Písecký svět

   Hned vysvětlím. Některé popsané situace a uvedená fakta jsou si v rozporu. Nechám bokem rozbor podstaty „potřeb“ města na stavby různých akcí, tedy nebudu dumat o samotném významu potřeby, zda je skutečnou potřebou nebo jen něčím přáním.

   U výkupu pozemků na cyklostezku do Semic starosta zobecnil situaci natolik, až se zdá, že výkup pozemků za cenu, kterou si určili vlastníci pozemků je vlastně v pořádku a nakonec i výkup pozemků nesouvisejících se stavbou- stavbami jakbysmet. Schází fakta o cenách, zda město vykoupilo za ceny určené odhadcem, nebo ceny tržní. Chybí mi tu pointa.

   U výkupu dopravního hřiště chybí těch informací víc, což je kompenzováno informacemi, které budou jednou dvojsečnými. Dočetla jsem se, že městu mnoho let dopravní hřiště chybělo. Nedočetla jsem se, proč město mnoho let čekalo a po nikam nevedoucích jednáních nezřídilo hřiště samo. Prý cena za dopravní hřiště byla pro město výhodná a musím citovat: … V případě dopravního hřiště byla cena pro město velmi výhodná, a to je podloženo i počtem zájemců. Nic neprověří tržní cenu lépe než právě aukce.

   Ano, pokud jsem nějaký makléř a zabývám se spekulacemi na trhu s pozemky, jistě. Pokud jsem starosta města, musím mít neustále na zřeteli chovat se s péčí řádného hospodáře a ani zapojení se do prověření tržní ceny pozemku účastí na aukci, ani nákup za násobně navýšenou odhadní cenu i bez aukce nepadá do úvahy.

   Zatímco jiné prodeje a záměry developerů město v některých případech až nezdravě podporuje, zde má ovšem starosta obavy, cituji: … Nedokážu si představit, že by areál koupil developer, na místě vybudoval některou dle územního plánu přípustnou stavbu a v areálu by vznikla ubytovna, řady garáží či další vietnamská večerka.

   Vážně? Vietnamská večerka je pro město špatně, kdyby to byla večerka majitele jiné národnosti tak v pohodě? Garáže jsou pro město špatně (malinko s tím bojuji, kdyby byly vícepodlažní napíšu otazníky tři)? Ubytovna je na téhle straně řeky špatně, ale ta u vodárny a v plánu města je v pohodě? A na konci odstavce podtrhne sám sobě židli srovnáváním tržní a odhadní ceny ve dvou odlišných lokalitách, ale no tak.

 

   Výkup domu na Pražské ulici je v podrobnostech ochuzen o podstatná fakta, ale v rámci výčtu nectností vlastníka na ně nebyl nejspíš prostor. Ale pak začne srovnání určení ceny porovnáváním určení ceny u hřiště a u nemovitosti. Jakože u hřiště cenu prověřily nabídky několika zájemců, a tak je přemrštěná cena v pohodě, kdežto u nemovitosti. kde je zájemcem pouze město, tak cena není v pohodě… Znovu, město nespekuluje na trhu s pozemky, ten pohled neodpovídá pohledu řádného hospodáře.

   Přistoupilo město na cenu navrženou vlastníky pozemků pro cyklostezku ke Klášterským rybníkům a do Semic, pro komunikaci u Židovského hřbitova, pod tankovou cestou apod.? Vykoupilo město hřiště za jinou než odhadní cenu? Ovšemže pokaždé ano!

Cituji: … . Nabídnutá cena není ničím podložena. Není zde tedy jako v případě dětského dopravního hřiště fronta koupěchtivých zájemců. Kdyby byla, nemusí se vlastník vůbec s městem bavit a může prodat komu chce.

