Den Lesů města Písku doprovodí archaická atrakce: klasický milíř
Velkou inspiraci – pálení dřevěného uhlí v milíři – přivezl na začátku září do Písku Spolek archaických nadšenců z obce Sebranice u Litomyšle. Na závěr slíbili, že se za rok vrátí. Slib dodrželi ještě dříve: úspěšná akce se bude opakovat v sobotu 20. června, kdy u lesovny Na Flekačkách začne další Den Lesů města Písku. Milíř by měl na místě pálit dřevěné uhlí týden.
V sobotu 20. června bude v lesovně a kolem ní připraven od 9 do 16 hodin pestrý program – ukázky lesnické techniky a přibližování dřeva koněm, stezka pro děti Staň se lesníkovým učněm, práce s motorovou pilou a dřevosochání, ukázky stromolezení – sběr šišek ze stojících stromů, lesní pedagogika a dílnička v Infocentru Lesů města Písku, sokolníci a sluneční luštírna. A hodně pozornosti jistě přitáhne milíř.
Zajímavé je, že kdysi se klasický milíř nacházel přímo pod současnou píseckou lesovnou. Spolek archaických nadšenců, který jej přijel „obnovit“, je vlastně rodinné sdružení, které v Sebranicích založili Jiří a Lenka Kmoškovi se svými syny: „Máme čtyři kluky a potřebovali jsme je nějak zabavit,“ vypráví Jiří: „Jezdili jsme po hradech, zajímali se o historii, a pak nás zaujalo zpracování železné rudy. K tomu ale jsme potřebovali hodně dřevěného uhlí, a tak jsme si ho začali vyrábět…“
Postupně začali zkoušet všechna možná vesnická řemesla. „Tak třeba výroba došek na střechu – to musíte začít od vypěstování žita kvůli slámě. Když máte žito, začnete péct chleba, ten ale musí v něčem kynout, a tak jsme začali vyrábět klasické ošatky… Všechno si děláme sami, snažíme se žít soběstačně, jako kdysi. Chováme i ovečky, zpracováváme vlnu,“ vypráví Lenka Kmošková: „Jedna činnost přirozeně vyvolává další.“
Jaké byly jejich první pokusy o stavbu milířů? „Pálení jsme zpočátku zkoušeli jednodušším způsobem v jámě, výsledek je srovnatelný, pro výrobu menšího množství uhlí je to rychlejší řešení. Existuje pár starých knih, kde se popisují technologické postupy, žádní skuteční pamětníci už neexistují, takže jsme prošlapávali vlastní cestu. V Písku jsme použili asi sedm kubíků dřeva, což už je ukázka klasické výroby. Milíře se ale kdysi dělaly mnohem větší, kolem třiceti kubíků dřeva, i když jsou to jen odhady, nikdo vám to dneska už neřekne,“ vysvětluje Jiří Kmošek. Z dobře proschlého tvrdého dříví je přibližně třetinová výtěžnost kvalitního uhlí.
Pálení předchází poměrně náročná práce: štípání dřeva, příprava podkladu a hliněného krytu, stavba dřeva do tvaru milíře a nanášení drnového a hliněného pláště. Prostřednictvím kanálu zvaného král se milíř zapaluje vsypáním žhavých uhlíků. To vše mohou zájemci na místě sledovat, případně se i zapojit do práce.
Milíř bude zapálen v neděli 21. 6. v 9 hodin. Čas pálení se pohybuje podle velikosti milíře – rozebrání milíře a rozdávání vypáleného uhlí je naplánováno na sobotu 27. června.
V rámci ukázek vyrábějí v dehtářské pícce také vedlejší surovinu výroby dřevěného uhlí – dehet – černou mazlavou hmotu, která se v minulosti používala pro výrobu kolomazi jako základní impregnační a mazací látky. Akce je po celý týden skvělou příležitostí pro písecké školy k praktickému doplnění výuky, na podzim ji využilo několik tříd.
Marcela Skřivanová je vedoucí programů lesní pedagogiky v písecké Lesovně a hlavní organizátorka akce: „Ukázku milíře jsme vymysleli jako něco, co se tu ještě nepředvádělo – a myslím, že to byl úspěch. Velký zájem ale myslím vyvolají stejně jako na podzim i ukázky lesní pedagogiky, vyrábění z přírodnin, mnoho lidí má zájem navštívit luštírnu – mnozí návštěvníci vůbec netuší, co to je. Já myslím, že je zajímavější než celá lesovna.“
Luštírna je rekonstruovaná původní stavba pod lesovnou, která historicky sloužila k luštění šišek – tedy jejich usušení a získání semen. Ke stavbě bohužel neexistuje žádná dokumentace, jediná historická fotka pochází z roku 1938. Semínka se tu získávají dodnes – především z jedlí píseckých lesů. „Ty se pak využívají v místních školkách, kterých mají Lesy města Písku 3,5 hektaru. Z nich pochází většina z dvou set tisíc sazenic, jimiž každoročně zalesňujeme. Jde v podstatě o funkční technickou památku, zřejmě je to dnes jediná fungující sluneční luštírna v republice. Jinak se semena získávají centrálně v Semenářském závodu LČR v Týništi nad Orlicí,“ vysvětluje Marcela Skřivanová.
Kromě sušení semen slouží stavba luštírny jako součást centra environmentální výchovy – zejména při horším počasí je vítanou zastávkou pro školní skupiny, které na lesovnu docházejí na programy ekologické výchovy.
Webové stránky Archaických nadšenců: http://www.sebranice.cz/san.
Více informací o environmentální výchově Lesů města Písku: http://www.lmpisek.cz, skrivanova@lmpisek.cz.
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!