Písecký svět

Spalováním odpadu vzniká podle vědců asi 195 jedovatých a škodlivých látek, u ZEVA Písek jich bude sledováno dle norem pouze  asi 13, jen některé z nich budou měřeny kontinuálně, ale třeba extra jedovaté dioxiny mají být měřeny jen 1x za rok. Takže se může stát, to co v Liberci, jednoho krásného dne se po několika letech provozu  ZEVO Písek dozvíme, že ZEVO produkuje další velmi jedovaté a škodlivé látky, co se dříve nezkoumali a neměřili, a co hodně škodí, ale ZEVO Písek na ně nemá žádný filtr a my všichni jsme je několik let, díky našim politikům inhalovali.

Článek je i důkazem jak jsou ZEVA ekonomicky problematická a neživotaschopná bez dotací a úlev. A pokud se zavede poplatek za spalování odpadu podobně jako je dnes uvalen poplatek na odpad ukládaný na skládky, jak ČR doporučuje OECD a nebo se zavedou pro spalovny emisní povolenky na CO2, které ZEVA produkují, dostane se projekt za 2 mld píseckého ZEVA do finančních problémů nebo krachu a s ním i město a všichni zákazníci teplárny.

Město Písek chce udělat projektu silnou propagandu  na besedě 18.1. 2023 v 17 h v knihovně. Budou nám tam tvrdít, jak je to „skvělý“ a zdraví neškodný projekt. To samé říkali jistě i lidem v Liberci. Proto přijďte na tuto besedu říct těm, co ZEVO prosazují, že my tu spalovnu cizích odpadů nechceme, že nám je přednější naše zdraví.

 

A teď článek:

 

Varovný příklad: nejen ekonomická situace spalovny odpadů ZEVO Liberec

 

Výstavbu liberecké spalovny doprovázely velké finanční obtíže. Část dluhu firmy Termizo,

provo-zovatele spalovny, nakonec uhradili daňoví poplatníci. Příčiny ekonomických problémů této spalovny shrnuje informační list Hnutí DUHA z roku 2003.

Základní údaje o výstavbě liberecké spalovny:

= Červen 1994: kladným stanoviskem ukončen proces posuzování vlivů na životní

prostředí.

= Březen 1997: vydáno stavební povolení (několik dní před vypršením lhůty,

stanovené ministrem životního prostředí Skalickým, pro splnění závazku Státního

fondu životního prostředí pro financování stavby)

= Květen 1997: zahájení stavby

= Listopad 1998: Stavbu navštívil ministr životního prostředí Kužvart. Prohlásil o ní sice, že se jedná o stavbu pro 21. století, ale zároveň upozornil na nutnost dovybavit ji v budoucnu (v horizontu 8 let) filtrem zachycujícím dioxiny.

= 2000: Zahájení provozu spalovny .

 

Ekonomické aspekty

Spalovnu provozuje společnost Termizo, jejímiž akcionáři je 16 měst a obcí, které ji využívají

k likvidaci odpadů. Někdy je označována také jako TVO – odvozeno od „zařízení na tepelné využití odpadu“ (Spalovny bývají často označovány za „zařízení na energetické využívání odpadů“ či za „alternativní zdroj energie“. Evropský soudní dvůr je však řadí na roveň zařízením na odstraňování odpadů .  Investice do spalovny představovaly 1,65 miliardy korun. Do této částky však nebyl započítán dioxinový filtr za zhruba 250 milionů korun, který podle požadavků EU musí spalovny mít. Investice byla financována z půjčky, za niž ručilo město Liberec, které vlastní 77 % akcií Termiza. Původní úvěr ve výši 1,35 miliardy korun poskytla v roce 1996 Termizu Investiční a poštovní banka (IPB), přičemž podnikatelský plán nepočítal s dodatečnými úrokovými náklady . Jiné banky úvěr odmítly poskytnout. Například ekonomická studie, kterou si nechala zpracovat Komerční banka, označila spalovny komunálního odpadu za rizikové investice . Mezi IPB a Termizem přitom existovala osobní vazba: ředitel společnosti Termizo Milan Průcha zastával dříve post ředitele okresní pobočky IPB [6]. Při podpisu smlouvy s IPB se potvrdily obavy ekologických iniciativ, že spalovna představuje překážku rozvoji recyklace. Město Liberec se totiž podepsáním tzv. Prohlášení ručitele zavázalo blokovat ekologičtější a ekonomicky šetrnější způsoby nakládání s odpady.

