Písecký svět

   I když se to mnohým nezdá podstatné, město v dražbě přihazovalo na ceně draženého hřiště a tím se vědomě podílelo na navýšení kupní ceny, výrazně se lišící od ceny odhadní. Z mého pohledu nepřijatelné konání řádného hospodáře. Město nakonec koupilo dopravní hřiště za více než 100% násobek odhadní ceny.

   Naproti tomu zde máme po dlouhá léta probíhající výkup nemovitosti v ulici Pražská, kterou město hodlá vykoupit, aby ji mohlo zdemolovat a tím zajistit přístup do kasáren. V tomto případě město zatvrzele odmítá zaplatit u výkupu nemovitosti o korunu víc, než je cena nemovitosti stanovena odhadcem.

   Bohužel jsem nucena porovnávat dva nepříliš dobře srovnatelné případy pro jejich potřebu využití městem. Dopravní hřiště je tak nějak logicky opravdu pro vzdělávání dětí potřeba, ale není povinností obcí jej zřídit nebo dokonce provozovat. Napojení do kasáren město dlouhodobě uvádí v územním plánu města a s demolicí nemovitostí se tím pádem počítá a výkup nemovitosti se záměrem její demolice je pro město vlastním rozhodnutím de facto závazný.

Snažím se nějak porovnat na dvou případech tu výši míry naléhavé potřebnosti nemovitostí pro město.

 

   U dražby dopravního hřiště byl předpoklad neúspěchu, tedy že hřiště vydraží jiný kupec a to se také stalo. V takovém případě byla veškerá snaha města stran výkupu vyčerpána a městu by nezbývalo než se rozhodnout, zda se do stavby dopravního hřiště pustí samo, nebo podpoří jeho výstavbu na území města. Podle tvrzení některých zvolených se prý v minulosti město podobnou úvahou zabývalo a došlo k tomu, že město nemá ve vlastnictví pozemky, na kterých by byla možná realizace stavby dopravního hřiště. Já jsem se tím moc nezaobírala, ale vím o pozemcích města, kde by realizace stavby dopravního hřiště byla možná, buď se změnou územního plánu a dokonce i bez jeho změny.*

   Majitel draženého pozemku totiž vítězi dražby pozemek neprodal, ale po další úpravě ceny pozemek nabídl městu ke koupi napřímo. Z mého pohledu velice nesolidní postup, řádný hospodář neměl na takovou nabídku přistoupit, protože měl mít dávno připravenu kalkulaci ceny stavby dopravního hřiště na vlastních pozemcích. V matematice nevynikám, ale informovala jsem se, že by se došlo k částce nižší, než cena za hřiště uhrazená. Tím chci říci, že řešení situace s dopravním hřištěm mělo několik možností.

   V případě výkupu domu na Pražské je historie velice dlouhá, zobecnit by se dala tím, že jednání troskotají kvůli nedohodě vlastníků nemovitosti s městem kvůli požadované ceně nemovitosti. Vlastník nemovitosti souhlasí s prodejem, vždy však požaduje vyšší kupní cenu, než kterou je město ochotno, s odvoláním se na odhadní cenu, zaplatit. I zde mělo město po léta další možnosti řešení situace, jako napojení do kasáren posunout k jiné nemovitosti v ulici a tuto variantu zanést do územního plánu jednou možností. Přistoupit na cenu požadovanou vlastníkem nemovitosti je další možností. Jenže město trvá na řešení situace tak, že vykoupí tuhle konkrétní nemovitost pouze za cenu určenou odhadcem, dokonce zde město hodlá využít možnost omezení práv vlastníka nemovitosti vyvlastněním majetku. Vzhledem k historii záměru města vykoupit nemovitost a souhlasu vlastníka prodat městu nemovitost se malinko přikláním k využití možnosti výkupu nemovitosti městem jako jedinému řešení situace.

 

   Dva případy, odlišně řešené. U předraženého nákupu u hřiště se zastupitelé vymluvili, cituji z usnesení č. 81/23 : …. Zastupitelstvo města odchylku od ceny obvyklé odůvodňuje tak, že prodávající prodat za jinou cenu nechce, a že město pozemek naléhavě potřebuje k provozování dopravního hřiště.

   Nu a přitom úplně to stejné odůvodnění lze použít slovo od slova i v případě výkupu nemovitosti v Pražské ulici, vyjma posledních slov, kde na rozdíl od majitele hřiště vlastník nemovitosti na Pražské od počátku projevuje svou vůli nemovitost prodat, tedy v tomto znění: Zastupitelstvo města odchylku od ceny obvyklé odůvodňuje tak, že prodávající prodat za jinou cenu nechce, a že město pozemek naléhavě potřebuje ve veřejném zájmu stavby infrastruktury.

Sami zastupitelé vytvořili precedent v podobě usnesení č. 81/23 a podle toho by měli i postupovat v dalších případech.

   Pokud bych na pomyslnou misku vah posadila oba případy, jednoznačně mi jako opravdu naléhavý veřejný zájem převažuje výkup nemovitosti na Pražské. Jistěže potřeba dopravního hřiště má svou váhu, ovšem jiné povahy, která nepřeváží výkup nemovitosti na Pražské.

   Naši zvolení se chtějí pustit do vyvlastňování. Jednou stranou jejich úmysl odsuzuji, protože jsou tu řešení, druhou stranou by mi zajímalo, jak by si město v takovém řízení vedlo …

   Kdoví, co na nás naši zvolení ještě do konce volebního období chystají, jedno je jisté, za necelý rok správy města spáchali již několik precedentních rozhodnutí v mnoha oblastech správy města, kterých se jen tak nezbaví a já doufám, že je jejich vlastní rozhodnutí později „doběhnou“.

* V diskuzi na zasedání jsem na možnost budovat hřiště na vlastním pozemku upozornila, starosta města se mě zeptal: Jo, to mi řekněte kde, paní Šťastná? a já mu neodpověděla, protože jsem byla na odchodu a potom, když si je dosud nedokázal sám zjistit, byla by to dlouhá diskuze … možná, kdyby slušně požádal … ale ne.

 

 

P.S. I tohle usnesení bych označila za projev současné politické kultury.

Usnesení č. 166/23

Zastupitelstvo města ukládá odboru správy majetku nechat vyhotovit aktuální znalecký posudek na všechny nemovitosti ve vlastnictví p. Čapka v lokalitě Pražská, poté poslat panu Čapkovi poslední nabídku na výkup nemovitosti, a to za cenu vyšší (porovnávána bude cena dle stávajícího znaleckého posudku a cena dle aktualizovaného znaleckého posudku), současně poslat i návrh kupní smlouvy s 30 denní lhůtou pro vyjádření k této nabídce. Pokud vlastník nepřijme tuto nabídku, tak zahájit proces vyvlastnění.