Písecký svět

   Neprošla jsem si všechna zákoutí a místa v Písku, přesto si dovolím mluvit o městu jako o celku, a připouštím, že se sem tam nemusím trefit. Přesto si myslím, že město by vypadalo podobně, i kdyby to příroda po tom suchém jaře sama nezměnila.

   Od loňska se totiž daří většinu trávníků ve městě udržet, i přes úporná vedra bez deště, v zelené podobě, tedy nespálené na troud. Letos je to vůbec nejlepší, zeleno je všude. Všude se seče tak, aby u země zůstala vyšší tráva.

Připomenu proč- aby rostlina neuschla, aby rostlina překryla zem a ta rychleji neproschla, aby zachytila víc prachu, aby také zadržela víc vody. To se letos podařilo skvěle, zjara proti vysychání a prachu, při deštích neuteklo tolik vody do kanálů. Trávníky zvládly po celou dobu vykvést, a dozásobit se přirozenou cestou bez nutnosti osívat je. Téměř všude na trávnících neroste jen tráva, a tak většinu času na trávnících něco kvete, jetel, jitrocel, sedmikrásky, pampelišky…

   Letos můžeme vidět i výsledek mozaikové seče – na vybraných místech zůstávají neposečená místa, takže zůstává tráva vysoká – nejen užitečné pro oko člověčí, ale i květy pro hmyz a nakonec semínka i pro ptáky. Máme slušně vyhlížející květinovou louku, letos krásně kvetoucí, která má jedinou nevýhodu, že je skoro na periferii, což neubírá na její kráse, jen není tolik vidět. V parcích Palackého sadech a Na sadech se poměrně slušně ujala dosetá tráva a opticky to působí dobře. Co hodně pomohlo Palackého sadům, je absence pořádání akcí, zvláštní, ještě loni to vypadalo, že zábavu jinde než v parku nejde dělat, a hele, lidi se zabaví i bez toho, aby se musel celý park rozdupat. Tak takhle nějak by to mělo ve městě vypadat, takhle to dává větší smysl v životě městské flory a fauny, a přitom nic složitého.

   Vloni a letos přibylo po městě květinových záhonů, menších i velikých, vonících a kvetoucích zásluhou nepřetržité obměny rostlin, a tvoří opravdu mnohem příjemnější prostředí jak pro lidi, tak pro faunu. K vidění je dokonce několik trvalkových záhonů. Pozor, trvalkový záhon vytvořený na trávníku na Jihu není dílem města, ale soukromé společnosti, je to náhradní výsadba za zničenou zeleň u prodejny LIDL, která za to nese odpovědnost spolu s firmou, která tu výsadbu realizovala. Já věřím, že se bude řešit i to, kdo vymyslel náhradní výsadbu v podobě trvalkového záhonu, a s prodejnou a firmou se povede řízení, aby se stav napravil. Takhle se totiž zničil majetek města – ten trávník (nikomu to nevadí?) a neuskutečnila se zákonem daná povinnost pro prodejnu, která měla zajistit náhradní výsadbu zeleně (nikomu nevadí?).

  Novinkou jsou rozkvetlé závěsné květináče umístěné na veřejném osvětlení ve středu města.

   To, co máme možnost dnes obdivovat v našem městě, mají jinde už dávno. Škoda, že to nepřišlo i k nám dříve, protože slovo zeleň tím dostává jiný rozměr v každém smyslu. Jasně, jsem ráda i za ten pozdější příchod a chci věřit, že se zeleň ve městě už nikdy nevrátí do stavu let předešlých. Chápu, že jsou lidé, kteří s tím mají problém, nesledují vývoj techniky mulčování a hnojení posečenou trávou, ponechanou na místě a dožadují se sečení trávníků na drn, odstranění květů z trávníků, bojí se všeho, co v zeleni žije, vadí jim stromy a keře, bojí se přírody. Nechápou, že i kopřiva má své místo jako obživa pro ranná stadia motýlů, příroda nevymyslela plevel, všechno má svůj význam. To člověk je ten, kdo narušuje ten zavedený řád. Stěžují si a nezbývá, než jim to zkusit vysvětlovat a dovzdělat je v tomhle směru.

   Zeleň nejsou jen trávníky a záhony, ale i stromy a keře. Za poslední dva roky se našlo docela dost míst na výsadbu nových stromů, od loňska se jim pomáhá i trvalou zálivkou z vaků na vodu a věřím, že to stromkům prospívá. A nepomáhají jen vaky s vodou, volí se i jiná forma pomoci, aby stromky řádně zakořenili. Ve finále to prospěje i pokladně města, ušetří za výsadbu nových stromků za ty uschlé. S tím souvisí i nákup nové cisterny na vodu pro zalévání stromů, škoda, že se nekupovala už vloni, nebo nebyla zahrnuta do letošního rozpočtu města rovnou v prosincovém návrhu.

   Určitě by se dalo polemizovat o druzích stromů, které se vysazují, analytická část dokumentu PUZ to také zmiňovala, že ne každý druh se nám do města hodí, nebo které tu vyloženě schází, to se jistě také doladí. Ještě aby tak politici splnili slib o renovaci ovocných sadů, tedy těch, které ještě sami prodejem pozemků na zahrádky nezničili a mohlo by tu být kolem dokola doopravdy krásně.

   Pokud se podívám pár let zpět, začínám být s tímto stavem spokojená a určitě nejsem sama. Plní se návrat k přirozenému, k tomu, co za nás příroda vymyslela už dávno a já jsem za to jen ráda. Získali jsme lepší životní prostředí – míň prachu, víc zadržené vody, získáváme lepší vzhled města v podobě barev z květů rostlin a zelených trávníků, snad se ušetří za časté sečení a zbude víc na zalévání, pomůžeme hmyzu nalézt domov, aby nám měl kdo opylovat plodiny, které pak jíme, a třeba se zlepší i nálada lidí pobytem v zeleni.

   Ještě se vrátím k těm změnám, které se tu dějí. Někdo je totiž musí realizovat. Někdo peníze, určené na zeleň, musí proměnit na rostlinky, těm rostlinkám dovolit vyrůst ve městě, vymyslet místo, kde se jim poroste nejlépe, dovolit těm, co již ve městě rostou, aby mohly přirozeně růst, plodit a živit ostatní rostlinky nebo tvorečky. Vůle města k těmto změnám je tak nějak nepřesná, nepoznáme z ní, co přesně se tu bude dít, takže je nadmíru fajn, že realizace změn vychází od správce zeleně města.

   Spojení Městských služeb, zastoupených panem Tomášem Gareisem, s odborem životního prostředí, zastoupeným panem Ondřejem Kofroněm, stvořilo tým, který vymyslí a zrealizuje to, co máme možnost ve městě sledovat (za významného přispění zahradníků, sázečů, zalévačů, sekáčů …). Za mě dobré spojení, správná cesta, ať nám dlouho vydrží.

Fotogalerie k článku