Soumrak ODS: závěrečné dějství našeho postkomunismu
Mnozí evropští politici, historikové a koneckonců i veřejnost se shodují, že teprve sjednocením obou „Němecek“ z října 1990 došlo jak k symbolickému, tak faktickému ukončení nejen samotné studené války, ale současně i k vyrovnání se s předchozím ozbrojeným konfliktem, největším v dějinách lidstva. Poválečné období podle takového uvažování trvalo tedy téměř půlstoletí.
Nejnovější dějiny naší země se fakticky začaly psát s koncem roku 1989. K jedněm ze zásadních momentů novodobé historie, tedy k rozhýbání – a následnému ukotvení – klasického stranického systému, se často počítá rozpad revolučního hnutí, vzniknuvšího na základě listopadových změn (tedy OF) a následný vznik řádných (chápej moderních) politických stran. Zde představovaných především Klausovou ODS. Od toho momentu, přes celá devadesátá léta a vlastně až úplně donedávna, byla partaj občanských demokratů považována - a to nejen skalními příznivci a současně drtivou většinou médií - za jakési rodinné stříbro. Ano, i na něj se může občas snášet prach, sem tam potřebuje přeleštit či dokonce znovu nabrousit, ale je zkrátka naše, je tady a my jsme tak nějak smířeni s tím, že tomu bude navěky. Jak naznačují poslední dny, měsíce a vlastně už i roky, má i ona „věčnost“ svůj limit.
V letech 1991-92 se jak známo nehrálo pouze o to, co dál s federací nebo jakým stylem reformovat zdejší ekonomiku, ale i o v předchozím odstavci uvedené. Ačkoliv to tak úplně neodpovídá pravdě, coby přirozená nástupkyně fóra začala být označována jen a pouze právě se rodící partaj „modrého ptáka“, v následném duelu potomků OF jasný vítěz nad tzv. nepolitickou politikou Občanského hnutí (OH). Když ve druhých parlamentních volbách ambiciózní, ale ideově neukotvené OH nečekaně (za to však zcela) propadlo, nejednalo se z historického pohledu pouze o běžný politický neúspěch. Šlo hlavně o konec jednoho (dalšího) polistopadového dějství.
Pak šla opona zdejšího politicko-společenského vývoje nahoru a dolů ještě mnohokrát: počínaje pokojným – i když mnohými dodnes nerozdýchaným - rozdělením Československa, přes tranformaci, privatizaci, dosud největší vnitropolitickou krizí (tzv. Sarajevo a pád druhé Klausovy vlády), mimořádné volby, vznik kartelu moci neboli opoziční smlouva, vstup země do NATO, přistoupení k EU (+ předsednictví), velkolepé poslední rozloučení s Václavem Havlem a konče aktualitou v podobě přímé prezidentské volby; ale i rošády mnoha ideologických proudů a s tím spojených politických tváří. U všeho toho byla (nebo aspoň dohlížela) ODS, a to ať už za Václava Klause & „his melody-boys“ či jeho pohrobků. A světe, div se: dnes je ve vlastně stejné situaci, v níž se kdysi ocitlo OH, samotná ODS! 35, 31, 20, 12, a naposledy až hrozivně vyhlížejících 2,5 % pro prezidentského kandidáta Sobotku. Toť nepříjemný sušup tobogánem posledních několika let. A hluboká voda se blíží! Neplavec v akva-atrakci však mezitím ztratil záchraný kruh! Přitom představitelé stále více než dvaceti tisícihlavé ODS se jen nevěřícně a bez trochy sebezáchovných pudů koukají kolem sebe. Teatrologové by je jistě nazvali pouhými statisty, ovšem ve vlastní truchlohře. A těch, kdo si jsou schopni přiznat skutečnou pravdu v podobě zoufale malého počtu udaných abonentek na příští sezónu, je jak šafránu. Hlavní nápis na sídelní budově strany by měl znít asi takto: Prodej i toho zbytku zlevněných vstupenek na další nahlášený divadelní kus do odvolání pozastaven!
Přichází soumrak ODS. Kdysi snad i blýskající se výbavě z drahého kovu je sice možno poděkovat a naposledy si jí pohladit, nicméně svoje využití najde už jen v bazaru notně opotřebovaného zboží, ovšem pouze coby ležák s faktickou hodnotou sotva pár krejcarů.
Ale vážně: po vzoru pobytu sovětských okupačních vojsk, kdy se rafička jejich zdejší „dočasnosti“ zastavila na ukazateli 23 roků, končí za stejně dlouhou dobu éra ODS a s ní teprve teď i poslední dějství tuzemského postkomunismu.
PAVEL "P" KRÁL, autor je (nejen) politický komentátor
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!