Písecký svět

Jednomu člověku se věnujeme v osobní asistenci i několik let, je-li to třeba i 24 hodin denně, v sociální rehabilitaci až dva roky.   

Ohlédnutí – a přítomnost

Všechno to začalo před třinácti lety. Tři ženy (socioložka a dvě sociální pracovnice) založily občanské sdružení. Byly jsme nadšené, odhodlané, plné chuti do práce a sebedůvěry. Začaly jsme se službou podporované zaměstnávání, s níž jsme všechny měly zkušenosti. Získaly jsme peníze na provoz služby, našly jsme práci pro první klienty se zdravotním postižením. Pracovaly jsme, dále se vzdělávaly, začaly jsme poskytovat osobní asistenci, přicházeli noví kolegové a další klienti…

V současné době poskytujeme v Písku dvě sociální služby – sociální rehabilitaci a osobní asistenci. Osobní asistence pomáhá dětem a dospělým lidem se zdravotním postiženým a seniorům zůstat tam, kde jsou rádi, se svými blízkými, studovat, navštěvovat kulturní akce…  Prostě žít jako lidé jejich věku s ohledem na aktuální zdravotní stav. Sociální rehabilitace, tak jak ji poskytujeme, je určena lidem se zdravotním postižením, kteří si neumí poradit v běžném životě, nerozumí rychle se měnícímu světu, mají dluhy, jsou osamělí, dlouhodobě nezaměstnaní… Na druhé straně jsou to lidé, kteří chtějí ve svém životě něco změnit, kteří se rozhodli vzít svůj život do vlastních rukou. K získání dovedností, znalostí, schopností, které jim umožní co nejvíce fungovat v běžném životě, potřebují podporu, motivaci, vedení, prostor pro vyjádření svých přání, potřeb, představ o životě. Jsme jejich průvodci v té části života, kdy se potřebují zorientovat, podívat se na svůj život jinak, než byli dosud zvyklí.  Stojíme na straně našich klientů. To ale někdy znamená říkat jim i věci, které jsou pro ně nepříjemné, které si odmítají připustit, které nechtějí řešit, za něž nemají chuť převzít zodpovědnost.

Příběhy

PANA JANA v šedesáti postihla cévní mozková příhoda. Zůstal na vozíku. Celých deset let o něj pečovala jeho rodina, především manželka Marie. Marie byla nedávno hospitalizována a přitom jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Jestli se vrátí domů, není jasné. Rodina probrala s Janem jeho představy o dalším životě, zvážila své finanční a časové možnosti a společně se rozhodli pro osobní asistenci. Pan Jan zatím nechce odejít do žádného zařízení. Má dvě stálé osobní asistentky, asistenci mu poskytujeme od pondělí do pátku dvanáct hodin denně.

PANÍ GABRIELE je třicet let. Má mentální postižení. O mladé ženě by nikdo, kdo ji potká na ulici, neřekl, že má nějaké obtíže. Po ukončení zvláštní školy žila s rodiči, v osmnácti letech dostala plný invalidní důchod. Vdala se, narodila se jí dcera. Péči o dceru nezvládala, i péče o domácnost byla pro ni náročná. Po rozvodu byla dcera svěřena do péče bývalému manželovi. Tříletou dceru Gabriela pravidelně navštěvuje. Kvůli snížení invalidního důchodu potřebovala další příjem.

Když se na nás obrátila, neměla žádnou představu, co obnáší chodit do zaměstnání. Na schůzkách se sociální pracovnicí se shodly, na čem chce Gábina pracovat, čeho by chtěla pomocí služby sociální rehabilitace dosáhnout. Chodily spolu do terénu – podívat se, jak vypadá ta či ona práce, na pohovory k zaměstnavatelům. Podařilo se najít práci pomocné kuchařky. První dva měsíce s ní na pracoviště docházela sociální pracovnice a pomáhala jí zvládnout nejen samotnou práci (na co používat jaký prostředek, v jakém množství atd.), ale také komunikovat s vedoucí a kolegyněmi. Ve spolupráci pokračují, Gabriela chce bydlet sama, bez rodičů. Potřebuje se naučit hospodařit, obstarat domácnost a další věci důležité pro samostatný život.

