Erik Tabery besedoval o médiích, občanské společnosti i uprchlické krizi

22. 3. 2016 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Věci veřejné

Domácí Hospic Athelas pozval 22. března do kavárny Vykulená sova novináře a šéfredaktora časopisu Respekt Erika Taberyho. Beseda se konala na podporu činnosti domácího hospice Athelas, který se stará o terminálně nemocné v Písku a okolí, kteří si přejí zemřít doma v rodinném kruhu, bez bolestí a důstojně. Dobrovolné vstupné od návštěvníků zaplněné kavárny směřovalo na podporu právě domácí hospicové péče.

Role moderátora večera se ujal Filip Michael Štojdl, plzeňský biskup Církve československé husitské. Od tématu smrti se otázky moderátora i publika rychle stočily do vod, v nichž je Erik Tabery výtečným plavcem – do médií a sociálních sítí či blogů. Poukázal na to, že média obecně chudnou, zvláště ta tištěná – ubývá čtenářů i inzerce. Novináři se obávají rovněž o svou práci. Podle jeho slov je skoro zázrak, že právě Respektu čtenářů přibývá, i když předkládá velmi dlouhé a náročnější texty, čímž de facto jde proti obecnému trendu krátkých článků a zkratkovitých sdělení. Téma se stočilo také na média proruské propagandy, která se podle Taberyho snaží vyvolat záměrně chaos, aby lidé nevěřili médiím obecně.

Velmi pregnantně se vyjádřil například k televiznímu zpravodajství, kde uznal jako stále nejobjektivnější a nejdůvěryhodnější veřejnoprávní média – Českou televizi i Český rozhlas, ale s výhradou, když současně poukázal na „vyváženost“ jejich zpráv či reportáží za každou cenu. Podle jeho slov se ve sdělení veřejnoprávních novinářů, kteří dávají stejný prostor „zlu“ i „dobru“, vytrácí skutečné hledání pravdy. Jiné televizní médium podle jeho informací na zadání svého vedení účelově a záměrně manipuluje veřejnost například v otázce uprchlické krize tak, že nesmí být odvysílána žádná zpráva, která by byť jen trochu pozitivně informovala o uprchlících.

Ostatně tématu migrace se Erik Tabery věnoval další podstatnou část večera. Jako příklad úspěšného zvládání migrační politiky uvedl Německo, kde přicházivším migrantům nabízejí pomoc přímo lidé z místních komunit měst. Například výukou jazyků. Naopak zemí, která nezvládá integraci uprchlíků, je podle něj Francie, kde na integraci rezignovali a nesnaží se o ni tolik a tím pádem tam přibývá vyloučených lokalit či ghett. Česká republika podle Taberyho nemá s integrací uprchlíků takové zkušenosti jako například Němci, takže by doporučoval přijímat velmi omezený počet lidí, abychom tuto zkušenost teprve získali a naučili se s těmito lidmi pracovat. Hovořilo se i o posílení krajní nacionalistické pravice na Slovensku a hrozbách podobného „úspěchu“ extremistických stran u nás. Štěstím v tomto směru je podle Taberyho rozdrobení těchto politických sil do několika uskupení a jejich další štěpení, neboť je spousta adeptů na vůdce těchto sil, a ti si navzájem konkurují.

Řeč se dostala i na prezidentské volby a možného protizemanovského kandidáta. Ten by se neměl podle Taberyho jen hezky usmívat a být příjemný, ale i důrazný, aby mohl být rovnocenným Zemanovým soupeřem. I přestože ve své dvacetileté novinářské praxi popisoval často různé kauzy a průšvihy ve společnosti je ve vývoji naší země velmi optimistický. Podle něj je tu spousta šikovných a inteligentních lidí s obrovským potenciálem. Vyzdvihl také rozvinutou občanskou společnost, v níž funguje kolem 60 tisíc nevládních neziskových organizací.

Na každou otázku Erik Tabery odpovídal velmi pohotově, věcně a přitom obsažně. Každý tazatel mohl mít z jeho odpovědí velmi uspokojivý pocit, že nebyl odbytý obecným komentářem. Naopak dostal velmi fundovanou odpověď od novináře, kterému nechybí široký rozhled i nezbytný nadhled zkušeného profesionála.