Purkratický statek poprvé
Purkratice jsou podle mého názoru nejvíc opomíjená součást města. Všechny osady připojené k městu nemají tolik nedostatků, jako právě Purkratice. Nejen to, kdysi malebná osada je obklíčena průmyslovou zónou a musí strpět všechny zápory, které to přináší. Klady tam nehledejte, nejsou žádné. A nejen to, město na statek po vojácích sestěhovalo klienty Naděje a osadu dokonce začalo nazývat Vyloučená lokalita.
A právě na soužití se sousedy, tedy i s klienty na statku, si stálí obyvatelé Purkratic stěžovali tak dlouho, až to vypadalo, že vedení města konečně začne situaci řešit. Zničehonic se po několikaletých urgencích vloni „jednalo a jednalo“ a výsledkem je:
Usnesení rady města ze dne 13.01.2020. Usnesení č. 26/20
Rada města záměr ukončení provozování ubytovny ve správě NADĚJE Ke statku 1, Písek schvaluje a ukládá odboru sociálních věcí ve spolupráci s odborem správy majetku, Domovní a bytovou správou města Písku a organizací NADĚJE připravit a realizovat potřebná opatření takovým způsobem, aby činnost ubytovny ve správě NADĚJE, Ke statku 1, Písek mohla být ukončena k 31.12.2020.
A chtělo by se zvolat hurá! Nejenže se klienti Naděje (a že i v našem městě můžeme mít všechny aspekty života člověka v tom nejširším spektru máme tedy i klienty Naděje) "neskryjí" před majoritou města na kraj města, ale narovnají se vztahy v osadě u místních stálých obyvatel, míněno vztahy sousedského soužití, alespoň v tomhle směru – zbývají sousedé z ubytoven.
Bohulibost postupu města se začíná kalit ještě předtím, než bude statek Nadějí na konci roku vyklizen. Jen tak, docela bez varování, se statek má vyřadit z majetku města a tím pádem nabízet k prodeji, a znovu, statek do konce roku stále užívá Naděje. Statek a pozemky kolem něj, to je velký kus a střed osady Purkratic. Jaké potíže může prodej „středu“ jakékoliv osady obci přinést, to si asi každý dovede představit, od správy okolních pozemků až po takové prkotiny, jako je kanalizace, sítě… A víte, že v Purkraticích ještě nemají zavedený vodovod? Vzhledem k tomu, že je hned za humny průmyslová zóna a může zde dojít k nepředvídaným událostem a voda ze studen nebude pitná, nic moc pohodlíčko.
Zpět ke statku. Než sem město trvale nastěhovalo klienty Naděje, nasypalo do rekonstrukce něco milionů, dejme tomu 10 milionů, aby byl statek užíván městem – DBS – jako ubytovna.
Už v roce 2002 město uzavřelo s Nadějí první nájemní smlouvu, a později další dvě, v roce 2012 je užívá Naděje statek celý, podstatné je, že bylo smluvně ujednáno, že Naděje bude statek udržovat v obyvatelném stavu.
Nabízí se otázka, kdo si koupí zkolaudovanou ubytovnu v dosahu průmyslové zóny? Nabízí se i otázka, proč tento krok město dělá, proč vlastně stěhuje „náhle“ Naději ze statku, a vyřadí statek z majetku města „bez rozmyslu“, tím totiž otevírá cestu k prodeji statku, což je logický konec vyřazeného majetku. Možná, že město nabízelo nájem částí statku a my o tom nevíme. Vloni nabídlo město část statku depozitu pro kočky spolku Písecké kočky, neznám detaily, ale spolek tehdy nabízené prostory(podmínky?) odmítl. A jak všichni víme, vedení města odmítlo zřídit pro kočky útulek kdekoliv ve městě.
Podle zveřejněných zápisů Osadního výboru Purkratice nebyl tenhle nápad o nakládání se statkem s obyvateli probrán. Nejspíš to vedení města nemá v popisu práce, ale zrovinka u osady o pár číslech popisných je to spíš než povinnost jen slušnost.
Shrňme si to. Město vlastní ubytovnu v Purkraticích, vybudovanou za městské peníze, ve středu osady Purkratice. Částečně začne statek pronajímat Naději, později jej pronajme celý. Ve smlouvě je uvedeno, že velké opravy na statku dál provádí město, tedy statek není pronajat za účelem „vybydlení“. Před koncem platnosti smlouvy se dohodne město s Nadějí na vyklizení statku o rok dříve. A půl roku před úplným vyklizením statku město statek vyřazuje ze svého majetku (tento čtrvtek na ZM)– tedy bude se o něj starat do doby, než jej nabídne k prodeji.
