Písecký svět

22.5.2012 ráno se vydal autobus z Písku do Litomyšle. Smyslem návštěvy bylo na vlastní oči posoudit, zda důraz na kvalitní architekturu má smysl. Průvodcem nám měl být Ing. Antonín Dokoupil, který skoro 20 let vede oddělení rozvoje. Společně s dlouholetým starostou Brýdlem a městskou architektkou Vydrovou byli hlavními aktéry dlouhodobé vize Litomyšle, která na počátku působila jako vzdušný zámek, ale nyní je z velké části realitou.
Zprostředkování této návštěvy jsem již nabízel předchozím dvěma starostům Písku, ale do této doby bez úspěchu. Jsem proto velmi rád, že moje nabídka padla u Ondřeje Veselého na úrodnou půdu. Mrzí mne nicméně nízká účast zastupitelů, přestože byla pracovní návštěva plánována několik měsíců dopředu. Troufám si tvrdit, že fyzické prostředí města je, společně s jeho sociálním a ekonomickým, jedním ze zásadních a vynechat takovouto příležitost považuji za nešťastné. Z politiků se tak zúčastnili pan starosta Ondřej Veselý, místostarostka Hana Rambousová, místostarosta Josef Knot a zastupitel Tomáš Franců, který je zároveň členem komise rozvoje. Důležitá byla účast městských úředníků, protože byla šance ptát se přímo svého kolegy. Z nich se mimo jiné účastnili hlavní architekt města Josef Zábranský a vedoucí odboru dopravy Michal Kovařík. Z komise rozvoje pak pozvání přijali, kromě jmenovaného Tomáše Franců, Petra Pokorná a Vladimír Krajíc. K výpravě se přidal i architekt Mirek Vodák z Českých Budějovic, který kromě své praxe vytváří i velmi kvalitní blog o architektuře v Českých Budějovicích CBArchitektura a rád by podobnou výpravu dohodl i pro budějovické zastupitele.

Před vlastním popisem návštěvy připomenu Litomyšl.
Má cca 10.000 obyvatel, je tedy 3x menší než Písek. Leží na druhé hlavní komunikaci Čechy – Morava, která nyní vede v těsné blízkosti centra (cca 200m vzdušnou čarou). Tedy stav horší počtem aut i blízkostí centru než je v Písku. Je plánovaná výstavba nové R35, který má odlehčit D1 a vytvoří tak obchvaty Litomyšle i Vysokého Mýta. Město je velmi bohaté na památky vzhledem k významné historii na hlavní obchodní stezce z Čech na Moravu. Jednu dobu bylo i sídlem biskupství.

 

Co jsme se během vlastní návštěvy dozvěděli?
Nejprve jsme debatovali s Antonínem Dokoupilem, který velmi otevřeně hovořil o fungování rozvoje města.

Jak se stalo, že je Litomyšl tak zajímavá a proslulá kvalitní soudobou architekturou?
Hlavním motorem proměny Litomyšle byl a jsou první starosta Brýdl (byl starostou tři volební období), městská architektka Vydrová a právě vedoucí odd. rozvoje Antonín Dokoupil. Podstatné, je, že v původní vizi pokračují oba starostové zvolení po Brýdlovi.

Jak taková cesta za vizí kvality vypadá?
Zásadní byla iniciativnost, vzájemná důvěra a intenzivní zájem o kvalitu. Samozřejmostí je osobní zájem a cestování za příklady v rámci práce. Při přípravě smlouvy o obchodním domu na části autobusového nádraží s firmou Billa se například shlédl v Rakousku obchodní řetězec M-preis, kde každé, byť nevelké nákupní středisko navrhoval nikoliv jen rakouský, ale často světový architekt. Tím se argumentovalo proti Bille a jejímu chování v ČR (tedy všude postavit unifikovanou tupou škatuli, které nic prostředí nepřinese). Vedoucí rozvoje se intenzivně obeznámil s českou architektonickou scénou. Při naší návštěvě pak u každé stavby města zmiňoval s hrdostí její architekty (Kuba, Pleskot, Burian, Fránek, Rudiš,…). Ale zájem Litomyšle přesahuje i za hranice. Rádi by přitáhli například světovou extratřídu Petera Zumthora ze Švýcarska (nositel Pritzker prize - něco jako Nobelovka v architektuře - například stavba termální švýcarské lázně - také dokument na ČT - pozoruhodná odvaha investice malé vesnice).
Starosta Brýdl byl tři funkční období a rozvoj běžel díky aktivitě zúčastněných a zároveň poměrně direktivně. V současné době tento direktivní přístup narazil, kvůli občanským iniciativám i kvůli požadavkům poskytovatelů grantů. Přechází se na participaci, což osobně hodnotím jako pozitivní. Ani kvalita by neměla být vnucována direktivně.

