. I zde mu prošla pod rukama dlouhá řada tancechtivých lidí, kterým se snažil vštípit zásady společenského chování a vystupování a udělat tak z dívek dámy a z kluků muže.                  

Já jsem ho poznal hlavně jako zapáleného folkloristu, kterému nebylo nic zatěžko a který dával vše „svému dítěti“ Písečanu, dokud mohl. Bez něho by letos Písečan neoslavil 41 let své existence, neproběhl by v Písku 22. ročník Mezinárodního folklórního festivalu a nebyl by založen ani Dětský folklórní soubor Písečánek. Mimochodem ten vznikl tak, že než jsem se stačil proti tomu ohradit, byl jsem jmenován vedoucím. A myslím, že takovýto způsob byl pro „Pana doktora“, jak jsme mu všichni říkali, dost typický. Organizaci akce, která je dnes chloubou města Písku, Mezinárodního folklórního festivalu, který dnes těžko dává dohromady parta lidí, zvládal před lety i ve svém pozdějším věku zcela sám. I když od roku 2010 musel své vedení v souboru kvůli zdravotním problémům předat mladším, pokud mu to zdraví dovolovalo, vždy se účastnil našich vystoupení jako čestný host. Při křtu CD Písečanu v loňském roce mu vstoje tleskalo celé divadlo. Poslední potlesk jsme mu věnovali letos i my na vystoupení 10. prosince, kterého se již bohužel zúčastnit nemohl.

Dr. Bečka se zapsal zlatým písmem do kulturního života našeho města a zanechal svůj otisk ve vzpomínkách spousty Písečáků. Nést jeho folklórní odkaz a předávat jej dál je na nás, členech Písečanu. A my se o to všemi silami vynasnažíme!

Za folklórní soubor Písečan, Milan Malý

Kondolence a osobní vzpomínky naleznete v lednovém čísle měsíčníku Písecký svět, který vychází 23. prosince.

Fotogalerie k článku