Místní obyvatelé nežijí jako obyvatelé jiných osad. Mají za sousedy průmyslovou zónu, to není ani čistotný, ani tichý soused, ubytovny pro zahraniční dělníky v průmyslové zóně, jejich návyky taky zrovna nesouladí s našimi, a klienty Naděje. Žádná osada města tuhle koncentraci sousedů nemá, přesto se do rozvoje ostatních osad investuje z pokladny města celkem dost peněz. Na Purkratice se trvale zapomíná – opravit komunikaci trvá léta, dokonce umístění dopravních značek je problém, chodníky jakbysmet, nemají sportoviště, park, vodovod, nezajíždí tam MHD, rybníky jim tam za humny hnojí velkochov ryb, přírodu, kterou kolem sebe měli, jim ničí lidští sousedé a auta, malá i obrovská, která navštěvují průmyslové podniky. Jen dozor Městské policie se v posledních letech zlepšil, že je tam často Policie ČR není důsledek prevence, ale konkrétních případů výtržností, hádek, bitek…
Chápu, že majetek města je velký, hospodařit by mělo však s rozvahou a po uceleném náhledu na věc. Nestojí tu jen statek s pozemky a rozhodnutí, jestli jej město chce, nebo ne. Rozhodnutí má zhodnotit celek, i všechny pozitivní a hlavně negativní dopady, které by prodej statku (všech budov a pozemků v majetku města) přinesl i obyvatelům města, těm místním především.
Já tu vidím už dnes veliký problém – město se zbavuje zkolaudované ubytovny v blízkosti průmyslové zóny. Že by o koupi neprojevil zájem nikdo, kdo by s ubytovacím zařízením nechtěl pokračovat? Není to unáhlené rozhodnutí ze strany města, nebo už město o nějakém záměru někoho loni vědělo a proto Naději ze statku o rok dříve stěhuje? Už to na pomoc místním z Purkratic tolik nevypadá.
A čím tedy město místním obyvatelům tímhle rozhodnutím pomáhá?
Diskuze k článku 
Děkuji za obyvatele Purkratic za příspěvek. Také patříme k Písku, i když se to vůbec nezdá.
Nezájem o občany, komunikaci s nimi a jednání z pozice síly – tak se (většinově) chová a chovalo vedení města dlouhé roky. Za pouhých 18 let se podařilo z půvabného koutu – přirozené rekreační a vycházkové zóny obyvatel pražského předměstí – vytvořit něco jako „odpadkový koš“.
Žít vedle hlučného provozu přímo v Purkraticích, v sousedství průmyslové zóny, je čím dál těžší. Výhody (a ne malé), vybavenost a podporu mají pouze průmyslové firmy. Lze snadno doložit.
Prostor statku a jeho využití – je pro další (normální?) život v místě zásadní. Roky problémů mezi dvěma ubytovnami – jedna pro nepřizpůsobivé, druhá pro agenturní dělníky.
Návrh na rychlé přeřazení majetku a případný prodej je přinejmenším podivný, už vzhledem k předchozí zkušenosti: listopad 2019 – ZM zrušilo své původní usnesení, bylo konstatováno, že se v místě dál prodávat nebude, a již za 29 dnů byl se všemi náležitostmi připraven a hned odsouhlasen prodej pozemků pro výstavbu galvanovny. Opravdu velmi rychlé. Má se situace opakovat?
Obavy z podobného účelového jednání nejsou bezpředmětné. Chceme žít standardní život, nikoli ve stálém stresu, strachu a obavách, co s námi bude a co horšího ještě přijde… nic dobrého uplynulé roky nepřinesly, naopak.
K výčtu paní Šťastné musím doplnit, že nemáme ani kanalizaci, byť je pro nás prioritou. Plyn také ne. Elektřinu naštěstí ano, tu totiž nezajišťuje město Písek.
Na dnešním zasedání se zastupitelé rozhodli statek vyřadit z potřebného majetku města.
Zaznělo, že se bude prodávat. Vystěhovaný bude nejspíš už v létě. (Proto ten spěch ?)
Na můj dotaz, zda má město ještě jinou nemovitost, kde by mohl třeba zasedat Osadní výbor(všechny ostatní výbory mají své zázemí), jsem se dozvěděla, že ne, že město vlastní jen ten statek.
A čím tedy město místním obyvatelům tímhle rozhodnutím pomáhá?
I v tomto případě se zdá, že urychlené vyklizení i záměr prodeje byl cíleně a v předstihu načasován… v čí prospěch?
To, že je stálých obyvatel málo, je především důsledek dlouhodobé politiky města. Nemělo by to automaticky znamenat opomíjení, nezájem, a že v Purkraticích je možné to, co by jinde bylo nemyslitelné. Názory a potřeby lidí, kteří tu musí žít, jsou na posledním místě zájmu vedení města.
V tomto počtu se nemůžeme účinně bránit a předem se s tím počítá.
Při prodeji okolních pozemků a rozvoji průmyslové výroby přímo v Purkraticích Město získalo obří částky, životní prostředí i podmínky obyvatel se výrazně zhoršily. Ty jsou naprosto nesrovnatelné s jinými místními částmi. Zpět se za více jak dvacet let nevrátilo nic.
Žádný ze zastupitelů zde, ani v blízkosti nežije. Tím je asi řečeno vše.
Děkuji zastupitelům Pirátské strany, kteří podali protinávrh, oproti návrhu místostarostky Trambové, aby tento majetek zůstal městu. Bohužel neprošel.