Písecký svět

Jedna věc je, myslím, snad zřejmá všem. Měl by být rozdíl v přístupu při zadávání projektových prací a prací stavebních. Zatímco stavební práce se zadávají podle projektu a neměl by být problém porovnat uchazeče o zakázku podle ceny a serióznosti, u zadávání samotného projektu se pochopitelně není možné o žádnou jasnou specifikaci opřít. Jsou možná odvážlivci, kteří by řekli: Jak to? Stačí říct: chci divadlo na tohle místo pro 200 diváků všechno super a co nejlevnější. A projektanti prostě řeknou za kolik a nejlevnější to dostane. Problém je, že podle takového zadání se nepochybně vybere projekt nejlevnější, ale výsledný objekt nebude ani kvalitní ani provozně úsporný a to, že při stavbě podle levného projektu vznikne dosti vícenákladů, je spíše jisté. Podobným způsobem pravděpodobně vznikal slavný předražený Justiční palác v Brně. Ono je to prostě tak, že projekt rozhoduje o budoucí stavbě, která já deseti a vícenásobně dražší, a úplně ovlivňuje její kvalitu a úspornost. Podle dobrého projektu je možné postavit dobrou stavbu, podle špatného ani náhodou.
Jak ale získat kvalitní projekt za rozumnou cenu? Můžeme mít štěstí a narazit na kvalitního a rozumě drahého architekta, kterému důvěřujeme a zadáme mu projekt přímo. Většinou tomu ale tak není. Výběr z více možností může navíc vést k lepšímu výsledku i od někoho, koho dosud neznám. Proto již od antiky existují anonymní architektonické soutěže. A proto se intenzivně používají na západ od našich hranic. K nim je zapotřebí dobře připravené zadání, odborně kvalitní porota a finanční odměny pro nejlepší. Pak se takové soutěže zúčastní kvalitní architekti a je šance na dobrý výsledek. Porota může z anonymně zaslaných studií zodpovědně vybrat, neboť základní charakteristiky budoucí stavby jsou z výkresů patrné. V Písku se, myslím, vyzkoušelo více způsobů vyhledání projektanta na důležité stavby. Kvalitní soutěže s dobrou porotou i odměnou (příkladem je Dům s malometrážními byty v Čechově ulici). Soutěže s dobrou porotou, ale nízkou odměnou (příkladem je Koncept územního plánu města Písku a Víceúčelová hala). Soutěže bez uznávané poroty (Bakaláře). A nakonec zadávání bez architektonických soutěží (pokud vím, nebráním se upřesnění: Sladovna, Rekonstrukce Kulturního domu, Rekonstrukce plaveckého bazénu, Rekonstrukce knihovny). Zdá se mi, že stavby, se kterými jsou největší provozní problémy, jsou právě takové, které architektonickými soutěžemi neprošly. Myslím si proto, že by i budoucí zastupitelstvo mělo při výběru projektantů důležitých městských staveb a prostranství používat právě způsob architektonických soutěží. Opomíjet je znamená klonit se spíše od kvality a provozní úspornosti.
Rozhodnout které stavby jsou pro město důležité je první krok. Nezbytné ale je, aby zvolené stavby dopadly kvalitně, k čemuž jsou potřeba dobré projekty, které vzniknou na základě architektonických soutěží s předloženými studiemi, a o tom se zatím nikdo nezmínil. Zajímal by mne názor jednotlivých stran.

Petr Lešek  5.10.2010
(pro upřesnění: autor se podílel na projektu Domu s malometrážními byty v Čechově ulici a u této budovy nemusí být nestranný)

Související články:

 Významný písecký architektem Petr Lešek nejen o soutěži na územní plán pro město Písek

 Může si Písek dovolit Víceúčelovou sportovní halu za 220 mil. Kč?