V Litomyšli používají různé modely pro výběr projektantů.
Hlavním kritériem není cena (maximálně s váhou 30%), ale kvalita. Kvalita je posuzována na základě portfolia předchozích prací uchazeče a návrhu budoucí stavby nebo územního plánu. Většinou se u menších akcí jedná o kombinované soutěže, kdy je část architektů, kteří mají v oboru renomé, vyzvána a zároveň se může i přihlásit někdo nový. Největší soutěže (na klášterní zahrady a na nové objekty sociálního bydlení) proběhly jako soutěže o návrh dle zákona o veřejných zakázkách s podrobnějším návodem dle vzoru České komory architektů. Nyní se jako soutěže o návrh připravují soutěže na nábřeží říčky Loučné a seniorský dům. V porotě jsou vždy nezávislí odborníci, nebo je vyžádáno jejich hodnocení.
Důraz na kvalitu vyžaduje město Litomyšl i od soukromých investorů. Takto přinutili ke kvalitnímu řešení obchodní řetězec Billa nebo poskytli zdarma lukrativní pozemek pro církev Českobratrskou. Celkový tlak na kvalitní soudobou architekturu se odráží i v přístupu ostatních soukromých investorů ve městě.
Litomyšl připravuje projekty v předstihu s vědomím, že vše nevyjde. Nicméně díky tomu rychle reaguje na dotační možnosti a je v získávání dotací úspěšná, i od jiných vyhlašovatelů než EU (Nadace Proměny, Norské fondy,...). Úvaha je takováto: vydali jsme např. 5mil za projekt plaveckého bazénu, ale získali jsme dotaci 65mil, která vyrovná i projekt na kino za 2mil, který se zřejmě nevyužije. Vždy je důležité být ve vizích hodně odvážný. Díky tomu se v Litomyšli tolik podařilo.

Územní plán.
Litomyšl vybrala zpracovatele soutěží, kde požadovala kromě referencí i urbanistickou studii města. Vyzvala cca 5 známých urbanistů (Hrůša, Koucký,..), jeden se ještě přihlásil samostatně. Všechny ateliery si představitelé města osobně objeli a probrali s nimi jejich názor na práci. Na pořízení ÚP získali dotaci.

Garáže
Byly nám představeny dva projekty. První od významného architekta Zdeňka Fránka u zámku. Jednoduchá otevřená konstrukce skrytá sítí popnutou zelení. Druhý od architektů Gryma a Škrabala na pozemek u sídliště. Zde bylo parkoviště navrženo jako polyfunkční dům na části dnešního parčíku, který je vzhledem k blízkosti zeleného pásu u řeky nevyužívaný. Vzbudil ale nevoli obyvatel. V obou případech se čeká na možný zdroj financování.

