Písecký svět

Jaké práci se teď ve Sladovně věnujete?

V současnosti jsem zodpovědná za dramaturgii Sladovny, s velkým předstihem připravuji dramaturgický plán a vyvíjím výstavní projekty v různých fázích rozpracovanosti až na tři roky dopředu. Většinou taková práce obnáší 2 až 5 let přípravy. Tuto práci jsem dělala po celou dobu svého působení Sladovně a mám ji ráda. Chce to určité know-how a dlouhodobé kontakty. Sladovna by měla pokračovat ve stejném trendu a otevírat nejméně dvakrát ročně nové velké výstavy, nabízet tvůrčí laboratoře a podobně. Vedle toho také nabízím výstavy Sladovny dalším institucím.

Jak dlouho plánujete v této práci pokračovat?

Je to otevřené a i já jsem otevřená tomu, aby mou práci někdo převzal. Předávání celé agendy novému řediteli je dlouhodobá záležitost, neustále to ladíme. Já bych se měla postupně víc a víc stahovat, přejít do role jakési programové supervize, a zřejmě nakonec odejít úplně. Pracuji souběžně i pro jiné instituce, v Čechách i v zahraničí. Připravuji také založení vlastní organizace v Praze, kam se budu v červnu stěhovat. Pokračuju prostě ve své práci, které jsem se věnovala už před Sladovnou, celou dobu tady, a které se budu věnovat i dál. Není to otázka zaměstnání, je to moje osobní životní cesta. Chtěla bych ji hlouběji propojovat vyprávěním příběhů, podílením se na tvůrčích procesech, a tak i rozvíjením know-how, které jsem dosud získala.

Jak vznikala nově otevřená výstava CESTA DO MYTOLOGIE?

Spolupráci s bratry Formany jsem si přála už několik let. Vloni jsem jako kurátorka začala projekt rozvíjet s Matějem Formanem, společně jsme pak, ještě s Josefem Sodomkou, projekt vymysleli, napsala jsem scénář i texty.

V posledním roce ředitelování jste byla pod velkým tlakem vedení města a různých kontrol. Jak dopadla kauza pátrání po chybějícím majetku ze staré expozice ilustrace?

Řešila se otázka, jak správně inventarizovat majetek, což se úspěšně vyjasnilo. Zůstávaly tam ale některé nesrovnalosti v evidenci majetku u původní stálé expozice Centra ilustrace. Ze strany města byl vyvíjen tlak, aby se došetřilo, kdo to zavinil. Řešilo se, kde ten majetek je. Byla jsem pozvána na radu města, kde radní Luboš Průša prohlásil, že se tato záležitost musí vyšetřit a musí se najít viník, i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že předávací dokumentace z té doby prostě chybí a že se to řeší vždy znovu při každoroční inventuře. Byla jsem si jistá, že expozice, jak jsem ji převzala, se za celou dobu mého ředitelování neměnila. Téměř všechny exponáty tam byly statické, připevněné, nic se tam ani ztrácet nemohlo.

Podařilo se vám tedy zjistit, co se s majetkem stalo?

Prošli jsme kompletně veškerou účetní a majetkovou dokumentaci od založení organizace. Zjistili jsme, že opravdu zcela chybí předávací dokumentace ke stálým expozicím mezi městem a organizací. Nevíme, co skutečně město Sladovně předalo. V té době, v roce 2008, byl ředitelem, a tedy zodpovědnou osobou Jiří Hladký. V seznamech exponátů byly některé velmi drahé položky, u kterých vůbec nebylo jasné, o co se vlastně jednalo. Expozice navržená architektem Boučkem měla pořizovací hodnotu přibližně 15 milionů. Ukázalo se ale také, že když expoziční firma předávala majetek městu, podepsal její předání, jménem Sladovny, také pan Hladký. Musel – nebo měl – tedy být předání přítomen. Ale o rok a půl roku později podepsal zprávu k inventuře, ve kterém stojí, že expozici není možné správně inventarizovat, protože nejde rozdělit na jednotlivé položky (patrné ještě v předávacím protokolu expoziční firmy městu) a že v expozici nenašli nějaký majetek. Z těch materiálů není zřejmé, co se s těmi věcmi stalo. Možná byla expozice na počátku převzata jako celek, bez kontroly jednotlivých položek, a při inventuře půl roku na to se zjistilo, že tam některé položky chybí. Je tedy zřejmé, že tu ten majetek buď nebyl vůbec nebo se ztratil v době ředitelování Jiřího Hladkého.

Jak jste s tím zjištěním naložili?

Z hlediska odpovědnosti ředitele za organizaci zůstává vina na celé organizaci. My bychom měli náhradu požadovat na viníkovi. Ale protože uplynulo už deset let, je to z právního hlediska nevymahatelné. Jelikož jsme v loňském roce hospodařili s malým přebytkem, rozhodla jsem se z rozpočtu Sladovny uhradit městu zbytkovou hodnotu chybějícího majetku ve výši asi 70 tisíc, v podstatě škodu vzniklou v době ředitele Jiřího Hladkého. Tím jsme dali do pořádku finanční část. Ale jelikož je pan Hladký zastupitel a předseda kulturní komise, je činný ve veřejném životě v Písku, pasuje se do role veřejné autority a zároveň platí, že ti, co přeberou zodpovědnost za jakékoliv společenství, nesou zodpovědnost i za jeho morální zdraví a musí tedy jednat v případech, kdy je řád narušen – i vůči svým vazalům, považovala jsem z etického hlediska za důležité, aby se tato věc dořešila. Zprávu o tom, co se stalo, jsem na konci roku podala paní starostce Evě Vanžurové a zároveň jsem ji požádala o to, aby se tím dál zabývala ona.

Jaká byla reakce starostky?

Paní starostka na to nijak nereagovala. Veškeré volání po hledání viníka ustalo a zavládlo ticho.

rozhovor: M.Myslivcová

Související článek:

Ještě jednou k detektivnímu pátrání po zmizelém majetku Sladovny