O vzniku a začátcích Občanského fóra v Písku v roce 1989
Dobový text pocházející zpočátku 90. let, který vychází ze vzpomínek dr. Ivana Úlehly sepsaných pro Prácheňské muzeum v Písku a který tehdy zřejmě kdosi o některé části doplnil. Je součástí Kroniky města Písku, rok 1989. Tučné části vyznačila pro lepší přehlednost redakce PS. (upraveno 8.11. – viz diskuze pod článkem)
Po víkendu prožitém v rušných pražských událostech a demonstracích jsem v neděli 19. 11. přivezl výzvu studentů DAMU a výzvu divadelníků k protestní stávce, v níž byla výzva ke generální stávce 27. 11. 1989. Tuto výzvu jsem rozepsal a vyvěsil na budovu Stálé divadelní scény v Písku. Do rána byla stržena a divadlo přestalo hrát, nikoli, že by se připojilo ke stávce divadel, ale proto že bylo na příkaz ONV – OV KSČ uzavřeno pro veřejnost.
V úterý 21. listopadu paní inženýrka Zuzana Najmanová přivezla z Prahy Provolání o ustavení Občanského fóra a na druhý den se začalo v Písku organizovat první veřejné setkání. Původně se mělo uskutečnit v prostorách Církve českobratrské evangelické na Fügnerově náměstí, ale na poslední chvíli z toho sešlo, takže první shromáždění píseckých občanů na podporu Občanského fóra, svobody a demokracie se sešlo u uzavřeného divadla ve středu vpodvečer. Provolání přečetl pan Tom Zajíček a podepsalo se 294 občanů. Tyto podpisy byly ihned odeslány spojkou do Prahy.
Druhý den ve čtvrtek se opět u divadla sešli občané. Pan Zdeněk Dovole začal organizovat založení Občanského fóra v Písku, přijeli studenti z Plzně, mezi jinými i syn pana primáře Oškery a dcera paní doktorky Kořánové. V prostorách církve československé bratrské se začaly utvářet první buňky OF. Přišli sem zájemci o práci v OF a také se zde usadil „výsadek“ studentů, z nichž si pamatuji zejména pana Horažďovského.
Následujícího pátečního setkání u divadla se zúčastnil m. j. pan Mrkvička z pražských divadel a na píseckém náměstí se slavilo, že padl Milouš Jakeš ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.
V sobotu 25. jsem se účastnil demonstrace v Praze na Letné a zařizoval spolu se svojí ženou účast herců Realistického divadla na demonstraci svolané v Písku na neděli 26. listopadu 1989.
V rychlém sledu událostí měla tato demonstrace rozhodující význam, protože to byla chvíle, kdy se v Písku projevila skutečná moc a touha po svobodě a svržení totality a kdy byli její představitelé nuceni tuto skutečnost připustit a kapitulovali alespoň ve své povýšenecké roli mocipánů. Demonstrace se zúčastnili pan Žák a Vlasák z Realistického divadla v Praze, spolu se dvěma dalšími hosty. Za Písecké vystupovala paní ing. Najmanová. Na demonstraci přišli vysocí důstojníci armády s hesly podporujícími socialismus a vystoupil také tajemník OV KSČ soudruh Lami. Všichni byli konfrontováni se zaplněným náměstím, které je nechtělo a oni to museli pochopit.
Úspěch nedělní demonstrace zaručil, že vyhlášení generální stávky se zúčastnily všechny písecké podniky a závody, mnohé školy a organizace. Všude byla založena místní či podniková Občanská fóra nebo stávkové výbory a v poledne dne 27. listopadu 1989 bylo náměstí v Písku zcela zaplněné lidmi podporujícími generální stávku. Stávka proběhla zcela nerušeně. Nikdo se nepokoušel narušit její průběh a prosocialistické síly se stáhly. Na této stávce bylo čteno prohlášení OF „Co chceme“.
V dalším rychlém sledu událostí vystupují především jednání s ONV dne 1. 12. 89, na němž OF skrze mluvčí (pány: Dovole, Moroz a Úlehla) vzneslo prvních jedenáct požadavků, včetně znovuotevření Divadelní scény, přístupu k vysílání městského rozhlasu, zrušení VÚMLu, kádrování a nomenklatur.
Uskutečňují se mnohá veřejná setkání, na které se podařilo získat nejrůznější hosty z OF. Prvními byli manželé Kantůrkovi, přijeli herci z Vinohradského divadla a v sále „Družba“ i v divadle hovořili s občany města. Přijela paní Dvorská, pražská agentura uspořádala koncert na podporu OF, přijeli činoherní herci z Činoherního klubu v Praze s panem Nárožným, který vystoupil v divadle 10. 11. [!] 89 v poslední den divadelní stávky a Písek tak konečně ožil a zažil rozhovory přes rampu, které se vedly jinak ve všech divadlech.
OF mezitím od MěNV získalo prostory v Komenského ulici č. 85, kde si zřídilo kancelář, v níž především většinu času pracoval pan Dovole, pan Slabý, který dělal spojku pro Prahu. Mluvčími OF v Písku byli pánové: Zdeněk Dovole, Miloslav Gebr, Vladimír Moroz, Václav Procházka a Ivan Úlehla.
