Písecký svět

Jeden z prvních článků, který jsem před 10 lety, přesně 24. 11. 2009, publikoval na tomto webu, se jmenoval Jednou budem dál – písecká reflexe. Ta byla učiněna na pozadí stejnojmenného projevu tehdy ještě žijícího exprezidenta Václava Havla, proneseného 14. 11. 2009 u  příležitosti oslav 20. výročí sametové revoluce, v  němž bilancoval dosavadní vývoj a  zároveň nastínil svou představu, jak by to mělo vypadat v roce 2029. Je až zarážející, o jak aktuální slova stále jde – a to i z naší současné písecké perspektivy. Pokusím se tedy po 10 letech znovu nastínit, co se v  Písku již povedlo změnit k lepšímu, ale také co je ještě stále před námi.

Začnu podobně jako tehdy: Je již 30 let po sametové revoluci a mnohé věci se nepochybně změnily k  lepšímu. Můžeme svobodně cestovat, podnikat, sdružovat se, dělat společně ušlechtilé věci v neziskovkách, které rozhodně nepovažuji za „pijavice“, vyznávat různá náboženství či jiné životní filozofie, stále ještě máme svobodu slova, ač je zejména v mediálním prostoru čím dál více nenápadně ohrožována, máme svobodné volby a mnoho dalších zásadních pozitivních hodnot v naší stále ještě „mladé“ demokracii. Má to bezpochyby své mouchy a  limity, s  nimiž jsme konfrontováni v  souvislosti se vzrůstající vlnou populismu. Kdo se mnou v tomto nesouhlasí, tak možná snad ať nečte dále, protože není smyslem tohoto článku polemizovat o těchto pro mě jasně pozitivních přínosech, které přinesly listopadové změny.

Václav Havel v projevu „Jednou budem dál“ řekl: „Základem demokracie je občanská společnost. Jsou to nejrůznější typy sebestrukturace společnosti zdola. Tedy tvorba a práce institucí do jisté míry samostatných, nezávislých plně na státu, jde o život spolkový, život akademický, neziskové organizace, církve, odbory, ale v určitém smyslu i o samosprávu komunální i krajskou. Člověk je tvor společenský a občanská společnost mu umožňuje svobodně se sdružovat s jinými, a tudíž tvořivěji či autentičtěji žít. Zároveň významně přispívá ke stabilitě státu. Je to totiž mimo jiné nejlepší obrana proti každému pokusu uzurpovat moc. (…) Kde chřadne občanská společnost, tam chřadnou i politické strany, řekl mi před dvaceti lety jeden zkušený západní politik. Je to pochopitelné. Vždyť i strany jsou součástí občanské společnosti, byť velmi specifickými. Je to něco, co by mělo z celé občanské společnosti nasávat živiny, zpracovávat je a  posléze nabízet v podobě svých programů, politice, voličům, státu. Neobklopeny tímto životodárným prostředím musí nutně chřadnout. Strany podle mého mínění dříve či později pochopí, že nejsou nějakými metastrukturami státu či jeho lehce nelegálními alternativami a že tu nejsou proto, aby kdesi v příšeří rozhodovaly o tom, co má viditelný stát udělat a za co má pak nést plnou veřejnou odpovědnost. Věřím, že náš politický systém bude ještě zrát a zbavovat se postupně svých tradičních neřestí, dík čemuž budou strany za dvacet let daleko víc tím, čím by podle mě měly být. Prostředím tvořivé politické rozpravy, v němž se rodí a zrají politické osobnosti, které pak strany nabízejí politice, respektive voličům. Strany tedy budou spíš veřejným pomocníkem státu než jeho skrytým manipulátorem.“

A jak to bylo v Písku?

V Písku se povedlo obnovit a nově založit množství spolků, občanských sdružení, o.p.s, nadací a církevních společenství působících v oblasti sociální, kulturní, sportovní, výchovně-společenské, zájmové apod. Jejich cílem je poskytování konkrétních služeb – nabídek, které našemu životu dávají potřebnou pestrost a rozmanitost.

Fungující občanská společnost má ale i organizace usilující o dosažení společenských či politických změn. Na Písecku se tento druh organizací za 20 polistopadových let fakticky nerozvinul. A  právě proto jsme se v roce 2009 rozhodli založit Písecký svět jako svobodný prostor pro vyjadřování všech slušných názorů. Nechtěli jsme, aby tehdy zažitá praxe netransparentního rozhodování města skrytě před zraky veřejnosti se dále pokoutně provozovala na radnici a v zastupitelstvu při správě věcích veřejných. Proto jsme před obecními volbami v roce 2010 vstoupili do dialogu s kandidujícími stranami a získali jsme od nich předvolební příslib ve formě přijetí Protikorupčního desatera a Semilské výzvy. A vymáháním těchto závazků plnit zásady transparentnosti po volbách jsme přispěli k otevírání naší radnice.

