Písecký svět

Vlna 2002 vznikla toto léto v rámci Dřevěného Sympozia Písek 2013 na levé náplavce u Výstaviště a je připomínkou skutečných rozměrů tehdejších povodní. (Pozn.: Výška stříšky nad lavičkou je úroveň velké vody, která se Pískem prohnala). Vlna je součástí konceptu river park písek a nabízí jednu z možností, jak oživit levý břeh Otavy mezi starým mostem a jezem u Křižíkovy elektrárny. Právě odsud je totiž nejhezčí a jedinečný výhled na celé staré panorama Písku. Most, hrad, sladovna, elektrárna, hradby, Putimská brána. A nad tím vším se tyčí věž kostela. Tady mi vždy dojde, že je to celé postavené na skále nad řekou. Je tu ale jen pár laviček a návštěvník Písku vlastně nemá důvod sem jít (pokud neparkuje na Výstavišti anebo nejde na ostrov). Chybí tu místa k posezení a k pokoukání. A nejsme v roce 1950, aby se tu muselo sedět jen na standardizovaných a unifikovaných lavicích. Může to být o architektuře, designu, umění i jednoduchých nápadech. Může to svým způsobem celé fungovat jako venkovní galerie. Ostatně v zatáčce k zimáku (u Svaté Trojice) to takhle bylo už kdysi myšleno a ta díla se stala samozřejmou součástí procházky kolem řeky. Získala patinu a vyzrála.

Otava je spojena s naším městem od samého začátku. Celá staletí přináší radosti i starosti. Potěšení i zkázu. Patřím možná k poslední generaci Portyčáků, kteří ještě zažili starou „Čechovku“. Narodil jsem se tu a žil do svých pěti let. Pamatuji si na schody, které vedly až do řeky. Skoro každý barák tu takové schody měl. Díky regulaci řeky jsme se ale řece tak trošku oddálili a možná i odcizili. Postavila se tu „hráz“ a zůstalo jen málo míst, kde se dá sejít opravdu až „dolů“ k řece. Tzv. Titanic mezi novým a starým mostem je jedním z mála míst, kde to stále resp. opět jde. Alespoň se tu myslelo na to, že se dá po schodech sejít až k řece, nakrmit tu labutě anebo si prostě jen tak sednout a strčit nohy do vody.

Přiznám se, že když jsem kdysi viděl studie na rekonstrukci pravé náplavky pod hradem a sladovnou, tak jsem byl nadšen. Na těch vizualizacích se dalo po širokých schodech sejít až dolů k řece. Pak jsem ale po nějaké době přijel zátky do Písku a bylo to úplně jinak. Žádné schody do řeky. Škoda. To je totiž ten prvek, který v Písku chybí. Všude je regulace, díváme se na řeku z kopce a nemůžeme si na ní šáhnout. Zůstává jediné místo. Tam, kde ještě nějakou chvíli bude stát „plavečák“. Na tuhle obrovskou louku pod hradbami navazuje reinkarnovaná Hospůdka Pod skalou, kde to v létě funguje jako na občanské plovárně v centru města. Paráda. No a pod hospůdkou je hned Křižíkova elektrárna, pod kterou je krásný ostrůvek, který je stále zvelebován a můžete si tu půjčit i šlapací plavidlo. Krása.

Máme ale ještě náplavku levou. Což tedy začít přemýšlet o tom, že by mohla vypadat jinak? Atraktivněji ale zároveň s citem a respektem? Jsou tu obrovské lípy pamatující starou Portyč. Mezi jejich silnými kmeny by mohly vzniknout velké elegantní vlny, které by sloužily nejenom jako vyhlídkové „tribuny“, ale i jako jedna velká prolézačka zároveň. Vlny by se mohly valit i přes stávající parkoviště (…aspoň by ho schovaly…).

Je tu taky terasa resp.“taras“ nad jezem a spousta trávníku, který by se sem tam mohl proměnit v místa k posezení u dobré kávy. V zatáčce nad jezem je vedle vyasfaltované náplavky krásný zelený půlměsíc s obrovskými stromy (nyní Vyhlídka | Dřevěné Sympozium). Mohl by zde na suchu vzniknout „vor v zatáčce“, ze kterého by si stromy klidně rostly dál. Na voru příjemná minikavárnička, lehátka na opalování, posezení nad splavem. Jen pár kroků a jsme na terase nad jezem s „kapitánským můstkem“, který by se nad hučící vodou jakoby vznášel? A hned za rohem proti proudu jsou schody až do řeky, kde parkují rybářské pramičky.

A což vše pojmout třeba jako dřevostavby? Dřevo, které se navíc po Otavě plavilo. Voraři jsou dalším symbolem, který bychom si mohli na náplavce kromě povodní připomenout. Architekti, designéři, sochaři, kováři, zahradníci a kdoví kdo ještě? Ti všichni by se mohli podílet na projektu . Na březích Otavy by vytvořili funkční a interaktivní díla, objekty, stavby nebo prostě jen věci na hraní pro velké i malé. To vše se dá. Zažil jsem to v Kolíně nad Rýnem, v Curychu, Hamburku. Stojí tam díla, která vznikla formou workshopu třeba jen na jednu sezonu. Nemusíme ale hned jezdit do zahraničí. Vzpomeňme si pražské náplavky, jak fungovaly toto krásné léto. Proč to tedy nezkusit i v Písku u řeky Otavy?

Láďa Beran

Dokumenty k článku

• River park Písek strana 4.pdf (PDF, 504.3 kB)