Jak se má jmenovat lávka U Václava – po Dagmar Šimkové, nebo po architektu Pleskotovi?

8. 8. 2018 | Redakce PS | Diskuze (1) | Věci veřejné

Petiční výbor k pojmenování nové lávky – Stavba nové lávky přes řeku Otavu je v plném proudu a o jejím pojmenování se rozhodne v srpnu tohoto roku. 16. 8. se sejdou zastupitelé města a budou vybírat ze dvou variant. Buď zvolí název, který opakovaně doporučuje letopisecká komise, a budeme chodit po Pleskotově lávce od architekta Josefa Pleskota, anebo podpoří název, který na základě projednání petice občanů doporučuje rada města, a v Písku budeme mít Lávku Dagmar Šimkové od architekta Josefa Pleskota.

Už ze samotných navrhovaných názvů je jasné, že druhá varianta by přinesla dvojí ovoce.

Zaprvé by Písek důstojně uctil památku politické vězeňkyně komunistického režimu Dagmar

Šimkové, která má na město Písek silnou vazbu, a za druhé by se zviditelnil jako město, kde

se realizují stavby renomovaných architektů, jako je Josef Pleskot. A navíc by si Písek ušetřil

možné nepříjemnosti vyplývající z právního nařízení, které pojmenování veřejných

prostranství po žijících osobách neumožňuje (konkrétně § 29 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.,

o obcích, ve znění pozdějších předpisů).

I bez ohledu na právní předpis a při vší úctě k práci tvůrců a architektů přece nejezdíme do

Prahy navštívit Katedrálu Petra Parléře či Milunićův dům. Jezdíme obdivovat Katedrálu

svatého Víta a Tančící dům. Bylo by to poněkud kocourkovské prvenství, kdyby se do Písku

jezdilo za lávkou pojmenovanou po jejím (žijícím) autorovi.

Návrh nazvat lávku po Dagmar Šimkové ovšem nebyl protestní. Vznikl z podnětu čtenářů její

knihy „Byly jsme tam taky“. Vzpomínky Šimkové na roky ve vězení vykreslují bezpráví,

které se v minulosti dělo, ale zároveň přesahují lidské zoufalství a beznaděj nezlomnou vírou

v lidskou důstojnost. V tom je síla příběhu Dagmar Šimkové. To je důvod, proč na Dagmar

Šimkovou vzpomínat. A jelikož vznikající lávka spojuje břehy řeky, u které Šimková žila (ve

vile stojící na ose lávky), vnést její jméno do tohoto veřejného prostoru se jevilo

nejpříhodnější. Lávka by se tak mohla stát symbolickým pomníkem všech obětí totalitních

režimů.

Návrh petice na pojmenování lávky po politické vězeňkyni Dagmar Šimkové svým podpisem

během několika týdnů podpořilo 649 lidí (z toho 454 občanů Písku) na celkem 43 petičních

arších, které kolovaly po Písku. Více než 1500 lidí z celé republiky, kteří znají odkaz Dagmar

Šimkové (kniha se dočkala již sedmi vydání), připojilo svůj podpis k elektronické verzi

petice.

Tak tedy na závěr: „Paní Dagmar Šimková, ať už k Vám půjdeme po lávce, která ponese Vaše

jméno, jméno, které se stalo symbolem odvahy a víry, anebo k Vám půjdeme po řádcích slov

a vět, které čteme ve Vaší knize, budeme na Vás vzpomínat.“

Za petiční výbor:

PhDr. Štěpánka Činátlová, Písek

Ing. Kateřina Pokorná, Písek

Ing. arch. Vít Řezáč, Písek

Související články:

Petice za pojmenování nové lávky po DAGMAR ŠIMKOVÉ

Výstava o Dagmar Šimkové na Tylovce

K DAGMAR ŠIMKOVÉ A KLEMENTU GOTTWALDOVI
BESTSELLER DAGMAR ŠIMKOVÉ BYLY JSME TAM TAKY VYCHÁZÍ UŽ PO SEDMÉ
LÁVKA U VÁCLAVA BUDE STÁT V ZÁŘÍ A PONESE JMÉNO ARCH. PLESKOTA

Diskuze k článku

9. 8. 2018 (00:21) – Luděk Blaha

Nejsem si zcela jist, jestli příměr 'poněkud kocourkovské prvenství' je v tomto případě namístě.
Snad kdybychom si připomněli, že stavbu lávky architekta Pleskota prosadili v podstatě titíž činovníci, kteří na jejím odmítání postavili svůj program v minulých komunálních volbách. To už by mohlo být kocourkovské víc než dost.
Pokud má název nové lávky přinášet městu ovoce, včetně toho zviditelnění, kterého má naše město jistě zapotřebí, nechť je to název co možná nejdůstojnější. Troufám si odhadnout, že se schválení oficiálního názvu lávky z nějakého věrohodného důvodu odloží, aby se z něj i letos mohlo stát nosné a výživné předvolební téma. Jakože kdo s kým proti komu, a tak nějak podobně.
Nakonec to bude Václavská Pleskotova Lávka Dagmar Šimkové U Vodárny.

Odpovědět

Písecký svět