Písecký svět

Inu vydali se zvědové hledat v království jiné místo, kde by sk8park žil a byl dál. Jaképak rozčarování, když obyvatelé z uvažovaných sídlišť začali psát protestní petice proti jeho umístění pod svými okny? A čas běží a plyne, smlouva téměř vypršela a nové místo pro sk8park stále nikde. Parkoviště se ale stát musí, takže je ve hře i varianta, že sk8park prostě v královském městě zřejmě nebude. Překážky se možná vyhodí do šrotu anebo se někam „na dobu neurčitou“ uklidí a schovají. Kde a na čem budou skejťáci a bajkeři jezdit se tak nějak momentálně neřeší. Parkoviště je přece priorita.

Daleko, daleko, óóó předaleko. Ba možná ještě dál. Za hradbami města stojí továrna. Přestože doba její největší slávy už pominula, továrna žije dál. Je stále pěkná, čistá a upravená. I přišel jednou jeden Pán a rozhodl se továrně vdechnout nový a mladý život. Začalo zde vznikat místo, kde si ve volném čase hrají malí i velcí, děti i dospělí. Továrna obrovská, místa spousta. Dílny, garáže, haly, pozemky. Zvěsti o budoucím konci sk8parku se donesly až sem. Shodou okolností se v továrně tou dobou buduje obrovské nádvoří, které se pokrývá novým asfaltem.

Tu přišel Pán s nápadem zeptat se pánů továrníků, zda by se nenašlo v jejich továrně místečko, kde by nechali jezdit příznivce velkých i malých koleček a zda by nebylo možné s tou šikovnou mašinkou přejet o kousek dál a ten plácek také vyasfaltovat? Odpověď zněla ano a mašinka opravdu přejela o kousek dál a položila nový asfalt. Páni továrníci se však ještě zachovali jako opravdoví rytíři, když zlaťáky za asfalt „na dobu přechodnou“ zaplatili za Pána, který ten nápad se sk8parkem v továrně dostal a mašinku s asfaltem objednal. Pán si myslel, že dobré skutky se vracejí a že mu království se zlaťáky pomůže, protože budou mít kluci i nadále kde jezdit. Jediný rytíř z tehdejšího království však byl jen Pan Rytíř Tomáš Dušek z Duškova, který se Pána zastal a společně s ním očekával, že mu bude pomoženo. Vždyť přece království pomohl.

Sk8park se tehdy přestěhoval i když pošramocený, neboť technické služby královského města rampu a překážky před stěhováním z asfaltu nevyprostily a když přijel jeřáb a jal se rampu zvednout a naložit, zkroutila se jako luk. Byla prostě za ta léta do asfaltu „vrostlá“.

Léta běží. Sk8park v továrně navštěvují kluci i když je to daleko, óóó předaleko. A pomoc se zlaťáky na asfalt stále nikde. Přestože se Pán snaží oslovovat a žádat všude možně, dokonce i v jiných královstvích. A protože mu nikdo nepomáhá, tak tu sám uklízí, seče trávu, vyklízí koše, sbírá a třídí odpadky, nedopalky od cigaret a sám i platí za nájem pozemku.

Návštěvníci nejenom, že po sobě neuklízejí, ale nejsou ani ochotni se zachovat rytířsky a nechávat v kasičce za denní návštěvu 10 korun, aby se mohl zaplatit nájem. A tak Pán, díky němuž tu mohou skejťáci a bajkeři jezdit, nemá stále nejenom na zaplacení mašinky s asfaltem, ale ani na nájem. To, že se o plácek tři roky staral, uklízel, sekal, platil a kdoví co ještě, dělal navíc úplně zadarmo. Kdyby aspoň nějaký vděk či respekt, ale to se už přece dávno nenosí.

I tak se Pán po dlouhých letech falešných představ a nadějí konečně zdravě naštval a rozhodl se, že s pány továrníky pronájem pozemku ukončí a ať se kluci na kolečkách o své hřiště zkusí starat sami. Buďto se s pány továrníky dohodnou nebo si budou plácek na ježdění hledat jinde.

Inu každý dobrý skutek je přece po zásluze potrestán. Pravda, spravedlivá pohádka to není, ale Zlo nad Dobrem přece většinou hravě vyhrává. V pohádkách ne, ale v životě ano. A my bohužel v pohádce nežijeme.

Pán, který to myslel dobře...