Díky společenské poptávce a  povolebním politický změnám se bezpochyby povedla radnici otevřít, dnes je běžné, že si každý může přečíst před jednáním rady či zastupitelstva projednávané materiály, sic občas mírně očesané o podstatné informace pod rouškou mantry GDPR, přesto je to velký pokrok. Následně se dočtete, kdo a co při projednání říkal, jak kdo v té či oné věci hlasoval, a  dokonce jste si donedávna mohli vše z  klidu domova poslechnout z  audiozáznamu. Horkou novinkou jsou přímé přenosy a následný videozáznam z jednání zastupitelstva.

To vše bylo ještě před pouhými deseti lety v Písku nepředstavitelné sci-fi. Bylo běžnou praxí, že jste se vůbec nedostali k  materiálům, o  čem se vlastně hlasovalo, a  z  přijatých usnesení vůbec nebylo možné pochopit, oč vlastně běží. To pak většinou každého rychle odradilo od pokusů se o věci veřejné vůbec zajímat.

Ve své činnosti jsme byli hodně osamoceni. Zároveň se dosud setkáváme s  nepochopením smyslu této otevřené platformy. Nezávislá, nepolitická sdružení či neformální skupiny tohoto druhu zde ale konečně začínají vznikat, v poslední době například spolek Voda a zeleň v Písku, první vlaštovky pátečních studentský protestů za klima, setkávání lidí pod praporem „chvilkové“ skupiny apod. Po celých 10 let rostla i petiční činnost, dokonce jsme prošli i zkušeností občany vynuceného místního referenda k  věčnému  tématu aquaparku/bazénu pod hradbami. To vše jsou signály, že i v tomto segmentu se v Písku ledy pomalu daly do pohybu a občanská společnost se probouzí.

Také písecká komunální politická krajina se za posledních 10 let znatelně proměnila. V Písku tradičně silný pravicový blok původně pod vlajkovou lodí neochvějné porevoluční ODS s  lídry jako Tom Zajíček nebo Luboš Průša a s  dlouholetý partnerem – Volbou pro město VPM – se postupně rozmělnil do různých menších uskupení (ESK-ED, Jihočeši 2012, TOP09, nová ODS), což je oslabilo natolik, že v  Písku vítězila levice pod taktovkou ČSSD. Tradici od počátku 90. let drží jak středokonzervativní KDU–ČSL, ač personálně plně obměněná, tak levicová ČSSD a KSČM.

Stejně jako v celé republice postupně i v Písku přicházela nová uskupení (ANO2011 a Česká pirátská strana), která postupně začala odebírat větší a větší podíl hlasů tradičním stranám. Nicméně ve všech stranách jsou specifické úzké skupiny osob pod hlavičkou oblastních poboček celorepublikově působících politických stran. Počty občanů zapojených do jejich činností stále dosahují velmi malých čísel (v  řádech maximálně desítek), tedy jde o  zlomek z  celkového počtu obyvatel Písku. Tato menšina obyvatel pak rozhoduje o věcech veřejných v našem městě, bez vnější účinné reflexe a kontroly.

Zajímavým fenoménem jsou v  tomto směru piráti, kteří svými sdílenými nedělemi a  otevřeným webovým fórem nabízejí možnost komukoliv přijít diskutovat před každým zastupitelstvem a  zapojit se do debaty o  tom, jak budou pirátští zastupitelé hlasovat ke konkrétním bodům.

Trvale v Písku ustupují do pozadí nezávislé regionální kandidátek bez vazby na celonárodní politické strany, jako třeba VPM, Písecký patrioti či Písek sobě. To je jistě škoda. Jejich jediná agenda totiž byla vesměs jen ta písecká. Neřešili velké rozkročení na kraj či do parlamentu a senátu (s výjimkou senátora Krejči). Důsledkem je, že se v Písku začalo daleko více politikařit a hrát si na velkou „stranickou“ politiku na malém rybníčku. To ale rozvoji města nikterak nepomáhá, zvláště pak v situacích, kdy se jedná o věcných tématech blízkých nám všem.

Polistopadovou novinkou je první menšinová radniční koalice. Zatím působí dost bezradně. Zvládá běžnou agendu, avšak strategická rozhodnutí týkající se například bazénu nebo kasáren se jí ke zdárným koncům posouvat nedaří. Zatím nenašla stabilní klíč podpory v zastupitelstvu, což ale může mít negativní dopady na celé město. Stále trvá zavedené pojetí uchopení moci, kdy pak o podstatných věcech často rozhoduje prakticky názor jednoho či dvou lidí z právě vládnoucí politické koalice, kteří připravují materiál pro ostatní zastupitele. Ten je mnohdy účelově zkreslen za účelem dosažení požadovaného výsledku. Není totiž možné očekávat, že 27 našich volených zastupitelů je odborníky ve všech oblastech, o kterých musí rozhodovat, a že ve svých útlých partajích mají odborníky na daná téma a zároveň jsou ochotni jim naslouchat.