Po debatě, kolování příkladů a zodpovězení dotazů jsme se vydali na cestu městem, abychom s komentářem shlédli co nejvíce.
Začali jsme u autobusového nádraží, které se výrazně zmenšilo. Část byla prodána Bille s tvrdými podmínkami. Billa byla až několikátým zájemcem v pořadí během více let a první byla ochotná přinést kvalitu namísto své unifikované ratejny. Vybrala si z architektů doporučených městem. Všichni byli celorepublikově uznáváni, většina z Brna. Město přitom mělo na území studii od Michala Brixe z Prahy, kterou ale po letech samo přehodnotilo. Billa financovala i novou budovu autobusového nádraží, pouze její část s provozovnami občerstvení byla financována ještě dalším soukromým subjektem. Obě budovy jsou svěží, s rovnou střechou, obložené cihlou a s velkorysým dřevěným loubím vepředu. Autobusové nádraží bylo výrazně zmenšeno (je nyní cca 1/4 píseckého) a velkou část zabrala parková úprava, která byla navržena záměrně zajímavě, ale levně, aby ji bylo možné v budoucnu nahradit objektem. I takový drobný dočasný parčík přitom navrhoval špičkový architekt Zdeněk Sendler z Brna, který mimo jiné nyní navrhuje rekonstrukci Kroměřížských zahrad zapsaných v UNESCO. Nyní na toto místo zpracovávají studenti Zdeňka Fránka (autor nového kostela v Litomyšli) z Technické university Liberec ideové návrhy. A Billa svůj dům ukazuje jako příkladné řešení na letácích a nevadí ji, že nesměla použít ani svoje vývěsní logo s otáčející se žlutou taškou.
Přes průtah městem, který je úrovňový, takže rozhodně lépe překonatelný než v Písku (při větší frekvenci aut) jsme došli k novému kostelu českobratrské církve. Má tvar cesty do nebe. Město na základě zájmu církve o výstavbu nového objektu vytipovalo vhodné pozemky, nicméně církev požádala o pozemek přímo u hlavní silnice. Vzhledem k její úrovňovosti tedy velmi lukrativní pro obchod. Přesto jej město církvi poskytlo zdarma s podmínkou, že na projektanta proběhne vyzvaná arch. soutěž. V ní vyhrál, nyní už mezinárodně známý brněnský architekt Zdeněk Fránek. Město má díky tomu nyní nejen kvalitní architekturu, obdivovanou od zahraničních turistů, ale i nový sál, který si půjčuje. I výzdoba kostela je přitom špičková. Skleněný kříž na objekt odlil Václav Cígler, jeden z mála mezinárodně slavných českých umělců a vnitřní plastika je pak od neméně slavného Václava Boštíka.
Naše cesta pak vedla do sportovního areálu, kde jsme jako první navštívili plavecký bazén. Je ze vstupní strany zapuštěn do terénu, z něhož vystupuje střecha ve více vlnách se zatravněnou střechou. Výběr projektanta proběhl opět ve vyzvané soutěži s návrhy. Vítězem byl brněnský atelier DRNH, který za tento, stejně jako brněnský bazén na Kraví hoře, získal Grand Prix architektů, hlavní architektonickou cenu v České republice. Rozsah stavby se během projektu upravoval dle možností města. Nakonec má 5 drah, páru, fitness a tobogán s venkovním bazénkem. Samozřejmostí jsou společné šatny pouze s převlékacími kabinami, vhodné i pro rodiny. Dlouho se řešil problém s kluzkostí vybraného kamene, která byla nakonec triviálně odstraněna vhodným čistícím prostředkem. Bazén vyžaduje každoroční dotaci města ve výši 5 miliónů korun. Nová plavecká hala je v areálu rekonstruovaného starého venkovního koupaliště.