   Opomíjen je starostou zásadní fakt, že se zde fronta roky netvoří, protože frontu omezuje městem přijatý platný územní plán, který uvádí, že nemovitost padne k zemi kdykoliv v budoucnu. Ta situace hrozí spoustu let. Dům už roky nemá cenu opravovat, modernizovat, půjde zbourat, byly by to zbytečné investice. Dnes by každý kupec investoval do nemovitosti vždy s výhledem brzkého opuštění domova a jeho demolice. Kolik zájemců seženete na nemovitost, která půjde co nevidět zbourat?

   Platí tak, že cenu nemovitosti tedy může odhadnout znalec a vlastník si může určit cenu odlišnou. Město má dvě možnosti. Zachovat se jako v jiných případech výkupu pozemků označených jako potřebné a přistoupit na cenu požadovanou nebo pro tento případ zahájit proces vyvlastnění. Tady nám chybí fakta k tomu procesu, o jeho možném neúspěchu třeba.

 

   Naprosto si protiřečí pokračování článku, cituji: … Řádný hospodář nemůže vykoupit jednu polovinu domu za 17 milionů korun, když je celý dům v téže lokalitě nabízen za částku 17,7 milionu.

Ale koupit hřiště za 11 milionů když odhadní cena byla 5 milionů si může, řádný hospodář?

… Další výkupy by byly jen těžko realizovatelné. Každý si cenu určil dle sebe s tím, že město stejně ten který pozemek potřebuje, tak zaplatí cokoliv. Byl by to nebezpečný precedent. Výkupy nemovitostí musí být něčím podloženy, ať již znaleckým posudkem nebo tržní situací, přičemž mezi tyto dva pojmy nelze vkládat rovnítko.

    Jak jsem uvedla už několikrát, tyhle precedenty se dějí u výkupů běžně. Kdysi se pan Soumar dožadoval určení cen u výkupů odhadcem, vždy se dozvěděl, že u výkupů by bylo pořízení odhadní ceny vícenákladem a nedělají se i proto, že město ty pozemky prostě chce. To musel slyšet i starosta města, vždyť o těch výkupech hlasoval jako zastupitel. Nebezpečné precedenty se tvořily a tvoří dál.

   Není pravda, že výkupy nemovitostí mohou být podloženy tržní situací, protože město musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Může odchylku u ceny odůvodnit, v případě koupě hřiště se město nezdráhalo, u koupě nemovitosti na Pražské se tomu nepochopitelně brání.

   Cituji: … Město Písek se snaží nakupovat nemovitosti co nejlevněji, a naopak prodávat za co nejvyšší ceny. Vážně bylo hřiště koupeno co nejlevněji? Pozemky nahoře zmíněné také levně? Vážně nebylo U Honzíčka prodáno pod cenou? Vážně nebyla nová kasárna prodána pod cenou? Vážně nebyly pozemky v průmyslové zóně prodány pod cenou minimálně jedné továrně? Vážně byl nedávný prodej pozemků kolem Purkratic za co nejvyšší ceny? Uvádím jen ty příklady, u kterých hlasoval starosta, příkladů je samozřejmě daleko víc.

 

   A starosta města si musí být vědom i precedentu z doby zcela nedávné, který je současnému výkupu domu na Pražské podoben téměř ze sta procent.

   Koupit dva domy na náměstí za cenu určenou vlastníky těchto domů, nikoliv odhadcem, řádný hospodář mohl? Tady si neodpustím poznámku. Postavím na stejnou roveň majitele nemovitostí na náměstí i na Pražské. Město v obou případech nedošlo žádné dohody s vlastníky domů, naopak.

   Když majitelé domů na náměstí nesvolují se zřízením „pouhého“ věcného břemene dlouhé roky, město kvůli zachování průchodu koupí dokonce dva domy bez řečí – za cenu určenou vlastníky.

   Když majitel domu na Pražské sám městu dům nabízí, tak město jím nabízenou cenu odmítá i přesto, že do kasáren jinudy cesta nevede.

   Pardon, ale ani další článek s podrobným popisem nevnese jasno do zákulisí výkupů pozemků, hřiště a domů. Na pováženou začíná být i vnímání role řádného hospodáře.