Písecký svět

Bohužel nic z toho mladá rodina netušila, při jejich řídkých předchozích cestách do města nad Otavou se s tímto příběhem nesetkali. Cesty všech zmíněných se střetly až na jaře 2016, kdy si manželé vyhlédli k dalšímu životu právě Písek, protože tu našli kvalitnější školy, než ve svém předchozím bydlišti. A krom toho se jim tu podařilo objevit úžasný dům, kousek od centra, na dohled od zlatonosné Otavy… Pravda, byl tam určitý problém s přístupovou cestou – nemovitost totiž byla kdysi oddělena od většího celku a okolní pozemek nyní patřil sousedovi, panu Václavu M., samozřejmě s řádně zaknihovaným věcným břemenem. Každý zájemce by v takové situaci zpozorněl a udělali to i manželé. S majitelem se setkali, porozprávěli, ale zdálo se, že jejich štěstí nestojí nic v cestě, vždyť ten pán je vcelku milý a říká, že má rád děti a že se těší, až vybydlený dům konečně někdo opraví…

Co manželé netušili, bylo, že vlivem pravidelné konzumace alkoholu se sousedovo chování nedá vůbec předvídat. Nevěděli ani – a žádný dobrák z okolí jim to nenaznačil – že existuje pádný důvod, proč zůstal dům na lukrativním místě tak dlouho opuštěný. Nedozvěděli se, že městští strážníci i státní policisté si tu dříve podávali kliku, ani o poskvrněném trestním rejstříku pana M.

Nastaly měsíce rekonstrukce – a začalo docházet k různým střetům mezi řemeslníky a panem M. Zároveň, jak se do Písku více integrovali, se paní S. dozvídala další a další silně znepokojivé zvěsti.

Přituhovalo…

V půlce srpna 2016 se rodina do téměř zrekonstruovaného domu nastěhovala. A začalo, slovy paní S., jejich neskutečné trápení. Soused byl podle jejího svědectví každodenně pod vlivem alkoholu, začal slovně napadat řemeslníky, ji i jejího manžela. Až se v polovině dubna 2017 všichni potkali v soudní síni Okresního soudu v Písku.

Státní zástupkyně přečetla obžalobu za přečin nebezpečné vyhrožování, která pana M. viní z toho, že na zahradě po dřívějších slovních útocích a schválnostech napadl poškozenou a její tři nezletilé děti za přítomnosti prarodičů mj. slovy „Ty se bojíš, že tě zastřelím? Rozbiju ti hubu, počkám si na tebe, já tě zamorduju!“ Mířil na ni a děti vzduchovkou, z níž údajně předtím střílel po ptácích v korunách okolních stromů. V dalších měsících podle obžaloby opakovaně vyhrožoval, že si to s nimi vyřídí, že „tady s parchantama bydlet nebude, že všichni chcípnou“. Tím měl pan M. vzbudit jejich důvodnou obavu o život a zdraví a stejnou obavu o život a zdraví jejich blízkých.

Dobří přátelé „nahoře?“

Obhájcem pana M. je JUDr. Luboš Průša, bývalý starosta a současný radní města Písku. To by nebylo nic zvláštního, pokud by ale paní S. v rámci své svědecké výpovědi nevypověděla, že obžalovaný opakovaně při svých agresivních výpadech vykřikoval, že má mnoho vlivných známostí a že se zná se špičkami ve vedení města, které ho vždycky ze všeho dostanou. „Oháněl se často jménem tady pana Průši, šéfa kriminální policie a dalších lidí… Opravdu jsem už nevěděla, co dělat, obtěžoval mě i sexuálními nadávkami a hrubými návrhy, měla jsem a mám šílený strach, že může zabít mně, manžela, ublížit dětem,“ vypovídá dále paní S.

Ani městská policie, jejíž strážníci si s panem M. většinou žoviálně tykali, ani policie státní, která opakovaně při konfliktech na místo přijížděla, dlouho nenabídla ohrožené rodině žádnou pomoc či řešení. Ze svědectví paní S.: „Nevěděli jsme vůbec, co máme dělat. Nikdy dřív jsme se nedostali do styku s policií či soudem, neměli jsme žádné přestupky či konflikty se sousedy… Když tehdy v srpnu přijeli moji rodiče na návštěvu, první den po nastěhování do vysněného domu, tak jsme si sedli s kávou na zahradu – a přišel hodně opilý pan M. a začal kolem střílet. Žádala jsem ho, aby přestal, že tam máme děti, že se bojím… Opravdu jsem měla veliký strach. On se mi vysmíval a říkal, ať tedy zavolám policii. Nakonec jsem ji zavolala.“