Prohlášení totiž obsahuje klauzuli, že se ručitel (město) zavazuje „…předávat všechny

komunální spalitelné odpady produkované na území města nebo obce k termickému využití

v TVO“. Tento závazek nemotivuje například ke kompostování bioodpadu, který většinou tvoří

zhruba čtvrtinu veškerého domovního odpadu, ani ke zvýšení míry třídění odpadu a následné

recyklaci. Přestože stavba spalovny postupovala podle harmonogramu, prodražila se a skončila schodkem 133 milionů korun . Navíc, navzdory zajištěnému přísunu odpadů, byla

společnost Termizo od začátku provozu spalovny ztrátová . Czech Sector Award ohodnotil společnost Termizo 31. 12. 2002 ratingem B-4, což znamená: rizikový v daném odvětví .

 

První splátky půjčky byly naplánované na rok 2004, spalovna však nebyla schopna splácet ani úroky, které činily až 23 procent z půjčky, což zvýšilo její finanční zatížení o více než dvě stě milionů korun [6]. Společnost se snažila o restrukturalizaci půjčky, ale poté, co přešlo portfolio bývalé IPB na ČSOB, veškerá jednání se zastavila a dluh byl převeden na tehdejší Konsolidační banku, současnou Českou konsolidační agenturu (ČKA) . Vzhledem k zárukám města získává pohledávka za dluhem Termiza strategický charakter. Liberec se svým ročním rozpočtem 1,3 miliardy korun by jen sotva byl schopen dostát plnění záruk za úvěr ve výši 1,7 miliardy. Proto dozorčí rada ČKA na zasedání 19. prosince 2001 rozhodla, že je třeba hledat cestu pro prodej pohledávky právě městu s tím, že nemusí jít o prodej podle klasického pravidla „nejvyšší nabídky“. V případě zaplacení pohledávky městem by spalovna zůstala majetkem obcí a víceméně nezávisle by si mohla určovat podmínky nakládání s odpady. Město však mělo také

dluh u Komerční banky ve výši 350 milionů . Primátor Kittner tehdy situaci komentoval slovy: „[Odkupem pohledávky] bychom se reálně i legislativně dostali na samou hranici zadlužení města. To by městu na několik příštích let znemožnilo pomýšlet na nějaké významnější investiční projekty. Soudím totiž, že Liberec zadlužení výrazně přes jednu miliardu korun neunese.“ Další možností byl odprodej pohledávky strategickému investorovi. Ten by pak vyměnil získanou záruku za akcie spalovny, které jsou stále v držení města. Existovaly však obavy, aby se pohledávka nestala předmětem spekulace a někdo se nepokusil záruku uplatnit. V případném sporu by nemělo město šanci, protože záruky byly právně v pořádku. Liberec by s největší pravděpodobností nešel do konkurzu, ale ohrožen by byl majetek, který využívá k podnikání.

 

V dubnu 2002 vláda svým usnesením schválila prodej pohledávky ČKA ve výši 1,92 miliardy

korun hlavnímu ručiteli, tedy městu Liberec, za výrazně sníženou cenu 715 milionů korun. Transakci následně v červnu 2002 posvětil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže z hlediska zákona o veřejné podpoře. Spalovnu v Liberci tedy částečně zaplatili daňoví poplatníci z celé ČR – výdaje na hlavu činily více než 115 Kč. V květnu 2002 se ředitel Termiza Milan Průcha

nechal slyšet, že spalovna není schopna uhradit z vlastních zdrojů investici ve výši 250 milionů

Kč na nákup dioxinového filtru. Město Liberec peníze po zaplacení ČKA také nemělo, a tak na konci roku 2002 rozhodli akcionáři Termiza o vstupu nového strategického partnera. Stala se jím společnost ČP finanční služby a.s., člen skupiny PPF, která má po nové emisi akcií v Termizu 90% podíl . V souvislosti s připravovanou Opatovickou spalovnou není bez zajímavosti, že poradci objevující se na jednáních či připravující podklady související s Opatovickou spalovnou,

Ing. Vyštejnová a Doc. Ing. Hyžík, byli v minulosti v Termizu angažováni. Ing Vyštejnová jako

členka dozorčí rady, Doc. Ing. Hyžík jako člen představenstva . Konec článku.


Co říci závěrem ? U projektů ZEVO se vždy točí velké peníze. Nejde o žádnou technologii prospěšnou životnímu prostředí, ani prospěšnou občanům z hlediska cen odpadů a tepla. Je to velmi škodlivá, předražená a neekonomická technologie, protlačovaná určitými lobbistickými skupinami.