Písecký svět

Vzpomínka na PLH

V Píseckém světě z února jsem se dočetla, že Psychiatrickou nemocnici Písek, následovníka Psychiatrické léčebny U Honzíčka  (PLH), koupila Penta Hospitals. Chtěla bych se podělit o své vzpomínky na PLH.

Nastoupila jsem tam v r. 2000 jako sekundární lékař. V té době to bylo pracoviště, které by se dnes asi nazývalo férové. Pohodová atmosféra, přátelské vztahy napříč profesemi, výjimečná spolupráce mezi lékaři, sestrami i ošetřovatelským personálem, vše zaměřeno na pacienta. Psychiatrická péče na špičkové úrovni kombinovaná s téměř domáckým prostředím a krásnou přírodou kolem.

O hospitalizaci měli zájem pacienti z různých koutů Čech. Pod vedením paní primářky Kadlecové lékaři získávali cenné zkušenosti. Měli jsme přehled o všech pacientech, na ranních sezeních i při společných obědech probíhaly diskuze o složitějších případech a možnostech dalšího postupu (dnes by se tomu asi říkalo brainstorming).

Po převedení PLH na a. s. začalo nové období. Na jedné straně šetření (mzdy) a v rámci modernizace a zefektivnění (byl to v té době asi trend všech zdravotnických zařízení) byly pořízeny nové počítače a zdravotnické programy pro lékaře, ale také na sesterny.  Aby byly využity, začalo se v nich evidovat spousta nových údajů. Oddělila se striktně sesterská a lékařská dokumentace, začaly se denně tisknout medikace. Dříve geniální  přehledný dvoulist, na kterém byly všechny léky a jejich změny, byl nahrazen nepřehlednou hromadou papírů narůstající úměrně s dělkou hospitalizace (která zde byla řádově v týdnech i měsících.) Lékařská dokumentace tak výrazně ztěžkla a bylo problematické nosit si ji všechnu  na vizity.

V PLH bylo zvykem, že vizity probíhaly denně  formou rozhovoru pacienta s lékařem v soukromí. Při nutnosti zpracovat vše počítačově najednou vizity „zdržovaly“, sestry nedostávaly včas papíry. Objevovaly se inovativní nápady, že by se proces vizit měl zrychlit, hlavně aby to lékaři zapsali do počítače, s pacienty si může promlouvat psycholog. Začaly se stavět pomyslné bariéry mezi sestrami a lékaři. Zdravotnický personál začal být stresován, místo vzájemné komunikace byl izolován u svých počítačů. Vedení řešilo obložnost, a ne odbornost, a už vůbec ne specifika psychiatrické péče. Jen díky enormnímu pracovnímu nasazení paní primářky a ostatních zdravotníků pacienti nepociťovali snížení kvality péče. V té době jsem již měla v PLH jen malý úvazek a jednu službu týdně. Kvůli narůstajícímu pracovnímu vytížení v ambulanci, ale i proto, že jsem si nechtěla kazit příjemné vzpomínky, jsem U Honzíčka skončila.

V květnu 2015 se z PLH stala Psychiatrická nemocnice Písek (PNP), která se z lesů přestěhovala do města. Moderní sterilní budova, vyšší standart ubytování pro pacienty (sociální zařízení ke každému pokoji), sesterské recepce. Vysoké postele na kolečkách, které mají tu chybu, že neprolezou futry. Vlastní kavárna. Samorozsvěcovací světla na čidla na chodbách, takže paranoidní pacienti mají potvrzeno, že jsou opravdu sledováni.

Nyní je toto zařízení zakoupeno firmou Penta Hospitals a stává se opravdu součástí zdravotnického byznysu. S nostalgií vzpomínám na ducha nemoderní léčebny v lesích, která byla naplněna pohodovou rodinnou atmosférou. Za krásné chvíle v ní, jak pro zaměstnance, tak pro pacienty, patří velké poděkování přimářce Evě Kadlecové, báječné šéfové, nesmírně odborně erudované a přitom velmi lidské, která byla novým vedením PLH bohužel nedoceněná. Věřím, že všichni z nás, co jsme odešli, jsme si do svých ambulancí  alespoň částečně odnesli „lidskou psychiatrii,“ která se provozovala v léčebně  U Honzíčka.

