Písecký svět

Vážení přátelé a sympatizanti písecké části Hradiště, pokusil jsem se zformulovat, co si v současnosti někteří moji kolegové a přátelé–obyvatelé Hradiště přejí. A samozřejmě i já, protože bydlím na rohu ulice Hradiště, odkud je na vše dobře vidět, vše slyšet, ale zároveň je možno si všech výhod i nevýhod denně „užít“ z první ruky.

Pokud jsem dosud na Hradišti něco potřeboval, žádal jsem o to před volbami, vždy, když vstřícnost budoucích nejlepších synů a dcer národa kulminovala. Nyní je do voleb daleko, pozice zastupitelů pevné a drobné problémky okolo Hradiště v Písku tak patrně budou pod rozlišovací schopností jejich většiny.

Mám ale za občany Hradiště dvě přání. Těmi jsou: řešit parkování a tím bezrizikový průjezd obcí a odpady.

Takže parkování:

Ve chvíli, kdy se na Hradišti po létech čekání uvolnil prostor pro normální dvouproudové zprůjezdnění obce a doufalo se jako bonus i pro parkoviště, se místní obyvatelé dozvídají o variantě, že místo parkoviště tam klidně může vyrůst i něco docela jiného. A to je dobrý důvod k aktivitě. Jsme Češi, ve většině vždy dokážeme včas ustoupit, ale proč nezkusit vyjednávat? Většina aktivních občanů v takto okrajové čtvrti Písku potřebuje někde parkovat, ne stavět pece či další stavby, kde se někdo potřebuje zviditelnit, zdůvodnit svoji funkci, či přihrát zakázku spřátelené firmě.

Samozřejmě rozumím tomu, že z parkoviště nebude žádný „vývar“ – není to lávka přes řeku, ale okamžitý účinek bude obrovský. Ano, u parkoviště se dá maximálně ošidit podloží nebo k vjezdu nacpat jednu či dvě Havlovy lavičky pro příští výběrčí poplatků. Ovšem ta většina obyvatel, která ráno musí odjet pracovat, aby uživila sebe a ostatní, tak ta se chce večer vrátit domů a bez stresu zaparkovat. Když tedy už musí skousnout, že jim stát vezme půlku výdělku na platy právě těch lidí ze státní správy, kteří o těchto projektech rozhodují, tak jim ten klidný večer přejme. Nežijeme ve velkoměstě, podmínkách nějakého ghetta v Paříži, či islámském Londonistánu, kde je toto již pasé.

Prostě, dokud to ještě pár let lze, měly by státní instituce své plátce daní – ty, kteří dostupné parkování potřebují, udržovat v rozumné náladě, když už ne ve spokojeném režimu. O své voliče nemusí mít strach, ty si udrží dávkami. Ale daňovým poplatníkům by se měly snažit vyhovět, aby si nakonec i tyto plátce daní nemuseli držet dávkami – a tím myslím krátkými dávkami přímo od ozbrojených složek.

Koneckonců, vždyť je to přeci pro stát výhodné, protože automobil je prostředek masivního dodatečného zdanění, skrze který lze skvěle přečerpávat peníze ze soukromých rukou občanů do bezedné pokladny státu. Argumenty ….kolik měla rodina aut kdysi a nyní, znám – ale ten „vejvar“ pro stát je cca 60 x vyšší než kdysi, alespoň u mne. Více se dá „vyvařit“ pouze ze sexu, drog a zbraní.

Takže i pragmaticky: více parkoviště = více daní = více peněz do státní pokladny. Mělo by to tedy být průchodné.

Druhé přáníčko – přecházím k dalšímu specifiku Hradiště a tím jsou odpady:

Mezi samoobsluhou a statkem čp. 30 je skládka odpadu. Ta si žije vlastním životem a osciluje mezi statusem sběrného místa a černé skládky. Skleněný odpad a plasty se v době, kdy v sezóně končí víkend a drobní provozovatelé pohostinství se vrací ze směru od Hradiště na jihozápad, naplní prázdnými lahvemi během několika minut. Stejně tak sádrokartonáři či řemeslníci, kteří nějaké oficiální hospodaření s odpady neřeší, nárazově zaplní odpadovou uličku během pár hodin. Stav skládky za různého počasí, denní a roční doby dokumentují přiložené fotografie.

Kuriozitou pro mne bylo, když jsem do kontejneru s papírem mačkal krabici a všiml si, že je zcela zaplněn balíky kartonů od vyšetřovacích gynekologických zrcadel. Připouštím, že už i na naše sídliště mohl, jak nám avizovala Frau Merkel, dorazit vedle inženýrů i nějaký syrský lékař–gynekolog a otevřít si praxi, ale i tak bude těch zrcadel potřebovat desítky a ne, dle množství obalů tři, či sedm tisíc kusů.

Zbytek uživatelů odpadového místa, i přes snahu Městských služeb, dovrší zbytek. Nelze mít občanovi za zlé, že pokud již ke kontejnerům plným sádrokartonu dojde, tak položí tašku s papírem vedle nich. A vítr a déšť to dokončí. A to opravdu Městské služby chválím, protože na ty největší excesy reagují velmi rychle.

Nedovedete si představit, co se tu občas děje. Kontejnery jsou poválené, prší do nich, oblíbenou kratochvílí již bylo, pouštět je s kopce na hradišťskou náves nebo na nich kopec sjíždět – pomáhali jsme je tahat příslušníkům MP zpátky nahoru – prostě záleží na tom, jak akční generace hochů právě na sídlišti dorůstá. Teď to právě vypadá, že miléniové šmidlají telefony, trhají si chloupky a na kontejnerech se nejezdí. A tehdy opravdu kontejner občas stačil projet zúžené místo o fous dříve, než proti němu zespoda vyjelo auto.