Komise a výbory nefunkční…

Vážným nedostatkem je přetrvávající nefunkčnost poradních komisí rady a výborů města, jež jsou u nás bohužel sestavovány především na základě politické příslušnosti, mnohdy na úkor odbornosti členů. Přenosy informací z komisí zpět do stranických buněk navíc prakticky nefungují, a tedy neovlivňují politická rozhodování. Záměrem rady města se zdá být jejich poradní činnost omezovat jen na „nepodstatná“ vyjádření k „drobnostem“, která nebudou překážet hladkému výkonu moci. Pokud se však náhodou stane, že komise projedná nějakou zásadnější věc z vlastní vůle, její stanovisko je velice často bez racionálního odůvodnění změněno na základě pouhé politické vůle hrstky zvolených zástupců.

Formy veřejných projednání záměrů města se stále dělají s veřejností jen na oko, často již nad hotovými věcmi. Jejich cílem není participativně zapojit veřejnost do tvorby jejich zadání a konstruktivního připomínkování v  rozpracované fázi, ale naopak přesvědčit ji o přijetí již hotového návrhu či řešení celé věci, bez možnosti jakéhokoliv funkčního ovlivnění ze strany veřejnosti. V poslední době pak klesá vůle vůbec cokoli s veřejností projednávat, protože ta to v očích politiků jen komplikuje a zdržuje, viz např. plánovaná rekonstrukce náměstí. Důsledkem pak bývá silná negativní reakce ze strany veřejnosti. 

Hlídací psi bez zubů?

Média v našem městě stále bohužel neplní v dostatečné míře účinnou kontrolu dění ve věcech veřejných. Aktivity Píseckých postřehů na vyčleněném prostoru nemohou vyvážit městem vydávaný informační měsíčník, který se sic z jednoznačné hlásné radniční trouby transformoval na umírněný proradničně reklamně informační bulletin, přesto přináší nevyvážený a jednostranný pohled na věc veskrze vládnoucí garnitury. Svou nekonfliktně laděnou rétorikou založenou na pouhém informování, aby si nikoho moc nerozhněval, ke zlepšení situace moc nenapomáhá ani největší místní periodikum Písecký deník. Ostatní celoplošná média se Pískem zabývají jen okrajově. A právě proto jsme se v posledních 10 letech snažili nabídnout prostor pro potřebnou přehlednou reflexi dění ve městě formou nastolování témat, polemicky až místy investigativně laděných příspěvků jak na webu, tak i později vzniklé tištěné podobě Píseckého světa.

To samozřejmě ti, kteří právě na radnici vládnou, v lásce nemívají – a okamžitě si vás zařadí do problémových, nebo dokonce „vše sabotujících potížistů“, kterým je nejlepší se obloukem vyhýbat, nebo je začít ignorovat – „Ono to vyšumí.“ Mnohdy je však opak pravdou, protože toho času opoziční politici se často chopí příležitosti a náš prostor rádi využívají. Problém nastává, když se role obracejí a opozice se dostane k moci. Politici pak velmi rychle přehodnocují svou předchozí vstřícnost a v dikci hesla „Makáme – nezdržujte!“ se rychle odmlčí a přestanou své kroky prodiskutovávat s veřejností, aby se náhodou něco neprořeklo a nezhatilo to jejich plány… Na to jsme si museli před a po reflektovaných komunálních volbách v  letech 2010, 2014 i  2018 prostě zvyknout.

Díky bohu jsme ale v našem úsilí nebyli a nejsme sami, například web Petra Brůhy Můj Písek přinášel svého času zajímavou reflexi dění ve městě, vydržel však jen krátce, protože tato dobrovolnicky založená činnost je nad síly jednotlivce. Postupně se ale rozvíjí i diskuse o veřejných tématech na sociálních sítích v různých skupinách. Jejich dopad čím dál více sílí a  to je dobře. Jejich úskalí tkví v tom, že tato diskuse mnohdy není nikým moderována a často sklouzává od věcnosti k postupné povrchnosti. Zásadní ale je, aby bylo vůbec s kým a o čem diskutovat.

