Písecký svět

Protože jsem stála u samého zrodu myšlenky Jitky Kotrbové vytvořit v městské budově písecké Sladovny hravé centrum pro děti – Centrum ilustrace / nemohu jinak, než nenapsat několik těchto řádků/, které by ve svých stálých expozicích připomnělo osobnost píseckého rodáka Radka Pilaře a významné české ilustrátory.
A posléze i další expozici - Jak se z ilustrace stává film , protože český animovaný film jako světový fenomén a unikát, rozpohyboval celou řadu populárních pohádkových postaviček z dětských knížek.
Zároveň bylo zamýšleno prezentovat volnou autorskou tvorbu ilustrátorů a nejrozmanitější doprovodné projekty a výstavy pro dětského diváka /např. nerealizovanou celosvětově úspěšnou výstavu výtvarníka Petra Nikla Orbis Pictus, kterou pro Sladovnu zajistila následně odvolaná ředitelka Helena Fenclová . Výstava byla novým vedení Sladovny zrušena, stejně jako mnohé další projekty navazující na prezentaci fenoménu ilustrace/.
Kromě výstavních aktivit měla budova Sladovny nabídnout malým i větším návštěvníkům tvůrčí ateliery a dílny, letní školy pro studenty, sympozia a semináře související s českou ale i zahraniční tvorbou ilustrátorů. Cyklus programů pro školy, měl nabízet vzdělávací pořady o umění a přivádět dětského diváka k umění a knize hravou formou, učit ho dívat se, objevovat, poznávat a naučit ho brát umění jako samozřejmou součást života.
Neuzavírat tyto aktivity pouze v českém prostoru, ale otevřít je ostatnímu světu a mezinárodní spolupráci.
V průběhu času Jitka Kotrbová z projektu vystoupila. Z řádného konkurzního řízení vybraná ředitelka Helena Fenclová, jejíž koncepce naplňovala beze zbytku původní zadání projektu, byla posléze sesazena na ředitelku uměleckou a ve finále jí byla dána výpověď pro nadbytečnost.

Celý prapodivný a ostudný příběh okolo dění ve Sladovně byl završen otevřením nových expozic 24.6.2009 s arogantním vyloučením veřejnosti a s opulentní žranicí/ s prominutím nemám lepšího vyjádření/ za zavřenými dveřmi pro papaláše. Na dotaz týdeníku Písecké Postřehy, č. 26., ředitel Sladovny odpověděl, že na provedení hostů po Sladovně musí mít klid. Ale Sladovna přeci byla zamýšlena aby sloužila dětem a tam se s nějakým klidem nemůže přirozeně počítat. Ostatně provázení hostů se mohlo odehrát jindy a ne při otevření expozic, nebo jim vyčlenit onen čas dopoledne a dětem a veřejnosti odpoledne. Při takové příležitosti měl celý dům i nádvoří žít akcemi pro děti a když už pohoštění, mělo se odehrávat opět hravě a s fantazií určeným pro děti. Měla být pozvaná odborná veřejnost. Otevření expozic se uskutečnilo s velkým časovým skluzem.
Přestože na webových stránkách Cipískoviště ještě nyní visí v oddělení „Bylo nebylo“ následující text : „Již v roce 2008 by se do Písku měly sjíždět děti, aby navštívily multimediální velkou hračku Centrum ilustrace ve Sladovně. Aneb dnes si hrajeme na nábřeží, zítra si budeme hrát ve Sladovně“.
/Ale to by nesměly ve zmíněné Sladovně probíhat prapodivné hrátky s vedoucími posty/.
Několikrát odkládané otevření expozic zdůvodnil v Píseckých Postřezích č.26, ředitel Sladovny slovy : „Byl tu problém udělat 67 korektur, k tomu sepsat sto licenčních smluv, protože tolik je dědiců. Tiskne se to, je tam chyba, jiný obrázek ,tak se to vrací zpátky. Byly to normální porodní bolesti každé takovéhle věci“.Pokud tato práce je pro zaměstnance Sladovny problémová, potom asi nebudou na tom správném místě.
Jediným světlým bodem je stoprocentně profesionálně odvedená práce architektů expozic Vladimíra Boučka a jeho syna Jana Boučka. Dnes ale vlastně stojí zcela osamoceně v budově Sladovny, zbudované za ohromné finanční podpory EU a totálně se míjí účinkem. Chybí zde ony souvislosti se vztahem k expozicím, zamýšlené v původním projektu. Dnes už to ani není Centrum ilustrace , ale jakýsi Kulturní prostor Sladovna., bez konceptu a tváře.
Ostatně způsob samotného otevření expozic je signálem, neprofesionality a evidentního nepochopení původní vize projektu. A neúčast autorů a dědiců je jen smutným dokladem celé trapné kauzy Sladovna. Nabízí se srovnání s amatérským sesazením české vlády v průběhu Českého předsednictví. I tam byly upřednostněny na úkor kvality a dobré pověsti upatlané mocenské ambice, byť za cenu nedozírných následků. A o šéfech těchto struktur, jejich minulosti a odbornosti je škoda mluvit.

