Pikantní okurky tohoto léta
Když se před pár týdny celý český národ začal zajímat o premiérovu „pobočnici“ a její vliv na domácí politickou scénu, vážně jsem uvažoval na to zareagovat nějakou „inteligentní“ glosou.
Zaskočila mě ale prezidentova interpretace ústavních zvyklostí a jeho svébytný výklad Ústavy. Takže jsem změnil téma, ale zase bez nějakého viditelného efektu, protože přišla úsměvná hysterie dosavadní vládní koalice s jakýmsi právem sestavit další neúspěšnou a zkorumpovanou vládu, kde se vymění jenom hlavička na dinosauřím těle. Také dobré téma, ale možná by bylo pikantnější napsat něco o blafování sněmovní opozice s rozpuštěním dolní komory parlamentu a vyvolání předčasných voleb. Pánové brzděte, co kdyby to nechtěně vyšlo jako s přímou volbou prezidenta? Zas nebudete vědět jak z toho ven (již teď přece začínáte couvat od tak hlasitě deklarovaného odmítnutí úřednické vlády). Takže již v ruce tužka a přede mnou na stole čistý arch papíru, stačí zvolit téma. Ale do toho mimořádná vánoční nadílka splácení dluhů nového ministra financí. Další lákavá výzva. Které z těchto pikantních, ale bohužel i ostudných témat vybrat? Do toho vpadl jak uragán „únos“ zpěvačky ve výslužbě a mně došlo, že všechny tyto kauzy mají obdobný intelektuální náboj a zaobírat se jimi by bylo jenom umocňování jejich trapnosti a stupidity. Tak budu raději psát o něčem jiném – třeba o našich nepřizpůsobivých spoluobčanech, které všichni milujeme a chceme jim pomáhat (nebo dokonce „pomáhat a chránit“?). Tím spíš, že po Varnsdorfu, Šluknovu, Novém Boru, Duchcově a dalších místech v ČR se začíná o tomto tématu diskutovat i tady u nás na jihu. To možná bude mít větší smysl.
Miroslav Krejča
červenec 2013
Diskuze k článku 
Původně jsem si myslel, že televizní zpravodajci pojímají zpravodajství o Ivetiných pohnutých osudech jako parodii pro pobavení diváků. Zdá se ovšem, že to myslí zcela vážně. Totéž lze říci o vyhlášeních mnohých našich politických představitelů shora, zdola, zprava, zleva. Kdo jim ale o to, byť zdařilé, šaškování stojí?
Problém je v tom, že televizi lze případně vypnout, na rozdíl od těch, kteří nezanedbatelným způsobem rozhodují o našem živobytí. Kdysi jsem se byl shodou okolností podívat ve sněmovně na nějaké hlasování. Vypadalo to tam tak, že jsem jen čekal, kdy zákonodárci vytáhnou lahváče a začnou mastit ferbla.
Teď právě na čtyřiadvacítce říká pan Koukolík, že v mocenských strukturách je zaznamenán zvýšený výskyt deprivantů. Viz Wikipedie, jsou lidé z psychologických, biologických či sociokulturních důvodů ve vztahu k normalitě v různém rozsahu „nepovedení“ nebo „zmrzačení“, nikoli nemocní. Přesto, není to nakažlivé?
NENÍ HODEN MOCI TEN, KDO MOCI ZNEUŽÍVÁ…TÝKÁ SE BÝVALÉ VLÁDY A VŠECH CO U MOCI BYLI… A BUDOU…