Od bazénu jsme pokračovali do hloubi sportovního areálu, kde bylo postaveno: nová tribuna se šatnami, tenisová hala, hokejový stadion,.... Vše od špičkových architektů (Burian a Křivinka,...).
Přešli jsme dále do městského hřbitova s hrobem M. D. Rettigové a opravenou hřbitovní kaplí. Bohužel pouze zvenčí, neboť vnitřek se podle projekt Ladislava Kuby (získal mimo jiné Grand Prix architektů za nový univerzitní kampus v Pardubicích) zatím kvůli financím nerealizoval. Nicméně pomohl i při vnějších úpravách když město nebylo s místním projektantem vybraným církví spokojeno.
Z okraje města jsme se vrátili zpět k centru a prohlédli si ukázku prvního projektu v Litomyšli: citlivé úpravy historických dlažeb a předpolí kostela. Provedení citlivější a kvalitnější než v Písku.
Nestihli jsme se podívat do slavného Portmonea, domu, který pro místního tiskaře vyzdobil Josef Váchal a které bylo zrekonstruováno.
Ale prošli jsme okolo městského kostela do klášterních zahrad, do úprav v podstatě rumiště těsně u centra města. Na jejich úpravy uspořádala Litomyšl soutěž o návrh za použití vzoru České komory architektů (v Písku podle tohoto vzoru za posledních 20 let proběhly soutěže na Čechovu ulici, pečovatelský dům v Čechově ulici, městský parter Bakaláře – zde ale realizace není podle návrhů ze soutěže, dostavbu rohu na Husově náměstí, nové sportovní haly pod lesárnou – nyní má územní rozhodnutí a na zpracovatele územního plánu města – na tu se rada města rozhodla nenavázat). V Litomyšli v této soutěži zvítězil Zdeněk Sendler. Výsledkem je velkorysý park s pozadím dvou kostelů. Velmi příjemné prostředí jehož součástí je i vyhlídkový altán, vodní plocha a výtvarná díla od Olbrama a Jasana Zoubka.
Z parku jsme přešli k areálu zámku, dominantě Litomyšle. Zde nyní probíhají rozsáhlé úpravy z grantu. Hotovy jsou již úpravy zámeckého pivovaru od architekta Josefa Pleskota, kde sídlí evropské školicí středisko YMCA a slouží jako hostel i hotel pro potřeby města. Úpravy jsou velmi kultivované s použitím dřeva, skla, dlažby a černé oceli. Zajímavé je, že v zámeckém areálu jsou vystavené sochy od dalšího špičkového umělce (v Litomyšli snad jiné než prvoligové výtvarníky nechtějí) Aleše Veselého.
Od zámku jsme sešli k centru a dále na nábřeží říčky Loučné a do přilehlého panelového sídliště. Na cestě jsme shlédli úpravu nádvoří střední školy s kašnou a sezením od architekta Buriana z Brna. Část nábřeží od Josefa Pleskota je již hotova a již stačila zestárnout. Vše bylo řešeno jako součást revitalizace sídliště a protipovodňové opatření po povodních v roce 1997. Je zřejmé, že pokud se takto mechanické úlohy ujme kvalitní architekt, dodá prostředí daleko více než jen utilitární úpravu a přitom náklady drží při zemi. Použité materiály jsou jednoduché. V sídlišti byl vybudován polozapuštěný parkovací objekt s hřištěm a parčíkem na střeše. Polozapuštění je díky problému se spodní vodou, ale přináší to výhodu beznákladového větrání garáží. A stále je snadné na objekt vystoupat a využívat jeho střechu.
Za sídlištěm jsme se zastavili u drobné architektury - pomníku světově proslulého astronoma Zdeňka Kopala, objevitele řady dvojhvězd. Moderní pomník od Federica Diaze (mladý český sochař s mezinárodním renomé s argentinským otcem) řeší moderně vzpomínku na místního rodáka. Z uhlíkových vláken je vytvořena parafráze dvojhvězdy a půdorys původního domu vyznačuje světelná stopa v dlažbě.

Zde jsme se s Antonínem Dokoupilem a Litomyšlí rozloučili. Na některé kvalitní soudobé stavby jako je například tělocvična gymnázia (u něhož jsme parkovali), základní školu, internát pedagogické školy, tenisový areál s halou a bowlingem a malometrážní byty už bohužel nezbyl čas. Tolik věcí se v tak malém městě podařilo a především: podařilo se kvalitně! A umí se i na svých stránkách svými úspěchy pochlubit. Ostatně stránky jsou poměrně přehledné a plné informací pro místní i turisty.

A jak naše cesta ovlivní budoucnost Písku?
To už záleží na nás všech. Politici a úředníci načerpali nové poznatky a občané by je od nich měli vyžadovat v praxi. Škoda, že se politiků zúčastnilo málo. V případě opravdového zájmu ale je možné udělat novou návštěvu. A hlavně je potřeba se o kvalitní architekturu ve městě zajímat a sbírat pro každou plánovanou akci dobré příklady. Tak jako v Litomyšli. Bez zkušenosti zvenčí je cesta za kvalitou téměř nemožná a bez zájmu o prostředí města to pak prostě nejde. V Litomyšli si jsou významu kvalitní architektury vědomi. Nejen, že se svými úspěchy chlubí na svém webu, a táhne to k nim dosti návštěvníků. Hlavní je, že se v takovém městě prostě dobře žije.

Ing. arch. Petr Lešek
www.projektil.cz