Neodbytně se nabízí srovnání plusu a mínusu celého projektu, na který se dívám z pohledu více než dvacetileté praxe kurátorky a znalostí prapodivného příběhu zrodu Sladovny.

Za pozitivní považuji neodmyslitelně :

• Prvotní myšlenku Centra ilustrace a vytvoření úspěšného projektu, díky němuž město získalo finanční prostředky EU na obnovu Sladovny.
• Vytvoření architektonické podoby expozic atelierem architektů V.Boučka a J..Boučka.
• Naplňování původní myšlenky a zadání projektu původní ředitelkou, vzešlou z řádného výběrového řízení a vybranou na základě jí předložené koncepce.
• Její odborná spolupráce s předními historiky umění Dr.B.Stehlíkovou a Dr.J.Křížem, s autory, jejich dědici a zástupci, s galeriemi a nakladatelstvími v České republice i v zahraničí.
• S odbornou spoluprácí Víta Komrzí a rodiny Radka Pilaře.

Za negativa považuji zcela neodmyslitelně :

• V mnoha částech budovy Sladovny necitlivé architektonické řešení prostoru, např. lesklá téměř koupelnová dlažba nehodící se do typu budovy. Nevkusné kovové zábradlí, rovněž tak nevkusné a smysl postrádající osvětlení místností a budoucích výstavních prostor a neexistence vhodného závěsného instalačního systému. V tomto případě firma Adlatus vůbec nebrala v potaz návrhy Jitky Kotrbové a později ředitelky Heleny Fenclové, týkající se osvětlení. Otřesná instalace topných těles, která mnohdy dominují celému výstavnímu prostoru. Proč se topení neprojektovalo do podlah budovy? Vyjádření arch firmy Adlatus pana Šímy, že k architektonickému řešení budovy Sladovny přistupoval s pokorou, se ve výsledku skutečně míjí účinkem. Ostatně byla jsem v prvopočátku s Jitkou Kotrbovou na dvou jednáních ve firmě Adlatus. Ani její ředitel p.Kukačka, ani arch. Šíma nejevili něčeho podobného v jednání jako tolerance, o pokoře nemluvě. Připadala jsem si tehdy jako ve filmu z minulého režimu.
• Nevytvoření odpovídajících prostor pro budoucí depozitáře
• Nevytvoření hostinských pokojů pro návštěvy hostů Sladovny / ještě s Jitkou Kotrbovou jsme při setkání s paní Medou Mládkovou konzultovaly potřeby takového vznikajícího objektu a zejména na ubytovací kapacitu kladla paní Mládková velký důraz. Není pochyb, že ona dáma věděla velice dobře o čem hovoří.
• Nefungující občerstvení v prostorách Sladovny pro návštěvníky.
• Neexistující prodej pro dětského návštěvníka: knihy, hračky, suvenýry vztahující se k expozicím.
• Chybí propagační materiály Sladovny. Pokud nepočítáme nákladnou knihu vyobrazující Jiřího Hladkého a písecké politiky.
• Průchod ke Sladovně z náměstí by měl být atraktivní vstupní branou, prozatím visí na mříži vrat plakáty a nevkusné plastové transparenty.
• Obsluha v pokladně nevybavena znalostmi a schopností podávat fundované informace o jazykové výbavě nemluvě.
• Neexistuje žádná propagace na budově Sladovny, z pohledu od řeky, nebo z nádvoří. I o tento závěsný systém opakovaně žádala ředitelka H.Fenclová firmu Adlatus, ale nebyla vyslyšena.
• Webové stránky Sladovny svým vzhledem přímo degradují celou budovu a její obsah. Jejich neprofesionální grafické provedení, málo vypovídající texty s častými věcnými chybami, celkově nezajímavé řešení, které neláká vstoupit návštěvníka dále.
• Dnes 6. července je stále jako aktuální červnový program. V kolonce „připravujeme“ není v červencovém programu uvedena možnost navštívit dvě nově otevřené expozice Radek Pilař a Historie ilustrace!
• O polovině výstav po jejich otevření chybí jakékoli bližší textové informace, fotografické a video dokumentace.
• Medializace ve sdělovacích prostředcích se vůbec nekoná. Odvolaná ředitelka Helena Fenclová, a to ještě Sladovna nebyla v provozu, seznamovala systematicky a fundovaně veřejnost s nejrůznějšímy tématy výtvarného světa se vztahem k budoucím expozicím i s akcemi, které zorganizovala mimo zdi Sladovny a jejich autory.
• Sbírkový fond se nebuduje, pokud ano, chybí informace.
• Chybí informovanost, nedějí se tiskové konference, neexistují žádné informativní výstupy. Informace nepodává veřejnosti ani vedení, ani takzvaní odborní pracovníci, ani dozorčí, ani správní rada.
• Není zveřejněna výroční zpráva za rok 2008.
• Neexistuje žádná koncepce programu Sladovny.
• Současně s otevřením expozic měl být zvláště pro prázdninový čas spuštěn program pro děti. Neděje se nic.
• Převážná většina výstav je věnována dospělému divákovi a ne dětem. Rovněž tak tvůrčí dílny..
• Skladba výstav dokládá, že byly nainstalovány, jen aby se něco dělo, přebírají se výstavy hotové, které již putují po galeriích. Jejich výběr a skladba nemá hlavu ani patu. Jejich propagace je mnohdy silně zavádějící, viz výstava Andy Warhol. Výsledek byl nadmíru žalostný.
• Pro výstavní činnost jsou zřízena ve Sladovně dvě pracovní místa. Dále pro Sladovnu pracuje externí kurátorka a další kurátor bude připravovat Bienále humoru. A to byla ředitelka Fenclová vypovězena pro nadbytečnost.
• Proč se odehrává ve Sladovně Euroregion a Tourpropag? Existuje Kulturní dům!
• Proč zasedá ve Sladovně mezi exponáty zastupitelstvo, když pro tento účel byl zřízen a vybaven sál v Kulturním domě?
• Proč se ve Sladovně bude odehrávat setkání s grafologií inzerované v červencovém programu a jiné prapodivné aktivity, které nemají s náplní Sladovny nic společného?
• Proč je Správní a dozorčí rada Sladovny a i radnice spokojena s takovým stavem věcí?

