Písecký svět

To, že na tom nejsme moc dobře jsem věděl, ale že polistopadový systém s tržní ekonomikou je v čase míru a konjuktury na tom po 30 letech je o 1% hůř než státem řízené socialistické hospodářství v době studené války, mne překvapilo. Dnes po nezvládnuté pandemii a vyšší inflaci jsme na tom ještě hůř. A tak jsem si začal porovnávat parametry fungování státu před 89, s tím co máme dnes a zjistil jsem, že v mnoha ohledech jsme na tom opravdu velmi špatně. Rozhodně nechci chválit minulý režim, já ani rodiče jsme nebyli nikdy příznivci komunistů. Pradědeček, jako politický vězeň, umřel  v 50. letech ve vězení, a to samozřejmě naši rodinu poznamenalo. Kvůli tomu, ale přece nebudu slepý k hrubým nedostatkům současného systému, který zcela evidentně nefunguje dobře a nebudu žít 50 let z toho: „hlavně, že tu nejsou komunisti“ a bude mi všechno ostatní úplně jedno.

Prý se máme nejlíp ze všech dob, ale podle faktů, které uvedu, to pro celek a pro velkou část občanů neplatí. Tvrzení, jak se máme dobře, vychází pouze z pocitů. Srovnáváme jablka s hruškami, protože technologie mění  způsob  života a  nelze jednoduše porovnat život tehdy a dnes jen podle počtu telefonů a aut v rodině. Je to stejné jako kdybych tvrdil, že za 1. republiky jsme se měli hůř než za socialismu, protože místo suchého záchodu, byl už záchod splachovací. Mnozí říkají, podívejte se, jak máme proti socialismus barevnější ulice. Ve většině případů jsou to jen nabarvené fasády a nové střechy. Na víc lidé nemají peníze. Po 30 letech je spousta bytů a domů uvnitř v původním stavu. Mnoho lidí má stále v paneláku umakartová jádra a ve zděných domech koupelny ze 60. let.

Výstavba – v letech 1959-1989 se v Písku postavila řada velkých projektů: 2 kulturáky, zimní stadion, autobusové nádraží, bazén s  venkovní 50-tkou, 5 velkých sídlišť, spousta bytových domů, 4 školy, 4 školky,  2 teplárny, 3 mosty, velké kino, úpravna vody, ČOV. Po roce 89 se nepostavilo v Písku nového vlastně nic. Doběhla dostavba Dukly, postavil se Titanik a pár bytových domů pro ty nejbohatší, pár kruhových objezdů, houpající se lávka u Václava a vodárna na kopci. Za velké peníze se jen opravovalo – kulturák, Sladovna, knihovna.  Dvě školy se v centru zrušili, zanikl kulturní dům Družba. Plavečák neudržovaný, venkovní bazén několik let zavřený. Nový bazén se staví 15 let a nebude mít venkovní 50-tku.

Za socialismu jsme byli schopni postavit v 70. letech i 100 000 bytů ročně, v 80. letech se stavělo 61 000 bytů/rok. V roce 1995 – 13 000 bytů, v největší konjunktuře v roce 2018 –  28 500 bytů, v 2020 to bylo asi 31 000 bytů. Co je důležité, že před 89 těch 100 000 bytů postavil stát, obce a státní podniky za svoje peníze a dali je lidem za symbolický nájem. Po 89 si lidi museli byty sami zaplatit, na desítky let se zadlužili. Kdyby nám komunisti nepostavili paneláky, kterým prezident Havel říkal králíkárny, neměla by většina obyčejných lidí dnes kde bydlet. Dokážete si představit, že by stát dnes postavil 100 000 bytů/rok za 200 mld Kč ? Kde by na to vzal? V 2019 mělo v rozpočtu ministerstvo pro místní rozvoj 12 mld, ministerstvo dopravy 73 mld., ministerstvo průmyslu 40 mld. Dohromady tato ministerstva měla rozpočty pouze na 125 mld, a z toho šlo na investice minimum.

Dopravní stavby – za 32 let se nepostavil ani jeden obchvat Písku, kamiony jezdí přes vilové čtvrti. Severní obchvat  a obchvat Hradiště plánují dnešní politici ve výhledu roku 2070. Pražský okruh se staví už 40 let a postavilo se jen 40%. Z Písku na Tábor, Brno, Plzeň, Prachatice se nepostavil ani jeden obchvat malé obce a nerozšířili se úzké silnice.  Na ČB je jen obchvat Semic a Vodňan. Z Prahy na Písek se v letech 1959-1989 postavilo 46 km dálnice, v letech 1989-2021 jen 26 km. Na zbylých 30 km stát nemá peníze a staví je soukromník. Z Písku do ČB nebo na Tábor do Brna se dálnice ani neplánuje, udělá se max. uspořádání 2+1, termín nestanoven. Zkrátka jezdíme po silnicích ze 70. let, přestože provoz je asi 3-4x větší a proto jsme na tom v tomto ohledu hůř než před 89. Obchvaty co naplánovali komunisti  před 50-ti lety se v nejbližších 30 letech stavět nebudou. Polistopadový systém je není schopen ani za 60 let. Dálniční síť v ČR je řídká, ve špatném stavu. Politici slavnostně uvedli D1 do původního stavu z 1975, místo, aby ji rozšířili na 3 pruhy. Dobudovat dálniční síť v ČR plánují v roce 2050. Můžeme děkovat projektantům z komunismu, že navrhli tak velkolepě silnice, které slouží i po 50 letech, protože my si po 89 nebyli schopni postavit nic. Důsledek přetížených silnic je to, že přestože máme asi 10x bezpečnější auta, mrtvých na silnicích neubývá. Každý z nás je denně na silnicích ohrožován na životě.