Mít sběrné místo pár metrů od postele není žádný špás a naděje, která kdysi svitla – umístit jej mezi samoobsluhu a č.p. 31, zmizela odprodejem tohoto pozemku. Všude je sklo – už jsme řešili dvě operace ruky malé holčičky – gymnastky, která na přilehlém trávníku naivně udělala hvězdu.

Lidi, kteří občas kontejnery porovnají, či něco uklidí, lze spočítat na prstech jedné ruky nešikovného truhláře. Tímto jim ze srdce děkuji.

Skládka, která je denně rozfoukávána po přilehlém okolí, by zasloužila odklidit na kontrolovatelnější místo a co jiného se nyní jeví výhodnější, než ji dát do nějakého uzavřenějšího prostoru. To, jako součást nějakého parkoviště by zde pro zlepšení životního prostředí bylo takovým přínosem, že by se tomu nevyrovnala i pec velikosti krematoria. Kontrola by se dala řešit i nějakým kamerovým systémem. Kamera je dnes dostupná – v okamžicích, kdy z ložnice za zdí slyším, jak se náhle v půl druhé v noci během dvou minut naplní kontejner lahvemi doplna, rád bych to nasnímal, ale v současném právním systému a protektorátu EU bych porušil GDPR a bylo by to neplatné.

Odpadky také přitahují různé spoluobčany – prostě budou generovat kriminalitu. Dvakrát jsem již zevnitř domu zahnal chlapíky, když mi zvenčí odšroubovávali okenice. Když jsem zkoušel hlásit na policii, že se moje děvčata doma po té zkušenosti bojí, přesvědčil mne službu konající mladík PČR, že útěkem pachatelů vlastně k ničemu nedošlo. Prý napíše do sešitu, aby okolo policejní auta jezdila častěji.

Také jsme kdysi našli ve schránce navštívenku, že Hradiště má svého policajta. To je směšné – na Hradišti vidíte spíš prase lítat, než živého policistu, který jde pěšky po dvou. Policisté přijedou pouze na udání, když psovi zaklapnou vrátka a on leží a čeká před nimi, než mu otevřu. Jinak tu člověk vidí policisty pouze v noci v autě dole před kolejemi pod kaštanem. Teprve nyní se očekává vyšší aktivita v souvislosti s dalším omezením zmíněného parkování.

Tím nesnižuji akčnost PČR a MP, když je konkrétně – jako jednotlivce o něco požádám – pomohou. Není to o neochotě, ale o kapacitě. Policie určitě nemá kapacitu, řešit tady na kopci proaktivně něco na Hradišti. Na to je Hradiště příliš daleko od centra a současně je příliš slušné, co do obyvatel.

Mohlo by se zkusit nalákat někoho na to shora zmíněné „zviditelnění se“ a zkusit mezi "osobami rozhodujícími" navodit prvek soutěživosti. Protože jinak je to vysloveně o vztahu volič kontra plátce daní. A kdokoli, kdo si zvládne zavázat tkaničky od bot, ví, že vždy vyhraje volič.

***

Takže shrnuto, přál bych si, a snad i další spoluobčané, ulevit Hradišti od aut parkovištěm, dále od roztahané skládky na hlavním pěším tahu od MDH, samoobsluhy a hostince. Nejvíce se obávám, že už je vše někde rozhodnuto, někdo někomu dluží protislužbu a na návsi vyroste nějaká testovací stavba trpělivosti občanů se spoustou přidaných budoucích udržovacích nákladů. A na ty budou muset ti plátci daní zase více pracovat, večer nezaparkují a napětí se bude stupňovat.

Uvědomte si – příležitost takto uvolněného prostoru se zase desítky let nemusí opakovat. Pozemek, kde všichni doufají ve výstavbu parkoviště, má zvýšené betonové ohražení, nedá se na něj ani v nouzových situacích při velkých sportovních utkáních a podobných akcích s běžným vozidlem najet. A na tenhle, za takové peníze vykoupený pozemek všichni denně koukáme… Bylo by i z hlediska práce s lidmi a jejich vedení taktické, napřed jim uklidit a zpříjemnit prostředí, a teprve poté nechat se někoho proslavit stavbou pece, mešity, pietního parku (vždyť tu třeba byla v okolí demarkační čára či Cimbura) – a na to si pak si nechte slétnout firem, kolik chcete.

Dlouho se již také na Hradišti diskutuje otázka, pro koho se tedy tento pozemek vykoupil a komu se následně, až problém „vyčichne“, s velkou gloriolou prodá s odůvodněním, jak se celá kauza pomocí toho, či onoho investora chytře vyřešila.

Dodatek: Neberte to, jako že jsem si najednou vzpomněl a něco chci – od roku asi 2012 jsem zkoušel psát a oslovovat pány Knota, Průšu, Krále, Sládka, Veselého – prakticky aktivně reagovali pouze pánové Hrádek a Kulič. U současné starostky předpokládám reprezentativní a politickým uskupením takticky obsazenou pozici, ale rád si ji někdy přijdu poslechnout.

S přáním příjemného dne

Vladimír Trojáček, na Hradišti 8.10. 2019

Dokumenty k článku

• Fotografie - odpady na Hradišti (PDF, 410.4 kB)