Písecký svět

Hodnocení okolností vzniku nové koalice se objevilo na stránkách Píseckého světa mnoho. Jejich autoři projevovali svá rozhořčení nad praktikami, které iniciátoři nové koalice zavádí, a snažili se vysvětlit důvody, proč jim nepřijdou správné, nebo proč je považují pro město Písek za nebezpečné.

Realitou je, že situace, kdy strany, které ve volbách prohrály, spolu vytvoří koalici, aby tak vítěze voleb obešly, nepředstavuje nic zásadně nového. V historii píseckých komunálních voleb se něco takového sice stalo poprvé, ale letošní příklady z Olomouce, Plzně nebo Litoměřic, kde k tomu také došlo, jsou jasným důkazem toho, že takový způsob řešení povolební situace nepředstavuje nic zásadně nepřijatelného.

Písecká situace se však liší o to, co jí předcházelo. Iniciativa, v rámci které se pan Luboš Průša a jeho kolegové usmysleli, že jsou sice s vítězem voleb ČSSD ochotní spolupracovat, ale díky svým osobním problémům s dosavadním starostou pouze pod podmínkou, že se Ondřej Veselý do starostovského křesla nevrátí, by již pro píseckou veřejnost nepřijatelná být měla.

Tato situace se totiž nevztahuje pouze na osobní rovinu reprezentovanou vítězem voleb Ondřejem Veselým a stranu ČSSD, ale dotýká se všech Písečáků, kteří by se někdy v budoucnu mohli rozhodnout, že se také na radnici aktivně zapojí do rozvoje našeho města. Je přece jen naprosto pochopitelné, že málokdo by se chtěl vystavovat podobným praktikám, které iniciátoři nové koalice do Písku přinášejí.

Z dostupných informací o píseckém povolebním dění, si lze udělat představu o tom, čím by si mohl projít víceméně kdokoli, kdo by se chtěl do politického dění v Písku aktivně zapojit. Každý potenciální kandidát teď bude muset zvážit, je-li ochotný podstoupit proces, kdy se mu sice svými nápady podaří oslovit píseckou veřejnost, kdy odmaká volební kampaň a s uskupením, které vede, dokáže ve volbách zvítězit, ale jen o pár dní později politik s minulostí pana Luboše Průši vydá za své hnutí prohlášení, že Jihočeši 2012 jsou sice ochotní s jeho uskupením jít do koalice, ale díky svým osobním zájmům podmíní jakoukoli budoucí spolupráci tím, že se tento kandidát nestane starostou.

Tím však nepříjemný proces nekončí a pokračuje tak, že podmínka Jihočechů je spojena s časově omezeným ultimátem, v rámci kterého je nutné reagovat a po jehož vypršení kývnou Jihočeši na nabídku politického typu Písecký patrioti, která se snaží novou koalici vytvořit pod jedinou podmínkou – aby vznikla co nejrychleji a jim se tak podařilo obejít stranu, která ve volbách zvítězila.

Podobné hrátky, které v Písku iniciátoři nové koalice rozehráli, mohou naprosto odradit lidi, kteří by sice byli ochotní a schopní se zapojit do práce pro město na radnici, ale nemají na ně žaludek. Tyto hrátky tak mohou být prostředkem k uzavírání píseckého politického prostoru, ve kterém se i nadále budou pohybovat především ti lidé, kteří na ně žaludek mají a s tím je přirozeně spojená také kvalita práce, kterou na radnici pro město odvádějí. Ještě negativnější pak je situace, kdy reakce mnoha píseckých voličů na povolební dění je taková, že si pokládají otázku, proč by příště měli jít volit, když si to pánové a dámy na radnici stejně upečou po svém.

Jedinou obranu, která proti takovým důsledkům existuje, představuje důsledné veřejné odmítání a iniciativy, vymezující se proti podobným nekorektním praktikám. Tyto protesty mohou naopak fungovat jako snaha zachovat alespoň náš lokální politický prostor pro soutěž dobrých nápadů a úmyslů a ne pro soutěž o to, kdo je vybaven nejodolnějším žaludkem a je schopný ustát podobné nekorektní politické hrátky.