Občanské fórum dále jednalo s ONV a NF ve dnech 18. a 20. prosince 1989. Veřejná bezpečnost navázala spolupráci na nové úrovni a začala skládat účty kulatému stolu politických stran. Zatímco ONV se pokouší obstrukcemi a kličkami vyhnout spolupráci (zvláště se o to zasloužil taj. ONV Souhrada), sílí podpora volby pana Havla prezidentem republiky. K tomu jsou pořádány nejen podpisové akce, ale i veřejná setkání na náměstí v Písku.
V rámci přípravy rekonstrukce Federálního shromáždění jsou jako možní kandidáti navrženi pánové Gebr, Horažďovský, Úlehla a Zajíček.
Dne 25. prosince 1989 je uspořádáno Občanské korzo v rámci svátků vánočních. Konec měsíce i roku jsme oslavili na náměstí. V prosinci také začalo vycházet „Občanské fórum“ jako informační bulletin OF v Písku, jehož jsem byl hlavním a jediným vydavatelem. Při přípravě mi pomáhali především paní Eva Pechánková a pan Pintýř.
Pozvánka na akci k 17. listopadu ve Sladovně
Diskuze k článku
Byl jsem požádán, abych zveřejnil dopis, který byl adresován redakci PS. Autor dopisu se nehodlá registrovat,
ani dále komentovat postup PS. Níže uvádím celé znění dopisu:
Vážená paní Jelenová,
jedna z mnoha věcí, o které v listopadu 89 šlo, byl rozvoj občanské
společnosti a svobodný prostor pro názory. Obojí jste si vetkli do
záhlaví. Prosím neporušujte tento odkaz neseriozním způsobem publikování.
Článek publikovaný na vašem webu jsem nenapsal, nezaslal vám jej, ani
jinak se neúčastnil jeho zveřejnění.
Protože jste zřejmě autorkou článku vy, měla byste být zřetelně
podepsána a neměla byste uvádět ostatní v omyl titulkem, který zavdává
důvod domnívat se, že jsem jej sepsal a vy jste jej jen skromně dala na
web.
Váš článek zjevně vychází z textu, který jsem sepsal na přání
Prácheňského muzea o událostech podzimu 89 a dal muzeu i se všemi
materiály k tomu náležejícími. Pokud citujete tento text, činíte tak
nepřesně, svévolně zdůrazňujete části textu a porušujete tím vlastní
kodex, kde píšete: „Cizí text lze v článku použít pouze v rámci citace
v souladu s autorským zákonem.“
Pokud můj originální text někdo použil jako podklad pro zápis do kroniky
a vy citujete z této kroniky, pak prosím citujte kroniku, nikoli mne.
V každém případě, by bylo v mezích pravidel slušnosti se se mnou, dokud
žiji, domluvit.
Ivan Úlehla 8. listopadu 2014
Připomínat si důležité činy odvážných lidí v okamžicích, kdy se lámal chleba a nikdo si nemohl být jistý, jak všechno dopadne, je potřeba i dnes, kdy mnohé ideály mnohých leží v prachu. Věřím, že pan Úlehla sepsal a předal své vzpomínky, aby se budoucí generace mohly vracet k pramenům. A už čtvrtstoletí poté to potřebujeme více, než kdy dřív. Budiž publikování tohoto textu chápáno jako připomínka vysvobození od totality i jako výraz úcty a poděkování těm, kteří neváhali nasadit krk. Pana Ivana Úlehly si vážíme a byli bychom rádi, kdyby stejně jako ostatní pamětníci a příznivci přijal pozvání na koncert Jirky Smrže 17.listopadu 2014 od 19 hod. v Pí Local clubu. Máme dobrý důvod společně oslavit svobodu.
Z dopisu adresovaného redakci se stal dopis veřejný, proto i veřejně odpovím. Panu doktoru Úlehlovi jsem mezitím telefonovala a okolnosti jsme si snad vysvětlili, opravdu mne to moc mrzí. Text, který jsme na tomto webu zveřejnili, získala redakce k využití od Prácheňského muzea v rámci několika jiných dokumentů, vztahujících se k roku 1989, a byl sepsán tak, jak je uvedeno, a podepsán: V Písku 21. 5. 1991, Ivan Úlehla, Kronika města Písku 1986-1990, s. 12-14. Považovali jsme ho tudíž za dobovou reálii, která je citována i v kronice města. Nechala jsem proto původní dataci a jako archivní dokument jej zveřejnila. Nijak jsem text neměnila ani nedoplňovala, jen některé části zvýraznila, v zájmu lepší přehlednosti pro čtenáře. Panu doktorovi jsem nabídla úplné odstranění textu z webu, na tom netrvá. Nechme ho tu proto jako dobovou reálii s opravou, že jde o text pocházející z 90. let, který vychází mj. ze vzpomínek dr. Ivana Úlehly a který tehdy zřejmě kdosi neznámý o některé části doplnil.