Sladovna se v nové expozici dotýká esence svých základů – A jak dál? Strategie Sladovny v příloze
Písecká Sladovna se v květnu dočkala dalšího zásadního rozšíření, ve zrekonstruované středové části budovy s dochovaným technologickým zařízením byl zahájen provoz originální expozice Sladovnictví. Zajímali jsme se, jakým směrem by se Sladovna, která je stejně jako dosud Centrum kultury obecně prospěšnou společností, chtěla dále ubírat.
Z celkových nákladů 22 milionů na novou expozici pokrylo město Písek z vlastní pokladny zhruba třetinu, zbývající část získalo z dotace ROP. Rekonstrukci se podařilo zrealizovat za pouhých osm měsíců a nové prostory zaujímají přibližně dvacet procent celkových ploch budovy – cca 1.350 m2. První etapa rekonstrukce Sladovny probíhala v letech 1995 až 2007 a uvedla do provozu 60 procent ploch (cca 4.150 m2).
Pohled do historie
V těsném sousedství pivovaru, který existoval v jižním křídle královského hradu od 16. století, byl v letech 1862-64 vystavěn pivovar nový. Jeho provoz však už po dvaceti letech ukončilo otevření nového pivovaru na kraji města. Tehdy se společenstvo píseckých Právovárečných měšťanů rozhodlo k odvážnému kroku: přebudovat pivovar na gigantickou moderní sladovnu, která od roku 1887 zpracovávala novými metodami ječmen od místních sedláků a dodávala slad do tuzemských pivovarů i do Lince a Mnichova. Po zestátnění v roce 1949 ukončil písecký pivovar svou činnost v roce 1952, sladovna v roce 1973. Unikátní technologie však dodnes zůstává pevnou součástí objektu a bylo žádoucí ji zpřístupnit.
Klíč ke Sladovně
Ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová říká, že expozice pro ni byla na počátku tak trochu nechtěné dítě, což už ale teď – po jejím otevření – neplatí. Musela se kvůli ní vydat „na cestu k poznání pivní kultury, historie a kořenů sladovny, která se ale pro ni záhy stala fascinující a obohacující“. Expozice sladovnictví je podle ní klíčová pro celý dům a musí se s ní dále pracovat při dokončení celkové koncepce.
Čím je nová expozice cenná? Jak by na ni mohl navázat další rozvoj Sladovny?
Tereza Dobiášová: Expozice sladovnictví odkrývá a očišťuje původní zařízení, která nesla hlavní funkci, hlavní smysl Sladovny. Z tohoto úhlu pohledu se tak vlastně navracíme ke kořenům téhle budovy. Nejsme je schopni v tuto chvíli znovu zprovoznit, ale jsme schopni ukázat, jak fungovaly, pochopit kontext doby, v níž vznikaly. A to je – z historického hlediska, z hlediska vědomí identity objektu – velmi cenné. Zároveň nová expozice otevírá další možnosti rozvoje. Do budoucna bychom mohli pravděpodobně zpřístupnit alespoň jeden z komínů a vybudovat na něm vyhlídku. Můžeme také začít uvažovat o tom, že bychom znovu mohli alespoň v malém množství ve Sladovně vyrábět slad a pak třeba i vyrábět a prodávat vlastní pivo. Pokud se nám tohle podaří, mohlo by to být velmi významné z hlediska cestovního ruchu a tím pádem ve výsledku i pro ekonomickou stabilitu Sladovny.
Jaké hlavní novinky předpokládá koncepce budoucího rozvoje Sladovny?
T.D.: Je to první koncepční materiál, který se komplexně zabývá celou budovou. V podstatě stabilizuje koncepci galerie hrou a zakládá infrastrukturu pro to, aby galerie hrou mohla fungovat pro rodiny s dětmi jako bod turistického ruchu celorepublikového významu. Navrhuje náplň pro doplnění aktivit a využitelnosti pro zbytek budovy. Koncepce promýšlí ekonomickou udržitelnost organizace v kontextu potřeb společnosti, ale i tohoto konkrétního provozu – vyvažuje neziskové aktivity v části dnes již fungující aktivitami ziskovými. Konkrétně řeší restaurační provoz, kavárnu, stálý herní provoz galerie hrou, sály pro pronájmy… Programově nový, experimentální, je projekt kreativního inkubátoru – centra, které podporuje rozvoj kreativity jako základu podnikání.
Jaký bude následovat postup, termíny? Kolik to bude stát z hlediska investic i provozu?
T.D.: V současné době se k materiálu vyjádřila správní rada Sladovny, materiál byl představen vedení města a bude představen zastupitelstvu. Pokud ho město přijme, budeme řešit pravděpodobně navazující analýzy, začne se hledat cesta k projektantskému řešení budovy a začneme připravovat podklady pro rozpracování do případných žádostí o investiční dotace z grantových schémat EU. Když všechno půjde dobře, umím si představit žádosti o dotace zhruba v horizontu dvou let. Ale jsme opravdu úplně na začátku a neodvážím se odhadnout ani přibližný harmonogram, ani velmi zhruba nacenit investiční náklady. Co se provozních nákladů týče, při přípravě koncepce jsme vycházeli z toho, že není pravděpodobné, že by město přispívalo ročně vyšší částkou na provoz než dosud, takže jsme ve všech propočtech pracovali s tímto údajem. Kateřina Melenová, autorka studie, vypracovala hrubý provozní rozpočet, který ale byl poměrně silně připomínkován, což je v téhle fázi pochopitelné – pohyblivých faktorů je ve chvíli, kdy pracujete na úrovni vize, obrovské množství.
Co by měla Sladovna dávat nám všem – domácím i turistům?
T.D.: V historii Sladovny je to zaklíčováno: je to kulturní srdce a centrum města – v místě původního hradu, chráněné, ohraničené a spojené s řekou – a také jde o vývozní artikl – stejně jako byl v dobách největší slávy Sladovny slad. V jádru Sladovny jsou stále děti, stejně jako je slad v jádru piva. Jako slad tvoří bázi piva, tak děti a jejich hry, skrz které poznávají svět, tvoří bázi naší kultury, smysl jejího pokračování.
Připojeny materiály: Koncepce rozvoje Sladovny – Kateřina Melenová, Historie pivovarnictví a sladovnictví v Písku – Jiří Prášek
Dokumenty k článku
- Koncepce rozvoje Sladovny Písek - Kateřina Melenová (PDF, 20.1 MB)
- Historie pivovarnictví a sladovnictví v Písku (DOC, 22.5 kB)
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!