Písecký svět

„Je mi velkým potěšením a poctou, že jsem dnes mohl přijet do Písku. Před 70 lety americká vojska pomohla osvobodit tuto oblast od nacistické okupace. Vzdáváme čest nejen padlým Američanům, ale všem statečným mužům a ženám, kteří přispěli k ukončení druhé světové války. Vzpomínkový akt, který jste dnes připravili, je důležitý pro nás pro všechny, bez ohledu na věk, připomíná nám také, že svoboda má svou cenu – a že každá generace, která poznala svobodu, musela přinést své oběti,“ řekl mimo jiné zástupce Ambasády USA, major Adam Knox, U.S. Air Force, při slavnostním odhalování pomníku setkání spojeneckých armád u Zemského hřebčince v Písku.

 

Na hrdiny Velké vlastenecké války zavzpomínal i Mjr. Alexander Fedyaev – zástupce vojenského a leteckého přidělence Ruské Federace v ČR, který dokonce pozdravil přítomné Písečáky v češtině. Pak spolu s Američanem, starostkou města Evou Vanžurovou, senátorem Karlem Kratochvíle a členy spolku Buddies Písek odhalili všechny tři pamětní a informační desky u památníku.

 

„Mám z toho obrovskou radost, jsem dneska úplně na měkko,“ prohlásil poté Roman Drašnar ze spolku Buddies Písek: „To si nedokáže nikdo představit, co to dalo za záběr, co jsme věnovali energie a času tomu, aby tady dneska ten pomník byl.“

Dlouhá cesta k památníku

Studii – návrh památníku vytvořil známý grafik Jindřich Prach – pamětník oné doby a zároveň člen Buddies Písek. Roman Drašnar jakožto předseda spolku vše vyřizoval, uháněl úředníky i zastupitele a spolupracoval pak na žádost města s projektantem. „Za městský úřad měl záležitost na starost pan Filip, který jednal se slušným nasazením, při stavbě musím za velký zájem a cit pro věc pochválit firmu Romana Soukupa STAREKO CZ Písek a externí kameníky, což byli pánové Petr Bečka a Jakub Vítek, kterým kámen při práci přímo v rukách zpíval,“ dodává Roman Drašnar. Ke zdárnému výsledku napomohla také firma Kámen a písek dodal Lom Písek.

 

Richard Praus, který stál u zrodu Buddies Písek, patří spolu s Romanem Drašnarem k hlavním iniciátorům vzniku památníku. Na místě v neděli podepisoval svou novotou vonící publikaci Osvobození Písku 1945. Kromě širších dobových souvislostí v ní podrobně rozebírá, jak došlo k tomu, že Písek, ač byl za demarkační linií, osvobodila v noci 6.-7. května jednotka americké armády, a ne Rudá armáda. Ta totiž sváděla těžké boje u Brna a ze severního směru se ruské jednotky určené pro Pražskou operaci zdržely u Drážďan a v Krušnohoří.

 

Richard Praus k vydání své publikace vysvětlil: „Očekával jsem, že někdo z píseckých literátů za těch 70 let podobnou brožuru sepíše. Bohužel se tak nestalo, a tak jsem se toho nakonec chopil na výzvu města Písku sám.“  Všechny zbylé výtisky byly u Hřebčince velmi brzy vyprodány a mnozí zájemci odcházeli nespokojení. Edita Kučerová z odboru kultury MÚ nám potvrdila, že město zváží možnost vydání dostisku publikace. Zatím totiž vyšla v pouhých dvou stech výtiscích.

Pivo po sedmdesáti letech

Akce pokračovala na Velkém náměstí, kde si zástupci americké a ruské ambasády po vystoupení Písečanu připili plzeňským pivem, které jim natočil František Šlapák z restaurace U Reinerů.

 

Nadšený z celého odpoledne byl také Patrik Izdenczy ze 6.A ZŠ J. K. Tyla: „Moc se mi to dneska líbilo, já jsem kamarád lidí z Buddies. Vlastně mne k tomu přivedl jeden známý mojí mamky, pak jsem začal sledovat různé válečné dokumenty a sbírat vojenské předměty z doby po roce 1939. Buddies jsem potkal u pomníku Na Štychu, kterému říkám zarostlé mraveniště, protože tak opravdu vypadá. Naštěstí se teď udělal ten nový pomník u Hřebčince, ten je mnohem lepší. Dostal jsem nedávno i jedničku ve škole při občanské výchově, když jsme si povídali o letošním 70. výročí konce druhé světové války. Roman Drašnar z Buddies mne k nim do spolku pozval, a tak když si opatřím potřebné vybavení, budu od příštího roku jejich právoplatný člen. Strašně moc se na to těším!“

Vybíráme několik ukázek z knížky Richarda Prause:

…Noc z 6. na 7. května byla pro město nejkritičtější. V dopoledních hodinách následujícího dne dorazily další americké jednotky s  těžkou technikou a rozmístily se až po hranice města. Své velitelství dislokovaly v Masarykově obecné škole Na Štychu a ihned zahájily odzbrojování a odsun německých jednotek z prostoru Ptáčkovny do zajateckých táborů u Dobeve a Strakonic. Přesun městem trval ještě několik dní. Němečtí civilisté byli přesunuti do speciálních zajateckých táborů na okrajích či v městě samém. Jeden z takových táborů byl zřízen na ploše bývalého ženijního cvičiště Wehrmachtu mezi Čelakovského ulicí a řekou Otavou. (…)

 

Až do příjezdu Rudé armády zajišťovaly ame­rické jednotky ve městě, v součinnosti s vedením obou revolučních výborů, především vyčištění a uvolnění silnice ve směru z města na Tábor a udržení pořádku ve městě. (…)

 

K setkání obou spojeneckých vojsk došlo až 10. května 1945 v pozdních odpoledních hodinách na silnici U Hřebčince. Od Protivína dorazil předvoj 107. gardové divize RA, které velel generál M. A. Bogdanov. Další část sovětských jednotek od 106. gardové divize překročila Písecké hory a vstou­pila do města ulicí Na Trubách. V 17:30 se pak uskutečnilo setkání velitelů obou spojeneckých armád za spoluúčasti zástupců Revolučních výborů. Náměstí bylo zcela zaplněno píseckými občany.

 

Po příchodu jednotek RA se stalo město Písek „městem dvou armád.“ Americké velení si bylo vědomo, že jejich jednotky musí opustit prostor jimi dočasně zajišťovaný v ruském sektoru a stáhnout se zpět za demarkační linii. Protože již od 8. května 1945 bylo po válce, tak velení obou spojeneckých armád již na vlastní realizaci tolik nespěchala.

 

(…) Chci se zde zmínit, že někdy bývám „kárán“ za to, že můj pohled na osvobození města Písku je pouze proamerický a je při něm opomíjena součinnost a úspěchy druhého válečného spojence – Rudé armády. Uvádím-li, že Písek byl osvo­bozen americkou armádou, nechci tím nikterak opomíjet a znehodnocovat velké zásluhy sovětské armády, která se o konečný mír v Evropě zasloužila. Protože tato brožura je hlavně určena pro Písečáky, je pro mě stěžejním tématem napsat, jak se to před sedmdesáti lety především v jejich městě skutečně odehrálo. Stejně tak nemohu opomenout a nezmínit se o tom, že již v době míru položilo mnoho rudoarmějců svůj život v boji s nacistickým nepřítelem, který odmítl uznat a dodržet podmínky haagsko-ženevských konvencí.

 

 

Fotogalerie k článku