Souhlasím jednoznačně s kritikou bývalého starosty města a bývalého člena Správní rady Lubošem Průšou/Písecké postřehy č.25., že původní myšlenka nadregionálního charakteru Sladovny nebyla naplněna. Proč by měla ale Sladovna plnit úkol místního centra kultury? Jedno Centrum kultury již máme, myslím že docela stačí ! Ostatně ze zklamání dění věcí ve Sladovně jsem stejně tak jako Luboš Průša rezignovala na členství ve správní radě.

Souhlasím rovněž s veřejnou kritikou, kdo ponese zodpovědnost za stav věcí.
Dvojí verdikt soudu potvrdil neoprávněnou výpověď Heleny Fenclové z funkce ředitelky Sladovny. Ale všichni se tváří, jako by se nic nestalo a zarputile setrvávají na svých postech. Nabízí se otázka. Žijeme vůbec v právním státě?
Máme zde skutečně jedno velké Cipískoviště. Strčíme hlavy do písku a jedeme dál !!

Někdejší nadšené projevy bývalé místostarostky a stále členky správní rady Sladovny Evy Veselé, že do Písku a do Sladovny se bude sjíždět celá Evropa, se za současné situace, která ve Sladovně vládne, zaručeně nenaplní. Zatím je Sladovna s celou svojí kauzou grandiózní ostudou Písku a jednou velkou promarněnou příležitostí.

Irena Mašíková, 10.července 2009

Poznámka, 29.srpna 2009
Pro pochybovačné. Skutečně jsem autorkou tohoto textu a na rozdíl od pisálků pod přezdívkou Roman, se pod svoje texty podepisuji vlastním jménem.
/Ostatně nebylo pro mne těžké poznat autora onoho kyselého textu. Bezpáteřní tvor, kterému nepřísluší označení člověk/.

 

Článeky s podobnou tématikou jsou:

Sladovno, Sladovno, je to s tebou na... houby

Má, nebo nemá Sladovna Písek o.p.s smysluplnou vizi?

Dokumenty k článku

• Zápis ze správní rady z 8.2.2008, která rozhodla o výpovědi p. Fenclové (bod 3) (PDF, 27.6 kB)