Písecký svět

V roce 1967 odchází z Prahy do Písku, kde získává místo výtvarníka Oblastního muzea (brzy k tomu přibude výtvarné vedení místního periodika). Zde do roku 1970, kdy jej nastupující „normalizace“ donutí odejít, uspořádal seriál dodnes vzpomínaných výstav, na něž se jezdilo „z Prahy“ a které tím zjednaly Písku zřetelné a respektabilní místo v typografii české výtvarné kultury 60. let. Tyto výstavy, výrazně překračující obyčeje a měřítka regionální instituce, byly v plném rozsahu práce a péče, již vyžadovaly, dílem „muzejního“ výtvarníka. Jejich dramaturgie svědčí o jeho kromobyčejné iniciativě a rozhledu stejně jako o vytříbeném citu pro hodnoty umění současného i historického. Jejich organizace i vlastní realizace pak o vynaložení obětavého úsilí neméně jako o schopnosti citlivého a uměřeného expozičního aranžmá. Není zde bohužel místo pro úplný výčet – ten by teprve ozřejmil, jak pozoruhodnou a záslužnou kulturní práci zde Miroslav Pechánek vykonal. Představu o tématickém rozpětí mohou snad přiblížit zástupně výstavní tituly jako „Jihočeská lidová plastika“, „Holandské a vlámské umění 17. století“ a z druhé, k soudobé tvorbě obrácené strany „Věcné dialogy“, „Jeden okruh volby“, „Skupina Proměna“, „Celostátní soutěž kresleného humoru – Písek 68“. V individuálních výstavách se tu vystřídali jak J. Z. Quast, J. Konůpek, C. Bouda, A. Kybal, A. Teige, B. Reynek, V. Boudník, J. John, E. Bednářová, A. Brunovský, J. Suchý & Jiří Šlitr, J. Hlinomaz, E. Švankmajerová, J. Krejčí, O. Kulhánek, ad.

(Dr. Antonín Hartmann, 2004).

Po návratu do Prahy v roce 1974 se Miroslav Pechánek věnuje grafickému vypravení mnohosvazkové edice malých encyklopedií „Soudobé české umění“ a nebo v pozdější době edice „Premiéra“ v nakladatelství Akropolis, jakož i „Velké knihy“ v nakladatelství Regia. Rovněž tak začíná dlouhodobá spolupráce s Divadlem na Vihohradech (divadelní plakáty, programy a logo) a posléze i spolupráce s Pražským komorním baletem v letech 1990 – 2002. Průběžně vycházejí desítky knih s jeho nezaměnitelným grafickým rukopisem. Miroslav Pechánek se stává respektovaným tvůrcem grafického designu, bravurně uplatňuje svoji nevyčerpatelnou tvůrčí invenci a radost v experimentování s mediem písma. Cesta Miroslava Pechánka souběžně od praktických úkolů užité grafiky k volnému obrazu, trvala téměř padesát let. Nahromaděná zkušenost s písmem a tvarem spolu s aktualizovaným námětem, vyústilo ve stylově i myšlenkově vyhraněnou sérii obrazů. Miroslav Pechánek jako autor dnešních obrazů se našel již tehdy. Nicméně čekal až na souhrnou syntézu své zkušenosti. Na svém velkoformátovém cyklu soustředěně pracoval v letech 2004 – 2013 v zátiší svého „ateliéru“ v Rabštejně nad Střelou. Je to série v nejlepším slova smyslu postmoderní. Hravá režie obrazů tváří v tvář postmodernímu relativismu a skepsi hledá a nalézá alegorii humoru jako koření života. Pechánkovy písmové obrazové metafory straní nevyčerpatelným radostem svobodně fabulujícího ducha. Jsou poselstvím důvěry v neklidném a nebezpečném světě. Svědčí o době svého vzniku. Jak o tom mluvil filozof Eugen Fink, když koncipoval svou knihu Hra jako symbol světa.

(PhDr. Jan Kříž, 2012).

Miroslav Pechánek získal ve své profesní činnosti velkou řadu ocenění, je držitelem několika cen „ Kniha roku“, účastnil se řady výstav a je zastoupen ve sbírkách v České republice, Finsku, Japonsku, Kanadě, Německu, Polsku a USA. V roce 1995 – 1997 vyučoval externě předmět Písmo na Střední soukromé výtvarné škole v Písku, v letech 2004 vystavoval grafickou tvorbu v Prácheňském muzeu v Písku a v roce 2012 představil v galerii muzea cyklus velkoformátových obrazů. Tato výstava pokračovala následně v Nové síni v Praze. Letošním roce měl Miroslav Pechánek dovršit 8. července "sedmdesátku". K tomuto výročí vystavoval v měsíci květnu a červnu v Topičově Salonu v Praze. 4. července bude v Galerii umění Karlovy Vary zahájena jeho výstava u příležitosti 50. ročníku karlovarského filmového festivalu s názvem „Retrospektiva-písmo, obraz, film“. Bohužel již bude přítomen pouze svoji uměleckou tvorbou. S úctou a vděčností vzpomínám, Mirku, že jsi mi ukázal, jakým směrem se mám ubírat v kurátorské činnosti. S velkým respektem jsem převzala po Tobě symbolicky žezlo a proto jsem Tě také pozvala, aby jsi zahájil znovuotevření galerie Prácheňského muzea po jeho generální rekonstrukci. Tvoje stopa profesní a lidská zůstává v Prácheňském muzeu v Písku, který jsi měl tak rád, už napořád.

Irena Mašíková Konštantová