Podle paní S. ji soused od toho dne často napadal slovně a výhrůžkami, pravidelně v přítomnosti dětí, které to nesly těžce, měly psychosomatické a psychické problémy… Od policie se zpočátku dozvídali, že nejlépe bude, když se odstěhují, protože je ochránit nemohou: „Domů jsme se vraceli vždy s velkým strachem. Pokud musel manžel odjet na služební cestu, tak jsem vůbec nevěděla, co dělat, chodila jsem s dětmi po městě, nejednou do večera, a čekala na manželův příjezd, abychom bezpečně prošli domů… Vždycky křičel, že tam nemáme co dělat, že mě zamorduje i s parchantama…“  Dva policisté, předvolaní jako svědci, potvrdili častou opilost a opakované výjezdy k domu pana M. i jeho arogantní chování i k nim samým. V den, kterého se týká jeden z bodů obžaloby, byl nakonec odvezen na záchytku a zbraň mu byla zabavena. Z úředního záznamu policisty: „Nadával jí, že je kurva, že až odjedem, že jí rozbije hubu.“

Obžalovaný mj. vypověděl: „Alkohol mne uklidní, nedovedu si představit, kolik jsem vypil, piju vodku s džusem, pivo na žízeň.“ Ke konfliktům byl dle svého tvrzení vyprovokován, po ptácích nestřílel.

Podle svého svědectví začala rodina postupně dostávat varování od dalších lidí v Písku, že pan M. je skutečně schopen čehokoliv, že vyštval všechny zájemce o koupi nemovitosti, že fyzicky napadal svou ženu i další lidi… V takovém prostředí a stavu chodila paní S. dál do práce a vodila děti do školy a do školky, každý den s větším strachem, co bude dál... „Chodil třeba dva kroky za mnou a řval, že mě zabije… Mám strach, že nás opravdu fyzicky zlikviduje,“ třese se paní S. hlas.

Obhájce Luboš Průša opakovaně zdůraznil, že jeho klient je nemocný (Guillainův-Barrého syndrom), je v invalidním důchodu a bere pravidelně léky. Také zpochybnil kompetence soudní znalkyně k posouzení zdravotního stavu jeho klienta.

Samosoudce případ odročil na květen a předvolal další svědky, mj. bývalého majitele domu.

Ale co dál?

Nejde nevzpomenout na kauzu skladatele Pavla Malhockého, který byl spolu s manželkou v roce 2010 zavražděn ve svém českobudějovickém bytě. Policisté zpětně při vnitřním šetření konstatovali, že tragédii mohli zabránit. Vraždil syn ženy z prvního manželství, který manžele už delší dobu ohrožoval. Policie o vyhrožování věděla, ale nedokázala je ochránit. „Věc byla Policií ČR vždy odložena s tím, že nelze nic dělat, dokud dotyčný skutečně nespáchá trestný čin. Tedy s brutální strohostí v kontextu tragédie přeloženo: Nemůžeme vás před vrahem ochránit, dokud vás nezavraždí,“ popsal syn manželů (dle zpravodajství ČTK a Práva, 2010).

Před uzávěrkou tohoto čísla byl Václav M. vzat do vazby z důvodu opakovaného fyzického napadání manželů S. a nebezpečného vyhrožování. „Trochu jsme si samozřejmě oddychli, jenže když ho dali do vazby, přišel sem jeho otec, bez dovolení vzal náš žebřík a lezl přes naše pavlače do jejich domu, vůbec nekomunikoval, nechápali jsme to… Bojíme se dál, hlavně co bude, pokud souseda pustí! Už dřív navíc tvrdil, že má plán – někoho si prý najme a slíbenou pomstu vykoná,“ říká paní S.

Policie ČR konečně přislíbila rodině v případě propuštění pana M. policejní ochranu. Soudní jednání bude pokračovat v květnu. Jenže – dokážete si někdo představit nějaký přijatelný konec této kauzy? Obnovu normálního soužití?

TENTO ČLÁNEK VYŠEL V KVĚTNOVÉM VYDÁNÍ TIŠTĚNÉHO MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT. V ČERVNOVÉM VYDÁNÍ PŘINESEME ZPRÁVU O VÝSLEDKU 2. JEDNÁNÍ OKRESNÍHO SOUDU V PÍSKU.