Písecký svět

Já, jako kandidát do zastupitelstva města Písku, jsem na podzim roku 2014 veřejně přislíbil, že pokud budu zvolen zastupitelem, budu hlasovat pro odejmutí občanství tomuto člověku. Netřeba asi vysvětlovat proč. Moc nerozumím stanovisku letopisecké komise města Písku, která zaujala následující stanovisko pro jednání zastupitelstva města:

Letopisecká    komise   na   svém    zasedání    dne    02.06.2015   projednala    návrh    paní

MVDr. Věnceslavy Skřivánkové, aby bylo odejmuto čestné občanství československému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, a to pro jeho neblahou účast na poválečné politice Československého státu včetně schvalování justičních vražd apod. Předseda letopisecké komise seznámil členy se seznamem čestných občanů města a s praxí udělování čestných občanství. Zápis z komise je uveden v příloze materiálu (bod 4.). Letopisecká komise přijala toto usnesení:

Přítomní členové komise nedoporučují odejmout občanství Klementu Gottwaldovi a ani žádnému dalšímu v tomto seznamu, považují to za doklad doby, ve které jednotlivá jmenování byla učiněna.

Ze zápisu letopisecké komise:

Ad 4) Návrh na odejmutí čestného občanství

Na starostku města Mgr. Evu Vanžurovou se obrátila bývalá starostka města MVDr. Věnceslava Skřivánková s návrhem, aby byl ze seznamu čestných občanů města vyškrtnut československý prezident Klement Gottwald, a to pro jeho neblahou účast na poválečné politice Československého státu včetně schvalování justičních vražd apod.

Předseda komise seznámil přítomné se seznamem čestných občanů města a s praxí udělování čestných občanství. Na toto téma proběhla obsáhlá diskuse.

Usnesení:

Přítomní členové komise nedoporučují odejmout občanství Klementu Gottwaldovi a ani žádnému dalšímu v tomto seznamu, považují to za doklad doby, ve které jednotlivá jmenování byla učiněna.

Hlasování:     Pro                  6                                            

                        Proti                 3                     

                        Nehlasováno    0

Čemu opravdu nerozumím je názor, že se jedná „o doklad doby“ a tudíž status quo. Ale vždyť nikdo nechce přepisovat dějiny, to ani nelze. Já za sebe, paní doktorku Skřivánkovou, za Dagmar Šimkovou, celou její rodinu, a věřím, že i za celou řadu dalších mrtvých i živých budu hlasovat pro odejmutí čestného občanství Klementu Gottwaldovi. Tento akt není retroaktivní a pokud bude zastupitelstvem většinově schválen, nebude v žádném případě přepisovat dějiny, stejně tak jako nikdo nevymazal z dějin éru města Gottwaldov, či písecké sídliště Gottwaldův prospekt. Dnes se prostě jmenují jinak a neadorují již svým názvem kreaturu Klementa Gottwalda. Nic víc.

 

A cože to má společného slečna Dagmar Šimková s Klementem Gottwaldem a socialistickým režimem? Řekl bych, že na jednoho celkem dost.

Černovláska Dáša Šimková se narodila v Písku jednoho květnového dne roku 1929. Jejím otcem byl bankéř Jaroslav Šimek, který se do Písku přiženil a pro svou rodinu postavil v roce 1926 na mimořádně krásném místě na okraji města, nad řekou Otavou, u lesa obklopeného loukami vilu, kterou pojmenoval po své ženě Villa Marta. Poklidným během života rodiny Šimků zamávala druhá světová válka a ještě víc pak poválečná změna poměrů. Slečna Dáša mohla jako dítě buržoazního původu na studia zapomenout a tak s novým režimem, který jí tolik ukřivdil, „bojovala“ alespoň tak, že napsala, namnožila a roznesla po Písku alespoň posměšné letáky a namalovala několik plakátů zesměšňujících Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, které vylepila na písecké nástěnky. Za to byla odsouzena k 15 letům vězení. Trest jí byl později pro pokus o útěk zvýšen o 3 roky. Byla uvězněna celých 18 let.

 

Citace z knihy „Byly jsme tam taky“:

Úryvek z části o zatčení Dagmar Šimkové:

„Státní bezpečnost smysl pro humor neprojevila. Konstatovala, že letáky „vyzývaly k hromadné akci proti lidově demokratické vládě“. Bylo jí třiadvacet, když si pro ni přišli. „Jen se dobře rozhlédni kurvo reakcionářská! V životě se sem už nevrátíš,“ pronesl mladý estébák, když ji odváděli z domova, a ona se otočila a zamávala mamince. Obviněna byla nejen z toho, že rozšiřovala letáky a malovala posměšné plakáty, nýbrž také – a to bylo mnohem horší – z toho, že na půdě jejich bývalého hřebčince (dnes horolezecká chata – pozn. autora) s vědomím maminky poskytla úkryt dvěma kamarádům „vyakčněným“ ze studií a poslaným na vojnu, z níž zběhli; chtěli se dostat na Západ. Odsouzena byla k patnácti letům vězení. Maminka ji brzy následovala, dostala jedenáct let. Veškerý majetek jim byl zabaven.“

Úryvek z části o životě ve vězení:

„Na Velkém dvoře je korekce strašlivá. Zavřeli tam jednou jednu mladou ženičku a bylo jim málo, že tam bude o zimě a o hladu. Dali jí svěrací kazajku a svázali do kozelce, až byla prohnutá jako luk, hlavou k patám. Zapomněli na ni a ráno při nástupu se nemohli dopočítat. Někdo si vzpomněl na tu v kozelci. Otevřeli dveře korekce. Ležela tam na břiše, stále ještě jako luk, slzy přimrzlé na tvářích jako démanty. Dalo jim mnoho práce tělo urovnat a natáhnout, aby nemuseli vysvětlovat na krajské správě, jak to, že žena, kterou ranila mrtvice, má tak podivný tvar.“

Tento čtvrtek jsem se osobně setkal v Praze s vydavatelkou knihy, paní Monikou Le Fay, která mi předala poslední vydání knihy „Byly jsme tam taky“ pro písecké zájemce. Koho příběh Dagmar Šimkové zaujal a zajímá, může si knihu zakoupit v recepci muzea Elektrárny královského města Písku za cenu 200 Kč. Do konce října je otevřeno od 9 do 16 hodin každý den, v sobotu vždy do 18 hodin. V listopadu pouze o víkendech a svátcích. Případně lze domluvit převzetí knihy kdekoli v Písku na telefonu 737 605 605.

Marek Anděl, v Písku 19.9.2015.

 

P.S. Tato kniha by měla být povinnou četbou na základních školách, abychom si tuto naši minulost nemuseli jednou pro ztrátu paměti národa zopakovat.