Úsměvy

Mladý muž, mentálně postižený, poprvé cestoval sám autobusem do práce. Na zastávce ho čekala kolegyně.  Klient nepřijel. Řidič autobusu sdělil, že si muže všiml, vystoupil prý na jedné zastávce asi v půli cesty. O pomoc byla požádána i policie. Po třech hodinách někdo zaklepal na dveře kanceláře. Mladík stál ve dveřích a po důkladném vyzpovídání jsme se dozvěděli, že potřeboval jít na toaletu a proto vystoupil. U silnice někdo stál a mával, tak to zkusil taky. A tak přijel stopem.

Paní Irena má trvalé následky po autonehodě. Po několikaměsíčním kómatu má porušené centrum rovnováhy. Často padá na pravou stranu, někdy to končí na pohotovosti s tržnými ranami. Když ji osobní asistentka pomáhá předejít pádu, klientka s úsměvem podotýká: „Každá správná deka musí být pořádně prošitá.“

Zklamání

Klienti se na nás obracejí, aby se s naší pomocí „odrazili ode dna“, naučili se zvládat běžné situace. Dáváme jim prostor a respektujeme je. Nečekáme, že vše půjde „jako na drátku“.  Klopýtají, chybují. Podporujeme, pomáháme, vedeme je. Zároveň však stále máme na mysli, že každý je zodpovědný za svůj život a to jim dáváme v průběhu služby jednoznačně najevo.

Milanovi je čtyřicet let, má po operaci páteře částečný invalidní důchod. Poslední tři roky nepracoval. Měl dluhy a hrozilo mu vystěhování z bytu. První schůzky byly obtížné. Sociální pracovnice se snažila zjistit, proč chce Milan vstoupit do služby sociální rehabilitace a na čem by vlastně chtěl pracovat. Nakonec zformuloval svá přání a představy a byla podepsána smlouva o poskytování služby. Společně začali hledat práci a zapracovali na řešení dluhové situace. Po čtyřech měsících intenzivní spolupráce se Milanovi podařilo nastoupit do práce, do které ale po čtrnácti dnech přestal docházet. O spolupráci s námi ztratil zájem, služba byla ukončena.

Otazníky

V každé neziskové organizaci, která je poskytovatelem sociálních služeb, řeší sociální pracovníci spoustu problémů. Některé se týkají systému sociálních služeb, většinou však zabezpečení konkrétní poskytované služby. O potížích, které řešíme, vypovídají následující otázky:   
Budeme schopni udržet cenu 90,- Kč za hodinu osobní asistence i nadále? Dostaneme dotaci na služby i v příštích letech?  Podaří se nám konečně oslovit firemní dárce? Jak naši náročnou práci vnímá veřejnost?

Radosti

Každodenní práce v neziskovce jako je MESADA nepřináší jen starosti, ale především drobné i větší úspěchy. Vážíme si všech.  Vybíráme ty z letošního roku:

• Dostali jsme dotaci na rok 2015.

• Povedla se společná akce pro klienty „Malujeme s MESADOU“.

• Dostali jsme dopis s poděkováním od bývalého klienta. 

• „Nezaměstnatelní“ klienti pracují. Konečně jsme našli novou kolegyni do týmu osobních asistentek.

• Pomohli jsme úspěšně klientům s odvoláním proti nepřiznání příspěvku na péči nebo snížení stupně invalidity.

• Díky evropskému projektu jsme podpořili 33 osob se zdravotním postižením a 21 z nich získalo pracovní zkušenosti.

Konec (?)

MESADA a lidé v ní a kolem ní (klienti, spolupracující organizace, zaměstnavatelé, blízcí našich uživatelů a další) žijí své jedinečné životy. A je odvážné, obohacující, objevné pro všechny mít část příběhu společnou.

TAMARA KŘIVÁNKOVÁ

Autorka je ředitelkou Mesady. Vyšlo v tištěném měsíčníku Písecký svět v listopadu 2015.