MUDr. Iveta Burdová, ordinace dětské a dorostové psychiatrie

Neznám zákulisí…

Chtěla bych se vyjádřit k problematice objektu U Honzíčka, která je řešena v článku Zastupitelé řešili Honzíčka a sad, v tištěné verzi Píseckého světa. Konkrétně k nabídce firmy KEJA s.r.o., o které zastupitelé dle článku jednali. Protestuji proti tomu, aby byl majetek města prodán čínskému investorovi žijícímu v Německu! Neznám zákulisí písecké radniční politiky, proto nemůžu posoudit, z jakých důvodů tento objekt nebyl prodán místnímu podnikateli, proč nebyla vyvinuta aktivita, která by vedla k dohodě s jakýmkoli jiným investorem dříve, než objekt docela zchátral. Nynější výkřiky: „Navrhuji prodat a neřešit územní plán. Prodat to teď tak, jak to stojí, leží a běží.“ (místostarosta Hořánek – pozn. red.) ve mě vzbuzují podezření z nějaké spekulace, která nevyšla, a nyní je snaha se objektu zbavit.

Plán postavit luxusní seniorský dům pro seniory, kteří si mohou dovolit zaplatit za bydlení 20 tisíc měsíčně (jistě to nebudou písečtí senioři), rovněž vzbuzuje podezření, a to z praní špinavých peněz.

Ing. Eva Nolčová

Altruismus a dotace

Proč nemocnici prodal, tedy už víme. A proč ji zřídil, jsme už zapomněli… Někde jsem četl, že se v některých případech za procesem postupného vyvanutí altruismu, který bývá završen prodejem části nebo celého projektu po uplynutí doby udržitelnosti, může skrývat završení procesu jakéhosi zhodnocení povyčerpaných evropských dotací. Což ale trestné zřejmě není.

Luděk Blaha

Oč jde? Léčit – ne uzdravovat

Ve zdravotnictví, farmacii a v psychiatrii zvlášť, píseckou psychiatrickou nemocnici nevyjímaje, jde především o byznys, a rozhodně nijak zanedbatelný, což potvrzují i slova šéfky Penta Hospitals Barbory Vaculíkové uvedené v rozhovoru v Deníku, který Penta mj. vlastní: „Ve zdravotnictví není obor, který by byl vysloveně ztrátový, jen musíte mít dostatek personálu, a hlavně pacientů. Kdyby ztrátový obor existoval, byl by špatně nastavený systém zdravotního pojištění,“ říká ředitelka Penta Hospitals. – Tedy mít hlavně dostatek pacientů na lůžkách, za ty pojišťovny rády zaplatí tučné úhrady, to je to, oč tu běží… Žádná deinstitucionalizace se nekoná, žádné preference terénní péče, případně více stacionářů jako lehčí soft péče pro pacienty i jejich rodiny – tedy to, po čemž volá reforma psychiatrické péče. Naopak podpoříme hard péči – na uzavřených odděleních, kde kontakt s realitou je umožněn pouze při odpoledních vycházkách. Písecká psychiatrická nemocnice nedisponuje akutními lůžky (vždy se o Honzíčkovi a posléze psychiatrické nemocnici hovořilo jako o té „hezčí psychiatrii“), pacienti ve vážných krizích byli dosud odkazováni na psychiatrická oddělení nemocnic do Budějovic nebo do Tábora, nyní to dost možná bude až do Ostrova u Karlových Varů, odkud „na oplátku“ ti již dostatečně „znormalizovaní pacienti“, docela odjinud, bez vazeb na své blízké, mohou pokračovat v doléčení v Písku…

Škoda promarněné příležitosti v Píseckých horách, kde mohla léčebna U Honzíčka pokračovat a kde měla skvělé renomé široko daleko, nebýt urputnosti některých zastupitelů… Nebo prozíravosti? Kdo ví, zda by nebyla prodána podobně jako nyní psychiatrická nemocnice megahráči na byznysovém poli… Kde je hlavním zaklínadlem: potřebujeme „léčit“ – to pojišťovny cálují, nikoliv uzdravovat… Altruistické důvody nájemce, které pronájem U Honzíčka provázely a byly deklarovány, patrně vyvanuly jako proslulý sprej Petra Jandy ve známém songu Jasná zpráva…

Zbyněk Konvička

Google je potvora…

Google nám připomene dobu před devíti lety, kdy byl Honzíček pronajat společnosti na 20 let za 12 tisíc Kč – ROČNĚ! To proto, aby společnost místo vysokého nájmu Honzíčka opravila. To nechtěla, chtěla Honzíčka koupit, město si dalo podmínku provozu léčebny na třicet let, a z prodeje rázem sešlo, společnost se odstěhovala, po dvou letech prodána. Na něco jsem zapomněla? Google si pamatuje i kdo ve kterých společnostech působil, založil je, prodal, kolik jich od města koupil, za jakým účelem a cenu je koupil, potom zas prodal…

Michaela Šťastná
 

Fotogalerie k článku