Ekonomická situace obyvatel a zadlužení

Státní dluh v roce 1989 byl nízký. Po listopadu 89 narůstal,  v roce 1993 byl 158 mld., v roce 2018 byl už 1622 mld. Kč, dnes je 2 323 mld. V roce 1989 byli lidé zadluženi minimálně, bylo běžné, že jste postavili dům bez hypotéky. Plat byl 3500 Kč a velký dvougenerační dům stál 150 000 Kč. Dnes bereme 35 000 Kč, ale dům s jedním bytem si postavíte za 5 – 8 mil Kč. Fyzické osoby dluží na hypotékách cca 2800 mld. Kč. V 2019 jen polovina domácností vyšla dobře se svým příjmem, každý pátý Čech měl problém se svým příjmem vyjít, 2/3 lidí nedosáhli na průměrnou mzdu. Příjmovou chudobou byl ohrožen každý desátý člověk, chudoba ohrožovala až 0,5 mil dětí, v bytové bylo 54 000 rodin. V ČR je 25-30 tis. bezdomovců, každý rok jich cca 60 umrzne. Data uvádím z 2019, dnes po zdražení energií a všeho ostatního, to je mnohem horší. Každý desátý Čech je v exekuci, s rodinnými příslušníky je exekucemi postiženo až 2,5 mil lidí. Nový systém umožňuje lichvářství, podvody a zlodějiny především na těch nejchudších.  Před 89 byla běžná 14 denní celozávodní dovolená, kterou si přes ROH mohl dovolit každý s plnou penzí. Dnes si skoro třetina lidí nemůže dovolit ani dovolenou tuzemskou, jen třetina si může dovolit dovolenou zahraniční, ale většinou jen týden s vlastní dopravou a s vlastní stravou.

Komunisti v roce 1950 udělali poměrně drsnou měnu, aby nikdo nebyl bohatý. Ale po listopadu 89 mám pocit, že je plíživá měna každý rok. V letech 1959-1989 se peníze znehodnotili asi 3x, mezi lety 1989-2019 více než desetkrát. Nepochopitelné pro mne je to, že ČNB, která by měla měnu chránit, ji sama tisknutím peněz znehodnocovala vůči Euru a uměle vyvolávala inflaci, což se nám dnes vrací jako bumerang. Také se ČNB zcela nepochopitelně zbavila za pár dolarů zlatého pokladu. V roce 89 bylo v Československé bance asi 105 tun zlata, 70 tun připadlo ČR a dnes z něj už není skoro nic, protože ho ČNB v roce 1998 prodala za pouhých 325 USD za unci a nakoupila obligace, které se znehodnotili během krize  v roce 2008, zatímco cena zlata vyskočila na 1000 USD.

Z výše uvedených čísel je zřejmě, že stát a většina občanů jsou na tom ekonomicky hůře než v roce 89, stát i lidé jsou výrazně zadlužení. Z výkonu ekonomiky dříve měli užitek téměř všichni, stát, obce, podniky stavěli pro lidi tisíce bytů. Dnes mají užitek z výkonu naší ekonomiky pouze majitelé zahraničních nadnárodních korporací a několik českých miliardářů. Číslo HDP na hlavu, kterým nás chlácholí ekonomové,  v tomto ohledu tedy vůbec nic nevypovídá, protože důležité je, jak se zisky z ekonomiky distribuují ve společnosti, a zcela prokazatelně se dnes rozdělují špatně, neefektivně a nespravedlivě.

Je třeba si přiznat pravdu – naši dědové dokázali v totalitním režimu víc, než my  v tzv. „svobodné“ společnosti po roce 89. Zdá se, že polistopadový systém je zcela nefunkční a jeho politici neschopní. Že se dá, za 30 let dokázat mnohem víc, ukazuje příběh Německa z let 1945-1975. Ze zcela zničené země se stalo Německo bohatou a prosperující zemí. To se o nás říci nedá. Bohužel díky neoliberalismu a globálnímu kapitalismu už ani Němci nemají na to stavět silnice. Dnešní státy, které nemají majetek, nevybírají  cla a nedaní bohaté, jsou chudé, slabé a umí se jen zadlužovat. Státy dnes nedokáží bránit lidi před velkými firmami a těmi nejbohatšími. To ukazuje současná energetická krize, kdy máme v ČR elektřiny i plynu dostatek, ale díky burze a jednotnému evropskému trhu, špatné energetické politice EU  a spekulantům, mají naši důchodci větší zálohy na energie než činí jejich důchod. K takovému žalostnému výsledku jsme se za 32 let dopracovali. Škoda, že nezůstal zachován převážně lokální rýnský kapitalismus, který byl v Německu v 60. letech.  

Lepší by bylo srovnávat se  s vyspělými moderními ekonomikami, ale bohužel my prohráváme ve výkonových parametrech i  při srovnání s ekonomikou socialistickou, která tu byla před 40 lety. V žádném případě nechválím minulý režim, jen se pozastavuji nad impotencí současného systému. 32 let od listopadu jsou podle mne zcela promarněné roky i příležitosti.

Fotky k článku jsou ze současného Písku. Ty domy vypadají stejně jako před 30 lety, tedy jsou o 30 let starší a zanedbanější. Takže ani ty fasády nemáme všude  lepší ani po tolika letech. To, že jsou fotky dnešní se pozná podle aut, ale ani s těmi auty se nemůžeme moc chlubit, protože průměrné stáří auta bylo v 2019  v ČR 15 let.

Fotogalerie k článku

Dokumenty k článku

• Článek z HN 2019 (JPG, 200.3 kB)