Kaštanová reminiscence

V minulém článku jsem podrobně popisoval jednu svou konkrétní kauzu z doby více než před 10 lety, konkrétně šlo o nešťastně zvolené řešení a události kolem kácení kaštanové aleje na Bakalářích v Písku (podrobně viz původní text na webu). Mnohé se ze strany radnice od té doby v komunikaci s občany jistě zlepšilo, dnes už si určitě žádní zastupitelé nedovolí přímou represi občanů za nepohodlné názory. Přesto – co je výsledkem oné letité kauzy? Zhmotněný pomník nezralosti naší demokracie, který ve výsledku znamená velice nepovedený kompromis průniku několika velice špatných řešení. A skutečný důvod? Neochota zastupitelů o této problematice nezaujatě, veřejně jednat a svědomitě se jí zabývat. Nesmíme znovu dopustit, aby v jakýchkoli kauzách v našem městě to takto dopadlo. Ostatně dalších minimálně 50 let můžete sami posuzovat výsledek práce našich zastupitelů na Bakalářích. Možná vlastně ne, protože v současnosti už zase radnice potajmu zvažuje vykácení vzrostlých stromů v aleji. Není se co divit. Kdo by se na to chtěl stále dokola dívat, třeba by si mohl někdo občas vzpomenout i na souvislosti…

MÁ VIZE

Doufejme, že za dalších 10 let se povede vybudovat silný a sebevědomý segment písecké občanské společnosti. Bez něj totiž naše demokracie nebude nikdy dobře fungovat.

Václav Havel ještě v projevu v roce 2009 řekl: „Občanská společnost se po desetiletích potlačování či neexistence rodí těžko a dlouze. Za dvacet let bude daleko rozvinutější než dnes. Stát se jí nebude bát, ale bude na ni naopak hrdý. A bude jí vycházet vstříc. Například tím, že určité procento daní budou moci občané i organizace posílat rovnou neziskovým subjektům, které si sami vyberou, tedy bez nákladného a centralistického prostřednictví státního rozpočtu.“

Ke zlepšení dojde až v okamžiku, kdy zvolení zástupci budou své veřejně svěřené funkce vykonávat v  zájmu občanů, budou jim naslouchat, budou je aktivně zapojovat do tvorby koncepcí a návrhů, například veřejnými debatami, průzkumy, anketami, podílením se na tvorbě zadání, otevřenými debatami nad rozpracovanými tématy apod. A  budou poté veřejností předkládané podněty respektovat. Když budou aktivně podporovat společné plánování, které posiluje sounáležitost s tématem, skupinou, místem, městem… I přes zdlouhavost se pak konečně dobereme ke stabilním a obecně přijímaným řešením. To je nezbytné pro efektivní a účelnou správu  věcí veřejných. Někdy méně je více. Není metou jen počet zrealizovaných pomníků za volební období, cílem je kvalita dobře odvedené veřejné služby ve spolupráci s  veřejností, neformálními skupinami a  různými zájmovými spolky a sdruženími, která vede k najití sic možná méně, ale stabilních řešení.

Jako jeden z efektivních nástrojů zapojování veřejnosti se může jevit takzvaný „participativní rozpočet“. Ten hned po volbách v prosinci roku 2018 nově prosadili Piráti s částkou 5 milionů korun do rozpočtu města na rok 2019. Jedná se o první výkop, kdy občané mohou navrhovat a  ovlivňovat, kam konkrétně bude nasměrován sice jen zlomek našeho rozpočtu, ale může to v nich podnítit zájem o věci veřejné. Škoda jen, že za celý rok město nebylo schopné připravit pravidla fungování participativního rozpočtu a letos vyčleněné prostředky spadnou na konci roku do černé rozpočtové díry. Vše bude totiž spuštěno nejdříve až od počátku příštího roku, kdy se začnou přijímat konkrétní návrhy občanů a spolků pro výběr projektů k realizaci. První zrealizovaný projekt lze tedy očekávat nejdříve až tak v roce 2021. Ovšem lepší něco nežli nic.

Bilanční ohlédnutí za pracným budováním našich píseckých svobod v posledních letech vychází značně rozporuplně. Jisté věci se zlepšují, máme ale ještě na čem pracovat. Snažme se naši občanskou společnost v příštích deseti letech aktivně zapojit do rozhodování jakoukoli výše uvedenou formou, zajímejme se o věci veřejné a pak možná opravdu „budem dál“ – a to ve městě, kde také „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“.

Martin Zborník

písecký občan a předseda Občanského sdružení Písecký svět z.s.

Text vyšel i v tištěném vydání Píseckého světa v listopadovém čísle 21-2019 na straně 9 a 10

Zdroj kompletní projev Václava Havla – Jednou budem dál – televizní záznam

Původní článek JEDNOU BUDE DÁL – PÍSECKÁ REFLEXE z 24.11.2009

Stránky o KAŠTANOVÉ ALEJI NA BAKALÁŘÍCH  Aby bylo jasno + Tak už máme jasno