Písecký svět

Ve dnech předcházejících rozhodujícímu kolu volby jsem měl možnost komunikovat s řadou voličů a podporovatelů Karla Schwarzenberga, ať už osobně nebo písemnou formou. Naprostá většina z nich má společné jedno: Jsou to slušní, inteligentní lidé, živící se vlastní prací a platící daně, občané se zájmem o dění ve společnosti a s nadějí na lepší fungování českého státu. Karla Schwarzenberga si za svého kandidáta vybrali právě pro ty samé vlastnosti jako člověka nezištného, ekonomicky nezávislého, který prezidentský úřad přijme jako další ze svých mnoha povinností a nikoli jako cestu k moci, výhodám a korupci. Oceňovali na něm, že udělal pro Československo mnoho v době komunistické totality, stejně jako jeho rodina předtím v boji proti nacismu.
 

Karel se ovšem ve druhém kole nestřetl jen s Milošem Zemanem, ale s mocenskými skupinami, které se tu zformovaly především v dobách opoziční smlouvy, neblahého výplodu Václava Klause a Miloše Zemana. Těmto skupinám samozřejmě nevadil Miloš Zeman a nevadil jim ani tvárný Jan Fišer, který byl předtím pod hlavičkou „úřednické vlády“ instalován do křesla premiéra opět dvěma nejsilnějšími stranami. Postup zásadového Schwarzenberga do druhého kola ovšem mohl značně narušit jejich kruhy. V jednotné „národní frontě“ proto proti němu vystupovali nejen zemanovci a ta část sociální demokracie, která se zrovna nebála, že jim Miloš rozvrtá stranu, a tradičně patří k Zemanově frakci v ČSSD, ale i ta část „staré ODS“, která nostalgicky vzpomíná na časy zašlé Klausovy éry, nepřeje si jakoukoli změnu a kvůli níž ODS propadá v dalších a dalších volbách. Je příznačné, že jako jeden „muž“ podpořila Zemana Klausova rodina živě komunikující právě s touto částí zakonzervované ODS. Ohrožení bylo tak velké, že Klaus neváhal podpořit uměle vyvolanou hysterii kolem Benešových dekretů spojenou s tvrzením, že „sudeťák Schwarzenberg“ připravuje vrácení majetku v pohraničí potomkům válečných zločinců – jako bychom se ocitli v nějaké ideologické frašce z padesátých let minulého století. Konečně soudružsky vypomohl i kamarád Vojtěch Filip, který zavelel svým komunistům zvyklým poslouchat, a ti v jednom šiku vyrazili s estébáckou propagandou v zádech proti „nenáviděné cizácké šlechtě“.
 

Není tedy divu, že Karel Schwarzenberg zůstal před branami prezidentského úřadu. Neklesl totiž na úroveň svého soupeře a bojoval čestně jako pravý šlechtic. Jeho volební kampaň nebyla založena na lžích a pomluvách, polopravdách a zkreslování Zemanových výroků či na šíření poplašných zpráv. Za to mu budiž velký dík. V tomto směru je morálním vítězem on a může se směle podívat do tváří svých voličů i soupeřů. Nedělejme si ovšem iluzi, že se pánové Zeman či Klaus zastydí. Oba postupují podle zásady, že účel světí prostředky a pravda je na straně „vítěze“. Zeman se cítí být prezidentem „dolních deseti milionů“ a dál žije ve světě svých „bonmotů“. Václav Klaus dokonce přesvědčuje sám sebe a posílá do Čech vzkazy, že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Netřeba se rozčilovat, třeba se pousmát a uvědomit si, že to říká někdo, kdo se jen marně snaží dosáhnout velikosti autora tohoto citátu, někdo kdo nedávno vypustil na svět obludnou amnestii, někdo, jehož nejznámějším příběhem na mezinárodním poli je tajemné zmizení propisky. Jen pan prezident Havel se musí obracet v hrobě.
 

Po druhém kole voleb není samozřejmě překvapivé, že slušný inteligentní občan pláče nad ztrátou historické šance o změnu v této zemi a na významný posun směrem k lepším časům. To, že Schwarzenberg v nerovném boji nezvítězil, není ovšem prohrou jeho, ani prohrou slušných lidí. Těch 45% hlasů, které ve druhém kole získal, není málo a může nás naplňovat nadějí, že tento národ má do budoucna šanci. Předpokladem je, že se voliči Karla Schwarzenberga nevzdají a nesloží odevzdaně zbraně. Každý musíme nadále dobře dělat svoji práci, sledovat občanské dění, nahlas upozorňovat na nešvary této doby a neopominout žádné volby. Vybírejme v nich lidi, kteří jsou jako Karel Schwarzenberg slušní a zásadoví, něco umí, mají rozhled a vzdělání, lecčeho ve svém profesním životě dosáhli a jsou pokud možno ekonomicky nezávislí – to totiž snižuje nebezpečí, že jdou do politiky jen brát, ale naopak chtějí především dávat. Nejsem naivní, abych nevěděl, že takových lidí ochotných se brodit špínou a bahnem české politiky nebude mnoho, to nás ale neopravňuje rezignovat na jejich hledání, nalézání a podporu.

JUDr. Ing. Tomáš Bouzek
Písecký rodák
předseda klubu zastupitelů TOP 09 a radní města České Budějovice
člen Expertní komise TOP 09 pro bezpečnost, justici a boj proti korupci